Stejný příběh Humpolce i kouzlo Al Wahdy

ECHO DNE 2 WORLD TOUR 3X3 Humpolecký sen o velkém výsledku se na pražském Václavském náměstí nenaplnil. Tým kolem Ondřeje Dygrýna ve čtvrtfinálovém duelu basketbalové World Tour 3x3 dřel do úmoru a minutu a půl do konce se proti srbskému Zemunu, nasazené čtyřce, dostal ještě na rozdíl bodu. Nakonec však padl 17-20 a dosažení semifinálových břehů na jednom ze sedmi nejkvalitněji obsazených turnajů světa mu – stejně jako loni - zůstalo odepřeno.

„Je to pro nás zklamání, měli jsme to dobře rozehrané,“ hodně mrzelo kapitána Dygrýna, s nímž smutek sdíleli i parťáci Roman Zachrla, Ondřej Šiška a Vojtěch Rudický.

„Je to stejný příběh jako loni, zase konec ve čtvrtfinále. Porazili jsme se svým způsobem sami - nedali jsme čtyři pět lehkých pozic a brali jsme si tak sílu a energii. Když se to láme, nemáme už sice minutový hluchý úsek, ale jen půlminutový, začali jsme však zběsile střílet, navíc já tam jednou vypomohl na oblouku, fauloval jsem, dostali jsme dvojku s faulem a ještě z toho byly dvě šestky. A tohle nám v koncovce lámalo vaz.“



Další humpoleckou svízelí byla obrana. „Asi jsme nezvládali bránění jejich vysokého pivota, který byl pořád ve vymezeném území, ale ani jednou se nepískaly „tři vteřiny“. Tohle ovlivnilo začátek, postupně jsme se tomu nějak přizpůsobili, ale nestačilo to,“ podotkl Dygrýn.

Jeho tým už za pět minut nabral 6 faulů, přičemž od sedmi výš se házejí dva trestné hody a skóre tak může rychle naskakovat ve prospěch protivníka.

„Soupeř zvolil taktiku hry na pivota a my máme jediného vysokého hráče Romana Zachrlu. Jejich pivot po cloně na míč roloval dolů a tam jsme po přebrání menším hráčem posbírali asi čtyři fauly. Naopak „tři vteřiny“, ani žádný útočný faul Srbů se nepískal ani jednou. S pěti fauly už jsme toho pak moc ubránit nemohli. Basket 3x3 se hraje tvrdě, hodně rukama, drží se, což se občas pískne a občas ne. My s tímhle máme problém, vždycky jedeme na fauly a ne na body,“ řekl dílem v nadsázce rozehrávač.
 
Promarněné čtvrtfinálové šance litoval Dygrýn o to víc, že v semifinále by čekala Lublaň. A byť jde o druhý tým světa, na turnaji ho skolila i Ostrava, druhý český zástupce mezi tuctem elitních účastníků.  

„Lublaň by byla taky hratelná a bývali jsme mohli jít až do finále. Takhle nám zbyly jen oči pro pláč.“



Podle Dygrýna byl největší problém této sezony, že sestava neudržela stejné složení. „Stabilními hráči jsme byli jen já a Roman Zachrla. Pak se k nám vždycky někdo přidával a není jednoduché se sehrávat s jinými hráči. Nemůžeme se pak při hře na sebe tolik spolehnout. Vojta Rudický s námi hrál jen dva turnaje a to ty nejtěžší, World Tour v Saskatoonu a tady v Praze. Pro něj jako mladého hráče to bylo těžké, nemá ještě tolik síly a zkušeností, ale snažili jsme se s tím vypořádat.“

Vítězi pražského turnaje se už potřetí za jeho pětiletou historii stali hráči Noviho Sadu, nyní už hrající s přídomkem Al Wahda a (nejen) v seriálu World Tour reprezentující Spojené arabské emiráty. Aktuálně první tým světa se ve finále jednoznačně vypořádal s druhou nasazenou Lublaní 21-11 a stejně jako ve čtvrtfinále s Krakovem (21-14) a v semifinále s bosenským Vitezem (21-18) ukončil zápas před vypršením hrací doby. Za titul shrábl prémii 20 tisíc dolarů.   

„Možná to pro nás během turnaje na žádné těžkosti nevypadalo, ale tohle jsou týmy světové úrovně a na žádnou minutu nejde vypnout. A byť se to nezdá, jste pod tlakem celých deset minut hry, a chcete zápas ukončit co nejrychleji. Opravdu tu už nejsou snadní soupeři,“ zdůraznil nejlepší současný hráč 3x3 Dušan Bulut, který ve finále po vsítění posledního 21. bodu nehnul ani brvou a alespoň navenek se vůbec neradoval.

MVP turnaje přitom v minulých dvou letech odešel v Praze poražen už ve čtvrtfinále a loni v semifinále. Tři roky tu tak čekal na další triumf, který si vychutnal už v letech 2013 a 2014.

„Před dvěma lety jsme prohráli kvůli únavě z „jet lagu“ po přesunu z jiného kontinentu a loni nás jasně přejela Lublaň. Letos jsme se ale připravovali několik měsíců, abychom byli na nejvyšší úrovni po celou sezonu a ne pouze na vybraných turnajích. Chtěli jsme vyhrát každou World Tour, kde jsme nastoupili,“ předestřel sebevědomý Srb, který však nemluvil do větru. Jeho tým na letošní World Tour vyhrál už druhý podnik ze tří, přičemž v kanadském Saskatoonu chyběl jen kvůli nevyřízeným vízům.  



Vzhledem k tomu, že už z minulého turnaje série měla Al Wahda zajištěný postup na finálový turnaj do Pekingu, kam vždy postupuje pouze vítěz, z Prahy nikdo přímý postup nezískal. I čeští hráči se přitom domnívali, že v případě finálového obsazení Al Wahda – Lublaň (vítěz ze Saskatoonu) by postup přešel dokonce až na třetí nejlepší tým. Jak však vysvětlil pravidlový expert FIBA, tato praxe trvala pouze do loňska. Letos postup nepropadá na další celky na turnaji, neboť snahou FIBA je, aby se týmy snažily zúčastňovat co největšího počtu turnajů série a postup nezískávali jen jako „šťastní poražení“. Pokud by si většinu triumfů v sérii rozdělily třeba jen dva týmy, doplňovalo by se pro Peking podle počtu získaných bodů v celém seriálu.

AlWahda oproti loňsku pozměnila tvář, když aktuálně zraněného Zdera nahradil Pavlovič. „Odehrál s námi už World Tour v Japonsku a objevil se i v několika dalších turnajích. Teď už je plnohodnotným členem týmu a hraje opravdu dobře,“ chválil nového kolegu Bulut.     

Ten také popsal, jak se mu hraje na specifickém pražském kurtu, kdy je plastový povrch položen kvůli nerovnému podkladu Václavského náměstí na „vyrovnávací“ a vyvýšenou dřevěnou palubovku, což znamená, že míče tolik neskáčou.  

„Jo, je to tady těžší než jinde, ale každý rok se to zlepšuje. A hlavně – hrajete přece na ulici a musíte se přizpůsobit jakémukoli prostředí, podmínkám a počasí. Je ale pravda, že to tu nejde tolik přehánět s „crossovery“ a dalšími fintami. Na druhé straně my jsme hráli s týmy, které jsou pomalejší než my, a proto jsme spoléhali hlavně na neustálý kolotoč přihrávek, což je beztak naše typická hra.“

Je zřejmé, že u Dušana Buluta byste sebevědomí mohli nakupovat po nůších. Když jste ale nejlepší na světě…







Foto: ČBF/Jan Mudra