Tam v Mnichově, kde je doma Fenerbahce

02.02.2019 - red
počet přečtení: 183
vytvořeno 02.02.2019, upraveno 02.02.2019

ZE ZÁKULISÍ EUROLIGY Můj dům, můj hrad, říká se. Většina basketbalistů se těší na domácí zápasy, protože mají pocit komfortu a bezpečí, které jim dodávají často i tisíce fanoušků. Těchto několik tisíc lidí v hledišti a dvanáct bojovníků na hřišti sdílí společný cíl. Chtějí vítězství svých barev. To je ideální fungování sportovního světa, které ovšem zcela naruby obrátil příjezd Fenerbahce Istanbul k dalšímu euroligovému zápasu do mnichovského Audi Domu.

První náznaky toho, že nadcházející večer zboří zaběhlé pořádky, můžete rozeznat už několik hodin před začátkem utkání Bayernu proti euroligovému lídrovi. I když jsou brány Audi Domu tři hodiny před úvodním rozskokem stále zamčené, zevnitř už duní hudba. Ta za chvíli má hrát jen doprovodnou roli, protože zanikne ve změti řevu a chorálů. Mnichovští by si samozřejmě přáli, aby hledištěm zněla němčina, ale to v tomhle typu zápasu bude těžké…

Z parku přiléhajícího k hale se ozývají sborová skandování, a když se ze tmy vynoří jejich autoři, mají na sobě žlutomodré dresy. Stejně oděné Turky potkáte i o kousek dál. V zastrčené zahradní restauraci si pochutnávají na bavorských klobásách stejně, jako by si měl o pár desítek minut později smlsnout istanbulský velkoklub na tom bavorském.

1626NGQ.jpg

Ani v útrobách Audi Domu nic nenaznačuje, že by záplava dresů Fenerbahce před halou byla jen náhoda. Hlediště je více než hodinu před zápasem z většiny prázdné, ovšem jeden sektor je přece jen našlapaný do posledního místečka. Za chvíli se promění v kotel Fenerbahce. Snad jako rozcvičku pro své hlasivky začíná skandovat jméno trenéra Obradoviče. Postupně se připojují i další místa zahalená do žlutomodrých barev. Srbský stratég tak symbolicky spojuje celou tureckou enklávu napříč arénou.

Pokud by se i tak našel byť jeden optimista věřící v diváckou převahu domácích basketbalistů, definitivně ho musí zlomit nástupy obou týmů. Entrée v červených dresech hrajícího Bayernu doprovází v domácí svatyni ohlušující pískot. Naopak ve chvíli, kdy se z útrob arény pro 6500 diváků vynoří svěřenci trenéra Obradoviče, propuká Dome v obrovský jásot, jako by snad už dva body za další výhru měli hráči sbalené s sebou na cestu zpět do města ležícího na dvou kontinentech.
 


Pak už ale houstne i dění na hřišti. Je čas se připravit na pořádný basketbalový zážitek. Vidět na vlastní oči kousky top špičkových umělců s oranžovým míčem je k nezaplacení. Pro všech 6 499 lidí ve vyprodané aréně. Ano, jeden člověk do kapacity hlediště chybí. Je prakticky celou dobu otočený zády ke hře a na ochozu horního patra vás nemůže nenapadnout myšlenka, co se stane, až spadne dolů. Ale nebojte se, dva kumpáni ho jistí. Mají to dobře secvičené. A komu fandí? Podle barvy dresu to nepoznáte, protože je svlečený do půli těla. Jelikož ho ale poslouchá celý kotel Fenerbahce, jenž pak udává tón většině zbývajícího hlediště, máte hned jasno.

Síly v hledišti i na hřišti mají jasné vládce. Jenže pak se začíná něco kazit. Zatím hlavně na hřišti. Kde je očekávaný suverénní výkon Fenerbahce? Najednou se něco zadrhlo a oficiálně domácí Bayern se dotáhl ve skore. Jak tento krátký časový úsek může zapůsobit jako živá voda na skomírající duši německého fanouška, je až neuvěřitelné. Pánové v košilích se najednou přímo v hledišti klaní umu hráčů Bayernu, zatímco jsou díky svému doprovodu zásobováni pravidelnými dávkami piva. Takové jsou zřejmě pořádky na bavorských sportovištích…
 


Turecké chorály najednou už nejsou tak výrazné. Dome je naplněný emocemi. Pískot se mísí s výbuchy radosti. Obě protichůdné reakce se navzájem prostupují. Už nelze tak jednoznačně říct, kdo je vládcem hlediště. Stejně jako na hřišti. Hráči se rozhodli, že si atmosféru chtějí užít ještě nějaký ten čas navíc. Až ve druhém prodloužení dochází borcům Fenerbahce energie. To už v hledišti mají navrch domácí fanoušci.

Turci postupně vyklidili pozice. Že by snad přepálili začátek? To ne, jen už těch emocí bylo opravdu dost. Pro Fenerbahce to byla těžká prohra, fanoušci jí hráčům za vinu nedávají. Ostatně, pořád se mohou vyhřívat na prvním místě tabulky. Závěrečné resumé však vyznívá pozitivně pro domácí. Bayern uhájil svou pozici na hřišti i v hledišti, i když několik předcházejících hodin tomu rozhodně nakloněno nebylo.

Inu, basketbal je nevyzpytatelný. Pro hráče i fanoušky. A to je přesně ten důvod, proč ho nikdy nemáme dost.