Chci vidět a slyšet české fanoušky!

16.01.2019 - red
počet přečtení: 389
vytvořeno 17.01.2019, upraveno 17.01.2019


Z LONDÝNA S TOMÁŠEM SATORANSKÝM Anglicky, ale i česky, nebo španělsky. Ve třech různých jazycích ze sebe chrlil odpovědi čtvrtý Čech v NBA, který čapnul za pačesy životní šanci a rázem je z něj chlapík v ohnisku dění, který přivedl k tradičnímu eurozápasu NBA do Londýna Washington Wizards jako první rozehrávač. Navíc jako rozehrávač, jemuž dělá zálohu další playmaker, který prošel českou ligou, Chasson Randle. Nemálo zajímavostí nabídl středeční trénink celku z hlavního města Spojených států s účastí dobrých dvou stovek novinářů z celého kontinentu. Co na něm i po něm na týmovém hotelu prozradil o celé akci i svém současném zářivém bytí v nejlepší lize nastávající otec Tomáš Satoranský, to už vám právě teď nabízíme v plném znění jeho vlastními slovy - ještě než ve čtvrtek od 20:40 začne přímý přenos ze zápasového dění mezi Washingtonem a New Yorkem na stanici Nova Sport 2.


Tomáši, jaký program jste zatím v Londýně měl?
Zatím jsem se tu setkal s tátou (zaznělo ve středu po poledni) a dneska mi přijíždějí kamarádi, kterých bude asi třicet, takže se cítím spíš jako nějaký organizátor tour do Londýna než jako basketbalista. Moc se na to ale těším, je to pro mě speciální přijet aspoň na tři dny do Evropy a trošku se tak přiblížit domovu.

Jak moc je váš program hektický?
Zatím hodně, je to dané i tím, že jsme „prošvihli“ nedělní odlet a chyběl nám extra den na aklimatizaci. Skočili jsme do toho rovnýma nohama. Je tu velká vytíženost, od mediálních povinností po akce „NBA Cares“ (charity) a moc času tady není. Už v úterý jsme měli společnou galavečeři v Kensingtonském paláci, což bylo super. Byli jsme udělat ve městě oficiální NBA fotku a stihli jsme i dva rychlé tréninky. Ta aktivita po dlouhém letu byla potřeba, abychom nevypadli z tempa.

1602MmM.jpg

Dávají vám spoluhráči z týmu najevo, že jste v Evropě jako ten „domácí“?
Něco tam padlo, ale já v Londýně byl za život jen dvakrát a vždycky jenom narychlo s basketem, takže i pro mě je to nové město. Tu evropskou atmosféru ale samozřejmě vnímám a s klukama se o ní bavíme.

Jak jste si užil první trénink v Londýně, kdy jste měl na triku připevněný mikrofon, a vzniklo z toho exkluzivní video dostupné na facebooku Wizards?
Ty hlášky tam probíhají normálně i při trénincích v Americe, kde během nich vtipkujeme celou dobu. Tady v Londýně jsem díky mikrofonu měl za úkol mluvit víc, ale mám radši, když to není takhle strojené. 

Hned na tomhle tréninku jste měli i fotbalové hvězdy z Premier League. Jaký to byl zážitek?
Předpokládáme, že i na zápas jich přijde hodně. My jsme měli při tréninku setkání s hráči dvou londýnských klubů, Arsenalu a West Hamu. Já teď fotbal nesleduju tolik jako dřív, kdy Petr Čech chytal za Chelsea, a já hrál ještě v Česku. Bylo ale úžasné setkat se s hráči takového kalibru z jiného sportu.
 


Prý jste měli i zajímavý mítink k místní dopravě. Co tam proběhlo?
Měli jsme bezpečnostní schůzku, kde nám řekli, že jediné, na co si tu máme dávat bacha, je rozhlížet se při přecházení ulice nejdřív doprava. Já se tomu nejdřív smál, ale pak mě to překvapilo, když jsem před hotelem přecházel. Musí se na to ježdění vlevo dávat pozor.

Kdo všechno s týmem do Londýna přiletěl?
Asi 190 členů týmu a lidí z klubu, což je obrovské číslo. Myslím, že jsme vzali opravdu celou organizaci Wizards. Já byl hodně překvapený, kdo všechno přiletěl, protože z Washingtonu jsme odlétali odděleně. My jako tým jsme navíc odlétali nadvakrát, protože v neděli večer nešlo letadlo zvednout kvůli sněhové vánici. Na letiště jsme přitom museli vyrážet hned po nedělním utkání. Pak jsme ale zůstali asi pět hodin v letadle a nakonec nás nenechali odletět. Bylo to hodně náročné a trochu nás to vyvedlo z míry. Je na nás cítit, že jsme unavení.

Vaše manželka Anna nemohla přijet?
Manželka je v devátém měsíci těhotenství, takže tohle všechno bohužel prošvihla. Myslím ale, že teď máme důležitější starosti. (usmívá se) Jistě ji mrzí, že neuvidí naše společné kamarády, ale já jsem za chvíli zpátky.
 


Kolik osobních fanoušků budete v hledišti mít?
Zařizoval jsem asi 30 lístků pro rodinné příslušníky a kamarády, takže se na to těším. Z Česka dorazí asi ještě víc lidí, co mám zprávy, takže to pro mě bude speciální zápas.

Bylo těžké lístky sehnat?
Měli jsme k nim o něco zvýhodněnější přístup, ale nebylo to tak jednoduché, jak si asi všichni z Česka představují - že to všechno můžu zařídit hned. Nicméně už před sezonou jsme si o lístky mohli zažádat. Já spíš tipoval, kolik lidí tu nakonec budu mít. Limit na jednoho hráče byl, tuším, 50 a myslím, že mě v počtu lístků ještě předběhl Ian Mahinmi, který tu má velkou francouzskou grupu kolem 50 lidí.

Bude v hledišti hodně českých vlajek?
Já předpokládám, že při zápase s Knicks bude hodně jejich fanoušků, což tak bývá i v utkáních ve Washingtonu, kdy v hlediště vídáme víc dresů Knicks než našich. Já ale přesto doufám, že uvidím a uslyším české fanoušky.
 


Kdo ve čtvrtek vyhraje?
Snad Wizards, ne? A o kolik? To už nevím, ale pokud budeme hrát jako v posledních zápasech, tak doufám, že vyhrajeme. V NBA je výsledky dost těžké tipovat, protože zápasy jsou v ní hodně dynamické, střílí se hodně bodů a člověk neví, co ho čeká.

Jak je to aktuálně s týmovými cíli?
Pořád doufáme, že se nám podaří probojovat do play-off. Východ je na rozdíl od Západu, kde mají týmy o dost lepší bilanci než na Východě, mnohem otevřenější, a my musíme mít v hlavě, že je pořád o co bojovat a nevzdávat to. Začali jsme hrát líp, jistě jsme teď měli hodně těžké soupeře, ale svou hru můžeme pozvednout natolik, aby přicházely i výhry.

Změnilo se v poslední době něco ve vašem vztahu s koučem Brooksem?
Přátelství tam bylo vždycky, je to spíš o tom, že mě kouč za ty tři roky líp poznal. Ve své kariéře, myslím, tolik Evropanů nevedl, byla to pro něj nová situace. Tím, že jsem se stal základním rozehrávačem, pomáhá to i komunikaci. On ví, že budu mít víc minut a zná mě líp, což taky hrálo svou roli.

 


Je vše tady v Londýně o to lepší, že jste sem přijel v pozici prvního rozehrávače týmu?
Pro lidi, co sem míří, je to načasování dobré. Uvidí mě hrát hodně minut a v mnohem větší roli než na začátku sezony, což je super bonus.

Jste teď celkově víc pod drobnohledem, změnil se vám nějak život?
V médiích mám větší prostor. Novináři se mnou mluví, protože vědí, že jim vždy vyjdu vstříc, ale píše se o mně teď víc celkově. Já se toho snažil tolik nevšímat, ale mám sociální sítě, takže si občas něco přečtu. Cítím teď víc respektu ze všech stran.

Už si tým zvyká na vaši evropskou hru?
Už jsme se mnohem víc sehráli. Přece jen před sezonou jsme získali nové hráče a nevěděli jsme moc, jak spolu hrát, a v obraně teď nastala největší změna. Už výborně bráníme jako tým a budeme se snažit v tom pokračovat. Čekají nás zápasy proti hodně dobrým týmům. S New Yorkem to pro nás bude jako domácí zápas (Washington je v tomto zápase domácím týmem), ale tady to bude něco jiného. My se budeme snažit vyhrávat i venku, kde se nám tuhle sezonu vůbec nedaří, a tady na neutrálním místě by bylo pěkné to oživit právě výhrou.
 


Jak rezonoval v USA váš čerstvý triple double s Milwaukee?
V amerických médiích kolem toho bylo haló a já měl i hodně zpráv z Česka – prakticky víc než po tom střeleckém rekordu loni v Chicagu. Bylo moc hezké, když mi gratulovali lidi z Česka nebo Španělska.  V Americe se hodně mluví o číslech, takže to nějakou pozornost vyvolalo a začali mi říkat „Mr. Triple Double“. A já na to: „Počkejte do příštího zápasu“. A hned jsem měl špatné utkání, což je pro NBA typické – nikdy se nesmí být moc nahoře, nebo dole. A to platí o celé sezoně. Je fakt, že teď je v NBA hodně talentovaných hráčů, kteří triple doubly sbírají skoro každý zápas – jako Westbrook, Harden nebo Ben Simmons. Pro mě se proti Milwaukee spojila spousta faktorů a zápas se mi celkově podařil. Člověk se z toho chce radovat, ale moc dlouho mu to nevydrží, protože další den se už chystá na další zápas. Já se za tím triple double ani nehnal, ale ke konci mě v tom spoluhráči podpořili a snažili se mi zařídit tu desátou asistenci.

Stanice Nova Sport prý rozjela kampaň pro vaši nominaci do All-Star. Jak se na to díváte?
No, to nevím, jestli vyjde. Já bych se i cítil špatně, kdybych figuroval někde vepředu třeba jako Zaza Pachulia minulý rok. Přál bych to ale Bradovi Bealovi, který by si to určitě zasloužil, protože má fantastickou sezonu. Takže spíš vyzývám lidi, ať hlasují pro něj. Je to hráč, který nesnáší prohry. To bylo vidět i v posledním prodlužovaném zápase, kdy nás vedl a měl neskutečná čísla. Pomohl nám i příchod Trevora Arizy, který má za sebou 15 sezon v NBA a je to na něm vidět. Ví, jak hrát. Přinesl nám zkušenosti a je to vítěz.
 


Vy už teď sám víte, jaké je hrát v tempu NBA přes 40 minut v zápase. Můžete tak líp vysvětlit, jak kolega Beal vydrží při dvou prodlouženích odehrát 55 minut a ještě na konci dávat klíčové trojky?
Bylo mu hrozně, protože podal takový výkon a stejně jsme prohráli. Já před ním smekám. On hraje s velkým nasazením. Musí hodně běhat, protože se na něj soupeř zaměřuje, takže se musí hodně uvolňovat kolem clon. O to víc to od něj byl heroický výkon, když v závěru dokáže takhle skórovat.

Má pak víc úlev v tréninku?
To by ani nešlo, aby trénoval naplno. My ani moc netrénujeme pět na pět. Úlevy dostávají všichni hráči, co hrají hodně minut.

Jak je teď náročná regenerace pro vás osobně?
Teď v Londýně hodně, protože je spousta povinností a na regeneraci není moc času. Mám tu i rodinu a kamarády, tak pendluji mezi nimi a týmem. Jinak v sezoně jsem musel trochu změnit přístup, když teď hraju 30 minut na zápas. Tělo to pocítí. Snažím se hodně chodit na masáže, v nové tréninkové hale máme i saunu, kryo, ledové bazény, horké bazény. Takže se snažím hodně na regeneraci pracovat, protože to je důležité, abych vydržel celou sezonu.
 


Ukázalo se v posledních zápasech i přes oslabení, že můžete porazit kohokoli?
Určitě. Zvlášť doma, kde jsme teď hráli výborně. Všechny týmy nás musí respektovat, když k nám přijedou. Je na nás, abychom změnili to, jak hrajeme venku. Měli jsme výborný zápas v Oklahomě. Pak jsme blbě prohráli ve Philadelphii. Ale změnilo se to, že zůstáváme ve hře a nemáme tak jasné porážky jako v úvodu sezony.

Je to jen vnější dojem, nebo skutečně dochází k tomu, že pod vlivem týmovějšího pojetí útoku, kdy každý má v ruce míč i střely, se všem chce i víc bránit a doskakovat?
Je to součástí toho, jak teď hrajeme, a hlavně jak bráníme. Máme na hřišti hráče, z nichž kdokoli může doskočit a vyvézt míč do útoku. Nejsme tak čitelní a určitě se to poslední zápasy změnilo. Díky dobré obraně nemusíme chodit do plné obrany, ale hrajeme rychlý přechodový basketbal do nezformované obrany, což se nám vždycky dařilo, když jsme vyhrávali.

1603ZWE.jpg

Mimochodem – tým NBA teď vedete s kolegou Chassonem Randlem, tedy jako dva ex-rozehrávači z české ligy….
Bavíme se o tom, nedávno jsem si z toho zrovna dělal legraci, když jsem o tom viděl zmínku na internetu. On je super, hrozně rád vzpomíná na Nymburk, taky hrál za Real Madrid ve stejné soutěži jako já, takže si máme hodně co říct. Je to pro něj výborná možnost a role druhého rozehrávače se zhostil dobře. Navíc máme společné historky o Nenovi Ginzburgovi. Ten by tu měl ve čtvrtek taky být, tak se snad potkáme.

Vaše nedávno instalovaná asistentka kouče a stále aktivní hráčka WNBA Kristi Toliver prý nemá potuchy, jak by dopadl trojkařský duel mezi ní a vámi. Vy tušíte? A jaká jako asistentka vůbec je?
Myslím, že ve střelecké soutěži by mě rozdrtila. My ji máme možnost občas sledovat, když po nás trénuje, a má neskutečnou ruku. Je s námi od začátku sezony a má už víc sebevědomí nám dávat rady během zápasu. Je to samozřejmě pořád takové „tabu“ (žena jako člen trenérského štábu v NBA), ale my ji bereme úplně normálně. Má velkou basketbalovou inteligenci a je to poznat v tom, když spolu rozebíráme různé situace na hřišti. Taky má slovenský pas, tak o tom spolu vtipkujeme. Bavíme se spolu o jejích zážitcích z Evropy. Je super ji tam mít a díky tomu se dívat na basketbal z jiného úhlu.