Ukrytá šampionka a kavárna ve Francii

14.11.2017 - red
počet přečtení: 193
vytvořeno 14.11.2017, upraveno 14.11.2017

O BASKETBALU A ŽIVOTĚ S KAMILOU ŠTĚPÁNOVOU I když v německém Saarlouis hrála 4 minuty a 25 vteřin, nebyl to pro ni malý počin. V reprezentaci dospělých by mělo jít o její čtvrtou nejvyšší minutáž v soutěžním zápase. Na mistrovství Evropy 2015, jejím dosud jediném vrcholném turnaji v kategorii žen, sbírala vyjma vítězného utkání s Rumunskem čas na hřišti jen po troškách a letošní šampionát na domácí půdě ji minul - jako vítězku francouzské ligy a pivotku euroligového Villeneuve. V sobotním vykopnutí kvalifikace o EuroBasket 2019 tak Kamila Štěpánová zažila na dohled od svých 29. narozenin už možná trochu nečekaný comeback do sestavy lvic. Tentokrát už pod novým koučem Štefanem Svitkem.

„Už jsem nějak nečekala, že se u nás něco změní a moc se mi do toho nechtělo, ale tím, že přišel nový trenér, řekla jsem si proč to nezkusit a nedat tomu šanci. Pomohlo mi i to, že se do reprezentace vracejí i další holky. A nominace je pro mě pocta, pořád jde o nároďák,“ přiznala své motivace pivotka, která v létě po pěti sezonách vyměnila francouzskou ligu za maďarskou.

„Jinak atmosféra v týmu byla vždycky dobrá, jen se teď nehrálo nejlíp, jak se dalo.“
 
Štěpánová byla jednou z těch hráček, jež v rámci nominace oslovil přímo kouč Svitek.

1182Njc.jpg

„Trenér ale nikomu nic předem nesliboval, prostě chtěl mít pohromadě to nejlepší, co jde, a člověk o tu finální dvanáctku musel zabojovat. Pro mě ale bylo důležité vědět, že i kdybych se nedostala do dvanáctky, tak jsem pro to udělala všechno, a když budou lepší, tak budou lepší. Samozřejmě jsem v ní být chtěla, ale kdyby to nevyšlo, už jsem ve věku, kdy bych si kvůli tomu hlavu netrhala,“ říká 191 vysoká pivotka.

Možnost po dvou letech nosit reprezentační dres bere jako pozitivum. Jedním dechem také dodává, že tým potřeboval změnu a nějaký nový impulz. „Je dobře, že přišel, protože se vrátila spousta holek, které tu dlouho nebyly. Na trénincích se maká, což je taky důležité. Celkově je to jen pozitivní a něco to přinese,“ soudí.

Štěpánová je hráčkou, kterou letošní česká královna Alena Hanušová i vicekrálovna Tereza Pecková postrádaly na stupních vítězů při vyhlášení Basketbalistky roku. Hanušová by ji bývala dala dokonce na samotný trůn, a to především za dobytí francouzského titulu.   

„Tohle neřeším. Určitě to od holek potěšilo a je pro mě pocta, že se mi s týmem Villeneuve povedlo ve Francii vyhrát. Za to jsem byla nejvíc šťastná, protože týmová sezona pro mě byla to hlavní. Tady je to hodně soustředěné na český basket, všímá se víc těch, co hrají tady, a lidi moc nezajímá, co se děje venku, pokud to nejsou hráči typu Honza Veselý nebo „Saty“ (Satoranský). Neříkám ale, že je to špatně, tohel je prostě na každém,“ nechává nahédnout do svého nitra.

1183NjU.jpg

Pro tým nových francouzských šampionek doručovala v lize i Eurolize kolem 6,5 bodu a 3 doskoky za 18 minut, přičemž její pobyt na hřišti se ke konci sezony prodlužoval. A to ve francouzské nejvyšší soutěži se třemi euroligovými kluby nebylo špatné vysvědčení.

„Minutáž záležela na optimální formě, nebo na soupeři. Občas jsem chodila i do základu, občas jako druhá střídající, nebo i jedna z posledních. Většinou jsem ale hrála a ke konci sezony to bylo dvacet minut i víc. Trenér na mě spoléhal,“ pochvaluje si.

Její tým z metropolní oblasti Lille šel do ligového play-off až ze třetí příčky, ale to v extrémně vyrovnané soutěži velkou roli nehrálo. Nejtěžší šichtu mělo Villeneuve v obou semifinálových zápasech s Charleville, vyhraných supertěsně o 2 a 1 bod. Finále (3-1) s euroligistou z Montpellier už bylo o něco snazší záležitostí.

„Vyhrát francouzskou ligu je určitě těžké. Člověk jezdí na zápasy s tím, že může prohrát první s posledním, utkání jsou hodně vyrovnaná, je potřeba se pořád soustředit a byla to hodně náročná sezona. My jsme ale vyhrály zaslouženě. Ze začátku sezony jsme sice nehrály optimálně, ale potom jsme se do toho dostávaly víc a víc a po Novém roce jsme v lize prohrály jediný zápas,“ pochlubí se Štěpánová.

Za nej zážitek pochopitelně označila zisk titulu.

„Ten byl nezapomenutelný. Už v semifinále jsme v prvním utkání, kdy jsme začínaly v Charleville, celou dobu prohrávaly, a nakonec jsme porážku odvrátily. Ten tým celkově makal, v zápasech i na trénincích, a pro mě to byla super sezona. Ty chvíle po zisku titulu se ani nedají popsat. My jsme už před posledním finálovým zápasem za vedení 2-1 všichni věděli, že si to nenecháme vzít a celé utkání jsme si užívali.“
 


Slavení titulu ve Francii ovšem probíhalo poněkud jinak, než by tomu zřejmě bylo v tuzemsku. „Ve Francii jsou v tomhle jiní, hlavně se to prožívalo s fanoušky. Měly jsme za sebou plnou halu, která byla vyprodaná na každý zápas (1800). Dlouho se tedy zůstávalo v hale, protekla spousta šampaňského, ale bylo to spíš poklidnější. Tam se tolik nekalí,“ usměje se.

Pět let ve Francii, rozdělených mezi Basket Landes, Toulouse a Villeneuve, jí prý změnilo pohled na život. „Pořád se ráda vracím do Česka, ale víc se teď cítím doma tam. Sžila jsem se s francouzskou mentalitou a dalo mi to spoustu zkušeností i nové známé.“

A také přítele. S ním by se jednou chtěla usadit právě v zemi galského kohouta. „Vypadá to tak, když tedy všechno dobře půjde,“ nechce ještě svou budoucnost zakřiknout.

A kdyby to šlo ještě líp, byla by Kamila i majitelkou kavárny. „Nevím, jestli se to podaří, ale je to můj sen.“

I „sladká Francie“ však někdy může dostat – byť dočasně - sbohem, pokud dojde na lámání finančního chleba. „Chtěla jsem ve Villeneuve zůstat, oni měli zájem taky, ale nedohodli jsme se na penězích. A protože jsem dostaka nabídku, která se nedala odmítnout, chtěla jsem to zkusit v Maďarsku. Uvidím, jaké to rozhdnutí nakonec bude, ale tak jako tak to bude užitečná zkušenost. Jsem ráda, že jsem odešla, ale určitě bych se do Francie chtěla někdy vrátit,“ slibuje.

Své kufry Štěpánová vybalila v Györu, týmu posledního ligového semifinalisty a účastníka Eurocupu. Do sezony s ním vlétla s bilancí 5-1, k čemuž sama přispívala průměry 6 bodů a 3,5 doskoku za 14 minut. „Na začátku sezony jsme měly spíš slabší soupeře, trenér se to snaží hodně střídat a člověk neví, na čem přesně je. Někdy hraje, někdy ne, ještě uvidíme,“ nechce dělat unáhlené soudy.