Zlatozubá móda, smrt Fidela a sen o Miami

INTERVIEW S HOWARDEM SANT-ROOSEM Aktuálně je hlavní hvězdou českých šampionů. A v úterním duelu Ligy mistrů, který Nymburku zajistil definitivu postupu, to opět povrdil, byť se po zdravotní pauze necítil zcela fit. Svou defenzivní prací a především 27 body, doručenými do frankfurtské obruče, udělal víc než dost. A pak se mohl usmívat. Zvlášť přitom vynikly jeho dva „zlaťáky“ v jinak perfektně bílém chrupu. Proč je vlastně má? A co dělal 25. listopadu, když v jeho rodné zemi skonal revolucionář a diktátor Fidel Castro? I o tom byl tenhle trochu netradiční sportovně-módně-politický rozhovor s Howardem Sant-Roosem, jedním z nejlepších kubánských basketbalistů poslední éry, který přesně ví, do kterého týmu NBA by teď nejlépe zapadl.

Howarde, duel s Frankfurtem jste rozhodli až v poslední čtvrtině. Došly v něm už soupeři síly?
Nám hra v úvodu zápasu vázla a museli jsme soupeře v druhé půlce nahánět, ale nakonec rozhodla obrana, která je naší silnou stránkou. A využili jsme i bodů z protiútoků, do kterých jsme po ziscích v obraně vyráželi.

Vy jste individuálně vyčníval, byly přesto i chvíle, kdy vám dělal Frankfurt problémy?
Já jsem se vracel po zranění a trochu mi pak docházely síly. Snažil jsem se proto dělat, co umím nejlíp, a pomoct týmu. A tým pomáhal mně, abych zůstal pozitivní.  



Spoluhráč Petr Benda pravil, že jste hráč euroligové úrovně. Je tahle soutěž, případně NBA, vaší další metou?
Jistěže nějaký euroligový tým je mým dalším snem. A díky Petrovi za takový kompliment. Uvidíme, snad ho někdo vyslyší a nabídne mi angažmá.

Pokud jde o NBA, máte nějaký oblíbený tým?
Vyloženě ne, ale asi bych měl říct Miami, protože to je plné Kubánců. (smích) Cítil bych se tam jako doma. Ale vážně – NBA je snem každého hráče, a pokud vám zavolají z jakéhokoli klubu, musíte ten telefon zvednout! Aspoň tak to beru já.

Petr Benda také věří, že je stále ve hře i první místo ve skupině Ligy mistrů, s nímž je spojený postup rovnou do druhého kola play-off. Vás ale ještě čeká peklo na Arisu Soluň a doma také lídr skupiny z Monaka….
Odmakáme i zbylé zápasy, ať to bude kdekoli. Musíme hlavně zůstat pozitivní. A je jedno, jestli to bude na Arisu, nebo doma s Monakem.

Pro vás osobně je tahle sezona přelomová, neboť kouč vás v létě přesunul z (křídelní) pozice shooting guarda na rozehrávku. A prohlásil, že zhruba za rok či dva by z vás mohl být skutečně kvalitní dirigent. Jak se na téhle pozici cítíte, zvlášť v zápasech úrovně Ligy mistrů?
Snažím se jen pomáhat našemu týmu, co to jde. Vím, že to není moje přirozená pozice, ale kam mě dají, tam budu dělat to nejlepší. Teď se prostě snažím nakládat si tým na záda a dělat pro něj maximum. Oproti minulé sezoně se podle mě zase tolik nezměnilo, kouč mi jen dává takto velkou důvěru, kterou musím splácet. Řekl mi, že když máme víc hráčů na pozici dvě, budu mít rozehru víc na starosti.
 

Mohl ho inspirovat tah průkopnického kouče Mikea D´Antoniho, který na začátku této sezony přesunul v Houstonu hvězdného Jamese Hardena také z „dvojky“ na „jedničku“?
To se ho musíte zeptat. (smích) Já sám to takhle necítím. Rockets mají svůj způsob hry a já taky. Pokud bych ale měl říct, že to takhle cítím, bylo by to velké. Kdo by si nepřál předvádět to co Harden?        

Vy jste muž nejedné zajímavosti. Tou další jsou vaše dva zářící zlaté zuby ve spodním patře. Co vás k této nepřehlédnutelné ozdobě chrupu přimělo?
(směje se) Tohle je „kubánská věc“. U nás má zlaté zuby spousta lidí. A spousta vám jich taky říká, že byste si je měl nechat udělat. Já je ale mám „celý život“ a jsou součástí mého já. Mám bláznivě udělané vlasy, tyhle zuby a hraju tak, jak hraju. A tak to zůstae i dál.

Člověka by ale napadlo, že v tak chudé zemi, jakou je Kuba, není jen tak pořídit si zlaté zuby. Je to skutečně tak masová záležitost?
Nejspíš to dostupné bude. Když jsem je mohl mít já i spousta dalších, tak asi jo. (směje se)

Má to i nějaké plus z hlediska zdraví chrupu, nebo jde čistě o módní výstřelek?
Jo, jo, jde jenom o módu. Nemyslete si hned, že jsem blázen nebo gay, je to jen na parádu.



Musel jste si kvůli téhle parádě nechat vytrhnout původní zuby?
Ne, to ne. Každé tři měsíce jsem chodil ke specialistovi, který tam postupně dělal prostor, a pak to tam nasadil. Mám tedy i všechny své původní zuby.

A ještě jedna věc – pamatujete si, kde jste byl minulý rok 25. listopadu?
No, to nevím.

Ten den, alespoň podle dostupných zpráv, zemřel dlouholetý kubánský diktátor Fidel Castro. Znamenalo pro vás něco, když jste se to dozvěděl?
Prostě zemřel. Nebyl to nějaký důvod k oslavě. Zaskočilo mě to ale, protože mu bylo devadesát, žil tak dlouho a já to nečekal. I jeho čas ale přišel…

Změní se po jeho smrti ve vaší zemi něco podstatného? Nebo ani ne, když je stále u moci Castrův 85letý bratr Raúl, který formálně převzal vládu už v roce 2008?
O politice toho zase tolik nevím, ale vím, že život na Kubě je stále tvrdý, s ním, i bez něj. Doufám ale, že se něco změní, protože moje země by si to zasloužila. Až dosud se od jeho smrti nezměnilo nic, tak uvidíme, co přinesou další roky.