Zápas, kdy mě "Sato" nejvíc ohromil

19.08.2019 - red
počet přečtení: 1425
vytvořeno 18.08.2019, upraveno 20.08.2019

AKTUÁLNĚ Z HAMBURKU S KOUČEM CHICAGO BULLS JIMEM BOYLENEM Když dovečeřel s českým národním týmem v hamburském hotelu, zazněla otázka, jestli při tolika návštěvách hráčů Bulls má v létě i nějakou dovolenou. Jim Boylen na to jen doširoka rozpřáhl ruce a prohlásil: „Tohle je moje dovolená“. Proti němu, jen o stůl vedle, seděl v tu chvíli jeho nový svěřenec Tomáš Satoranský, kvůli němuž se na přípavný turnaj lvů do Německa vypravil. A po pravdě – udělal dojem. Už při nástupu do týmového autobusu chtěl pomáhat realizačnímu týmu s nakládáním těžkých tašek. A u večeře se s každým nově příchozím ke stolu osobně pozdravil. Takhle se české basketbalové komunitě představil od konce loňského roku head coach ikonického klubu NBA – Chicaga Bulls. K této pozici se dopracoval v 53 letech, už jako trojnásobný vítěz NBA (1994 a 1995 s Houstonem a 2014 se San Antoniem, vždy v roli asistenta). Dříve působil jako asistent i v Golden State a Milwaukee, stejnou pozici pak zastával i u kanadské reprezentace, od roku 2015 do roku 2018 pak fungoval jako „přidružený hlavní trenér“ u Bulls v době vlády Freda Hoiberga. A uplynulý ročník NBA, kdy se během prosince stal poprvé kormidelníkem v nejlepší lize, rodák z East Grand Rapids v Michiganu dokončil s Chicagem na velmi skromné bilanci 22-60. O návrat na pozice hodné klubu tak slavného jména bude od podzimu usilovat už i s jediným Čechem v NBA. O něm, ale nejen o něm je následující rozhovor, který se uskutečnil těsně před soubojem lvů s Němci.

Kouči, jak se vám zamlouval Tomášův výkon proti Polsku?
Tomáš zahrál velmi dobře. Tvořil hru, nabízel se pro míč, „jezdil“ v obraně a hrál chytře, což máme rádi a potřebujeme u Bulls – jeho odolnost a inteligenci. Po zápase jsme spolu chvíli strávili u večeře. Je dobré ho vidět, protože jsme spolu ještě neměli moc příležitostí mluvit. Je důležité během léta navštěvovat hráče, vidět je s národním týmem. Už jsem takhle navštívil (Fina) Lauriho Markkanena i (Brazilce) Cristiana Felicia.

1844N2E.jpg

Nakolik odlišnou hru jste od Tomáše viděl v národním týmu ve srovnání s tím, co produkoval v poslední době v dresu Washingtonu?
Tady hraje stejně jako v NBA – inteligentně, hru ostatním usnadňuje, snaží se v obraně, dobře komunikuje. Udělal na mě dojem svou fyzickou kondicí a dobrou formou, kterou má v téhle části léta. Hraje opravdu velmi podobně, jak jsem ho viděl hrát ve Washingtonu. Doufejme, že tak bude hrát i za nás.

Podle vás tedy v národním týmu není aktivnější s míčem, s větším vlivem na hru týmu v útoku?
Je tu jistě hlavní postavou. Cítíme, že to, co předvedl proti Polsku, může dělat i pro nás – vybíhat rychle s míčem do útoku, tlačit ostatní před sebou, dělat dobrá rozhodnutí. Jeho silnou stránkou je, že dělá hráče kolem sebe lepšími. A to my potřebujeme. Máme mladé, talentované hráče a Tomáš nám může pomoct je zlepšovat.

Byla osobní vizita na turnaji v Hamburku ve vašich plánech okamžitě po podepsání smlouvy s Tomášem?
Mluvili jsme spolu v červenci a dívali se na jeho program. Věděl jsem, že za národní tým bude hrát, protože to pro něj hodně znamená, a je na něj velmi pyšný. Chtěl jsem tu být a podpořit ho. Bohužel už nebudu na světovém šampionátu v Číně, vracím se zpět, protože ostatní hráči z týmu už budou nastupovat do přípravy. Nicméně první věc, kterou jsem Tomášovi řekl, když jsme se viděli v Las Vegas, bylo: „Přijedu za tebou“. Původně jsem měl v plánu dorazit už na vaši přípravu v Praze, ale časově to nevyšlo.

Jezdíte během léta navštěvovat i americké hráče z vašeho týmu?
Ano, jezdím za nimi po Státech, abychom si mohli vybudovat osobnější vztahy, aby věděli, na čem si zakládám, proč jsou pro nás jako hráči důležití, a o co se v klubu snažíme. Tohle funguje skvěle. Ještě musím zajet za Zachem LaVinem a přímo odtud letím do Washingtonu za Otto Porterem. A s dalšími hráči už jsem se viděl přímo v Chicagu. Všichni hráči jsou pro nás při našem snažení důležití a chceme tomu věnovat dost času.

 


Už loni v červnu jste se v tichosti objevil v Pardubicích na kvalifikačním zápase Česka s Finskem, když jste se přijel podívat na Lauriho Markkanena. Tehdy jste si vyžádal vstupenku na místo kdesi uprostřed hlediště, abyste nebyl na očích. Tak to děláte vždycky?
Nerad působím jako „narušitel“ klidu pro týmy a jejich trenéry. V Pardubicích ale bylo všechno v pořádku, všichni tam byli fajn, já se nicméně snažil držet zpátky, být jako „moucha na zdi“ a na dálku jsem podporoval Lauriho a sledoval dění. Pro mě jsou tyhle návštěvy i zdrojem poučení. Vidím tu věci, které se mi líbí, poznávám nové systémy, různé způsoby, jak spolu hráči komunikují a hrají. I když jde především o pracovní cesty, jsou to pro mě i výpravy za poznáním, což je pro mě hodně cenné.

Kdy poprvé vás napadlo, že byste mohli Tomáše angažovat? Bylo to předminulou sezonu, kdy vám v chicagském United Center nasázel 25 bodů, což je stále český rekord v NBA?
Povím vám o situaci, při které jsem z něho byl nadšený. Ano, dal nám na našem hřišti 25 bodů, ale taky na konci toho zápasu utrpěl otřes mozku. A způsob, jakým se s tou situací vyrovnal, s jakou třídou, jak byl při tom odolný… Od nás to nebyl dobrý obranný zákrok na něj. On to ale ustál, odešel po svých a jeho charakter v ten moment mě ohromil. A když jsme letos zjistili, že bychom ho mohli získat, byli jsme nadšení. Je to vítězný typ, a takové hráče potřebujeme.

Čím jste se na něj snažili při procesu jeho získání zapůsobit?
Já jsem byl při rozmluvě s ním velmi upřímný a myslím, že to chápal. Já hráčům neslibuju minuty, slibuju jim jen náročný trenérský přístup, snahu dělat věci správně a vybudovat něco pro Chicago. Řekl bych, že se mu to zamlouvalo, to, že chceme vystupovat týmově a reprezentovat co nejlíp naše město. Jeho talent je pro nás důležitý a pro jeho charakterové vlastnosti jsme ho vzali.

V Česku vzbuzovalo první a vlastně i druhou Tomášovu sezonu v NBA údiv, nebo spíš překvapení to, že byl ve Washingtonu využíván víc na křídlech a na svou pozici rozehrávače se dostával nejvíc až při zraněních Johna Walla. Vypadalo to, že kouč Brooks si nebyl jistý, jakého hráče v něm získal. Vy ho berete jako jasného rozehrávače?
Tomáš je především kvalitní basketbalista. Podle mě může hrát v našem herním systému rozehrávače, ale také si myslím, že může fungovat i na pozici 2 nebo 3. Je schopný hrát v sestavě s kýmkoli z našeho týmu. Ať hraje s míčem, nebo mimo míč, ví, jak fungovat, a jeho všestrannosti, výšky, výdrže a potenciálu zaskočit na různých pozicích si velmi ceníme.
 


Tříletou smlouvou na 30 milionů dolarů jste do něj investovali i slušné finanční prostředky, takže si od něj i leccos slibujete. Jaká byla vaše „hlavní zpráva“ pro Tomáše z hlediska vašich očekávání?
Chceme od něj, aby hrál pro tým. A dál dělal to, co dělal dosud. Nemusí nic měnit. Chceme od něj dobrá rozhodnutí při hře, kvalitu v obraně, to, aby projevoval svůj charakter, a to i v kabině, a pomáhal nám vítězit. Výborné pro něj i pro nás je, že může zůstat sám sebou.

Ani v Česku nezůstala bez povšimnutí vaše citace o tom, že sezonu začne na rozehře v základní pětce Kris Dunn. Myslel jste to vážně, nebo jste se spíš chtěl zbavit nekonečných otázek na tohle téma?
Tohle je hodně složitá otázka. Chtěl jsem tím hlavně říct, že v našem herním systému máme dobrého hráče, který u nás už hraje delší dobu, a kterého mám rád. Jestli Kris bude, nebo nebude v základu, to se ještě může měnit, protože já teď nebudu nikomu slibovat základní pětku. Kris je nicméně důležitou součástí naší hry a našeho týmu a já se těším na skvělé výkony i od něj.

Už jen dva týdny zbývají do největšího zápasu národního týmu v samostatné české historii. Komu budete prvního září v soboji Česka s USA fandit víc – svému novému hráči, nebo svému ex-šéfovi ze San Antonia Greggu Popovichovi?
(rozesměje se) Tak já budu vždycky fandit americkému týmu a kouči Popovichovi. Je to můj mentor a fantastický kouč. Zároveň si ale přeju, aby Tomáš v tom zápase zahrál dobře a zůstal zdravý.

Pocházíte z Michiganu, proslulého mimo jiné výrobou piva. V Pardubicích jste loni měl první možnost poznat českou „pivní zemi“. Jaká jsou vaše úvodní zjištění?
Jídlo bylo skvělé a pivo lahodné. Máte krásnou zemi a já bych si přál, abych mohl zůstat déle. Doufám, že za rok budu mít příležitost podívat se k vám na delší dobu.