Trenérka Horáková o genech, ME a Hradci

S EVOU HORÁKOVOU NEJEN O ME V HRADCI Mezi Hradeckými lvicemi, které v posledních sezonách dosáhly největších úspěchů v klubových dějinách, sbírá své první trenérské ostruhy. A už teď se těší, jak bude pro změnu českým lvicím fandit na červnovém (16.-25.6.) mistrovství Evropy basketbalistek, jež pohostí hradecký zimní stadion. Jen si na to bude muset brát dovolenou z místního sportovního obchodu Decathlon, v němž je podle všeho největší celebritou. Plným právem. Do velké míry psala kroniku českého basketbalu – na ME 1995, jež pořádala rovněž Česká republika, se stala top skórerkou s průměrem téměř 20 bodů. Rok nato byla vyhlášena Nejlepší hráčkou Evropy, za další rok ji jako první Češku draftovali do nejlepší ligy světa, WNBA, kde hned patřila do nejlepší pětky soutěže. Dvakrát vyhrála prestižní Euroligu a v roce 2005 rozhodla vítěznou střelou finále evropského šampionátu. Mistryně svého oboru Eva Horáková, jež na basketbalový vrchol vyšplhala ještě s příjmením Němcová. 

Evo, žijete v Brozanech, odkud to máte do hradeckého dějiště ME kousek. Byla jste ozdobit i zahájení promo kampaně k ME. Už cítíte před velkou akcí mrazení v zádech?
Já jsem vrchol své kariéry zažila při našem zlatém tažení na mistrovství Evropy před 12 lety, a když dnes vidím záběry z těch předešlých turnajů, pořád mi nabíhá husí kůže. Vzpomínám na to, co jsem prožila. A teď se těším na to, co se v Hradci už za pár měsíců bude dít.

Budete chtít být na každém českém zápase?      
Časově bych to strašně ráda zvládala, ale mám dvě děti, chodím do práce a ještě trénuju svoje děti. Uvidím tedy, jak to postíhám. Každopádně z práce bych si musela brát dovolenou.



Jakou hlavní vzpomínku jste si uchovala z dosud posledního ME v Česku z roku 1995?
Nejvíc si pamatuju velkou brněnskou halu Rondo a samozřejmě naše fanoušky. Smutnější stránkou bylo to, že se nám turnaj moc nepodařil (7. místo), ale s tím už se nedá nic dělat.

Bude Hradec tím pravým místem pro mistrovství Evropy, zejména jako domácí zázemí pro český tým?
Hradec je sportovní město, kde se na vysoké úrovni hraje i hokej nebo fotbal a je toho tam opravdu hodně. Já proto doufám, že nalákáme i příznivce jiných sportů, že se na náš tým přijdou podívat a budou mu fandit.

A jaký je váš tip na konečné umístění národního týmu na ME?
Já netipuju. Kádr týmu se mění, těžko se to hodnotí. Uvidíme, co nám ukážou první dva zápasy, až pak by něco natipovat šlo.

Vy sama už i trénujete. Jak moc vás trenérství láká?
Zaučuju se jako asistentka v hradeckém Sokole u čtrnáctiletých a patnáctiletých holek a chystám se na béčkovou trenérskou licenci. Uvidíme, jak to se mnou půjde dál. Je to něco úplně jiného než hraní a mě to baví. Doufám, že se mi bude dařit a jako trenérka to dotáhnu někam dál.
 

Jak náročné to je zatím časově?
V týdnu nemám jediný volný den. Z práce jdu pro děti, pak na trénink, prakticky celý den jsem zaneprázdněná a mám toho dost. Zvládat se to ale dá.

Vaše starší dcera Sandra je prý velmi talentovaná basketbalistka, jak ji vidíte vy?
Nedávno jí bylo deset a se stejně starými děvčaty teď i hraje. Snažíme se, aby sportovala, basket ji baví a vypadá to, že v krvi po nás něco má, tak doufám, že jí to půjde a třeba bude jednou lepší než mamka s taťkou.

Váš manžel Ladislav hraje nejvyšší soutěž za Kolín. Super geny rodičů se tedy projevují…
Ano, dcera talent má. Teď ale bude záležet, jak jí bude sloužit zdraví, a jak ji to bude bavit. Ovšem řekla bych, že mladší dcerka, které bude na jaře pět, a zatím chodí jen jednou týdně na atletiku, bude větší čertík a už teď je na ní vidět, že bude taková tvrdší a sportovnější.