Zpívající Evina, Ann s dětmi a Bára na SP?

HVĚZDNÉ VIDEOECHO ČTVRTFINÁLE ME ŽEN Byl to hlavní epický výjev ze čtvrtfinálového dění na evropském šampionátu žen. Radost, jakou po historickém postupu do semifinále dávaly najevo nezdolné řecké bojovnice, neznala mezí a v jejich čele řádila někdejší opora pražského USK Evanthia Maltsi. Ta se pohádkového úspěchu své reprezentace dočkala v 38 letech a její extáze po rozbití Turecka 84-55 tomu také odpovídala. 25bodová pohyblivá guardka s až „mužským“ pojetím hry i střelby, která se do hry rozhodným způsobem vložila na přelomu poločasů, si navzdory 37 odehraným minutám okamžitě po utkání oblékla řeckou vlajku a létala po celé hale jako splašená. Nespoutaná kapitánka, plná vášní, na hřišti i mimo ně.      

„Nemám slov, která by popsala tenhle úžasný úspěch, a to, jak důležitý je pro mě osobně. Je mi 38 let a teď jsme mezi čtyřmi nejlepšími týmy Evropy. Je to historická chvíle! Omlouvám se, ale ještě nejsem sto si to uvědomit. Je to úžasné!“ chrlila ze sebe vodopád slov v angličtině poté, co si se spoluhráčkami odbyla skupinový multirozhovor s řeckou televizí, který odstartoval sborovým oslavným zpěvem.  

„Co jsme zpívaly? V Řecku máme takovou píseň, kde se zpívá Hellas (Řecko), olé, olé, olé, nikdy to nepřestanu zpívat, miluju Řecko, olé, olé, olé,“ smála se od ucha k uchu (v následujícím videu v čase 4:10).
 

Na otázku, zda kvůli tomuhle zážitku a prvnímu postupu do semifinále ME v řeckých dějinách setrvávala v reprezentaci tak dlouho, pak odpověděla:

„Důvodem je to, že tenhle tým tak moc miluju! ME před dvěma lety jsem musela vynechat kvůli zranění, dívala jsem se jen doma na televizi a nemohla jsem se sebou vydržet, myslela jsem, že se zblázním a řekla si, že jestli budu pokračovat, budu v reprezentaci dál, protože jsem nemohla ani spát. A teď jsem tady a ať se stane cokoli, budu hrát za svou zemi. Nikdy jsem si nemyslela, že bychom se mohly dostat tak daleko a teď jsem fakt šťastná.“

Evanthia zároveň přiznává, že o něčem podobném, včetně dobytí medaile, by si nikdy nedovolila ani snít. „Náš nároďák nikdy nebyl na takové úrovni, aby na to měl. Nejlíp jsme byly v roce 2009 páté, dostaly jsme se tak na mistrovství světa, teď jsme si ho vybojovaly znovu a já tomu nemůžu uvěřit. Je to nejlepší dárek, jaký jsem mohla dostat. Věřím, že Bůh mi nadělí zdraví a já pojedu i za rok na Světový pohár,“ odmítá konec své reprezentační dráhy.



Když přišla řeč na to, zda-li kvůli dlouhodobě složitým řecko-tureckým vztahům bylo pro ni vítězství právě nad zemí půlměsíce něčím extra, přizná, že trochu ano. Hned však také dodá:

„Dál bych se v tom nevrtala. Tohle je sport a my reprezentujeme zdravé sportovní soupeření a ducha fair play. Pro mě ten zápas byl o něco důležitější proto, že se s Tureckem střetávám už dlouho a znám jeho hráčky hodně dobře.“

Při komplimentu na to, že po kurtu pořád jezdí stejnou rychlostí jako před osmi lety v dresu USK, se jen nejistě přeptá: „Opravdu?“

A hned odvětí, že neví, jak to stále zvládá. „O své tělo se ale starám opravdu dobře, udržuju se ve formě a pomohlo mi, že jsem si v létě několikrát dala repre pauzu, což mi k regeneraci hodně pomohlo. V tomhle věku je to strašně důležité. A poslední dobou se cítím tak na pětadvacet.“
 

Při příjezdu do pražského dějiště šampionátu se jí oživila řada vzpomínek. Rozhodně na velkou parádu zpoza poloviny hřiště, jíž ve čtvrtém zápase Finále ŽBL 2009 rozhodla se sirénou o vítězství Pražanek. A vzápětí v pátém duelu pomohla svrhnout 13letou nadvládu brněnského Gambrinusu.  
 
„Na tohle jsem samozřejmě nezapomněla. Už jsem ukázala video z té akce i všem spoluhráčkám a dokonce jsme měly možnost trénovat na Folimance, kde jsem to dokázala znovu!“ pochlubí se s neskrývaným nadšením.

„Jsem hodně dojatá, že jsem opět tady v Česku. Už jsem potkala řadu lidí, které jsem tu tehdy poznala. Půlka mého srdce je stále tady a krásné je, že před cestou na ME jsem spoluhráčkám říkala, že jedu domů. Cítila jsem, že všechno během turnaje bude dobré a budeme se skvěle bavit,“ pochvaluje si podporu dějiště turnaje.
 

Zároveň ale přizná, že se spoluhráčkami ještě nestihla vyrazit na procházku, aby jim z Prahy také něco ukázala. „Čas by byl, ale já jsem nešla, protože už jsem starší a potřebuju víc odpočívat. Takže jsem zůstávala na hotelu, ale doufám, že poslední den to tu pořádně zapijeme,“ chystá se.

Její nezdolný tým, který ze skupiny prošel jen díky výhře nad obhájkyněmi trofeje ze Srbska a v duelu o čtvrtfinále si nečekaně podal Rusko, v sobotním semifinále čeká Francie. A možná na tomhle nepředvídatelném turnaji ještě neřekl poslední slovo.

Historický moment pro mámu Ann Wauters

Ve druhém semifinále na sebe narazí hlavní favoritky ze Španělska a další překvapení z Belgie, která po zlomení Italek 79-66 rovněž vůbec poprvé bude součástí evropského semifinále. Hodně zásluhou dvojnásobné mámy Ann Wauters, která má za sebou v 36 letech dva návraty do basketbalu po mateřské, a velký triumf slavila po zápase v mixzóně i se svými ratolestmi ve věku 3 a 6 let. Spoustou klubových titulů ověnčená pivotka však vychovává ještě jedno šestileté dítko, které porodila její manželka, někdejší basketbalistka, Lot Wielfaert.

Belgie se na ME objevila po dlouhých 10 letech, s 10 hráčkami, které ještě takový turnaj neokusily, přesto jsou už v semifinále, aniž ztratily jediný zápas. Tým má navíc stejně jako Řecko už zajištěný postup na Světový pohár 2018.
 

„Naším cílem před ME bylo čtvrtfinále a tajně jsme pomýšlely na šesté místo, které by nás dostalo i na Světový pohár. A teď jsme v semifinále, což je ohromná věc pro náš tým. Myslím, že jsme v to ani nemohly doufat,“ radovala se Ann.

K pozadí vítězné šňůry týmu dodala: „Ve skupině jsme odehrály dva velmi těsné zápasy, které pro nás dopadly dobře. A taky máme dobrý mix mladých hráček i těch, co už nějakou zkušenost mají. V rozhodných chvílích zápasů jsme dokázaly zachovat chladnou hlavu a teď můžeme jít s nadšením do semifinále. Máme dvě rány na to trefit medaili, která je v tuhle chvíli náš cíl.“

Ann neskrývá, že medailová motivace byla hlavním důvodem pro její účast na ME i v 36 letech. „Víceméně to tak je. V minulých letech pro mě bylo složité s národním týmem udělat nějaký dobrý výsledek na Evropě, ale v klubech jsem hrála s mnoha hráčkami, které sbíraly olympijské medaile nebo tituly z mistrovství Evropy, a tahle motivace pro mě byla velký důvod pro to být stále tady, a důvod pro to, že mě to pořád baví.“



Eurolegenda Wauters, vítězka Euroligy a WNBA i jednička draftu zámořské ligy z roku 2000, byla ovšem jen „zelenáčkou“ mezi řadou veteránských hvězd čtyř čtvrtfinalistů. Španělce Palau a Slovence Žirkové je 37, řecké star Maltsi 38. Na otázku, jak své velké role po pětatřicítce zvládají, měla ovšem docela jednoduchou odpověď:

„Je to díky vášni a zápalu pro hru, kterou pořád milujeme. Proto jsme pořád tady. Samozřejmě fyzicky jsme na tom stále dobře a naše těla nám dovolují hrát na této úrovni.“

Alba Torrens: Češky to chtěly a byly lepší

Další dva postupující čtvrtfinalisté už víceméně splnili povinnost. Španělky od prvních minut nedávaly nátlakovou obranou šanci o klíčovou rozehrávačku Babkinu oslabeným Lotyškám. Zvítězily 67-47, taženy 20 body a 9 doskoky famózní forwardky Alby Torrens, které stejně jako další spoluhráčky byla samý úsměv už před zápasem.
 

Po něm ale odmítla, že by si tým byl tak jistý vítězstvím. „Tak to vůbec nebylo. Předpokládaly jsme, že to bude velmi složitý zápas a konečný výsledek neukazuje, jak náročné to pro nás bylo. Lotyšky do zápasu daly všechno a my ze sebe musely vydat to nejlepší.“

Vytáhlá a pohyblivá křídelnice se na výzvu vrátila i k velmi nečekané porážce na závěr skupiny z rukou českých lvic. „Po tom zápase jsme byly hodně zklamané, protože vyhrát tu chceme každý zápas. Češky ale odvedly opravdu dobrou práci a musím říct, že tenhle Eurobasket je super náročný. Každý tým je schopný vyhrát jakýkoli zápas a český tým nám to ukázal. Chtěl to, byl lepší než my a my se z toho musely poučit.“

Jedna z atleticky nejobdařenějších hráček kontinentu odpověděla i na otázku, zda by při své výšce a výskoku dokázala zasmečovat v zápase, nebo alespoň při tréninku:

„Přála bych si to, ale nemyslím si, že bych to teď zvládla. Chybí mi k tomu kousek, ale budu se o to dál snažit a uvidíme, jestli to přijde,“ rozesmála se Alba.   

Barbora: O víc než 100 procent!

Naopak žádný důvod k úsměvům neměla po jednoznačném spláchnutí od Francie (40-67) stále lepší rozehrávačka Barbora Bálintová, jediná nadšestibodová hráčka slovenského výběru.



„Rozdíl 27 bodů je pro nás zklamáním, i když jsme věděly, že Francie patří k evropským gigantům a my jsme jen malé Slovensko. Chtěly jsme se soupeřem hrát vyrovnaněji, víc ho potrápit a možná i překvapit, což se ale nepovedlo. Teď musíme nabrat síly, protože v sobotu nás čeká ještě důležitější zápas o postup na Světový pohár,“ shrnula 22letá point guardka, která v utkání stihla 13 bodů.

Přiznala, že její dosud překvapující tým už tentokrát narazil na svůj stop. „Francouzky jsou v momentální formě mnohem kvalitnější než naši předchozí soupeři. Převyšovaly nás v každé situaci. Nejvíc nás trápily tím, že nám nedovolily naši hru v útoku, otevřené střely, ani jakékoli volnější pozice. Navíc využívaly našich ztrát k rychlému přechodu, padalo jim to i zvenku a dobře si posílaly míč.“

Barbora musela při těsném strážení spoluhráček včetně Zuzany Žirkové, které Francie nedovolila ni bod, brát hru hodně na sebe. „Tak jsem musela hrát. Škoda jen, že to neskončilo o něco líp,“ podotkla Bálintová, které se v ohromné O2 Areně hrálo dobře.
 

Před sobotní bitvou s Tureckem o postup na SP ani po francouzské sprše slovenskému týmu nechybí sebevědomí. „Věříme si na ten zápas hodně. Nevím, kdy naposledy jsme měly takovou šanci, ale je to v našich silách,“ prohlásila rozehrávačka.

Po 13 zraněních v přípravě a výměně trenéra nedlouho před šampionátem nevstupovala slovenská skvadra do ME za jednoduché situace. Proto má nynější situace, kdy stojí výhru od postupu na SP a tím také od nejhůř šestého místa na Evropě, bez nadsázky senzační charakter.

„Dostat se za těchto podmínek na Světový pohár by byl sen. Říct mi někdo na začátku přípravy, že budeme hrát čtvrtfinále, to bych ho vysmála. Tohle nebylo ani v našich nejkrásnějších snech a už teď jdeme nad plán,“ nebojí se velkých slov Barbora, podle níž očekávání veřejnosti tým už teď předčil o více než sto procent.