Ta diskotéka, na které jsme slavili postup

EXKLUZIVNĚ S JIŘÍM WELSCHEM Když na Nový rok zastřelil v istanbulské diskotéce Reina neznámý útočník 39 lidí včetně 27 cizinců, a dalších sedm desítek bavících se návštěvníků zranil, v Jiřím Welschovi hrklo o něco víc než v mnohých jiných. S populárním hudebním klubem metropole na Bosporu má spojený jeden velmi příjemný reprezentační zážitek.

Novoroční masakr však z Reiny udělal místo strachu, který nyní obestírá nejen samotný Istanbul, ale také zbytek Turecka. Podle některých zdrojů jen při třech desítkách největších teroristických a jiných útoků přišlo v roce 2016 v zemi půlměsíce o život na 650 lidí, včetně téměř tří set během noci při pokusu o vojenský převrat. Stovky dalších byly během těchto incidentů zraněny. Jenže právě Istanbul bude už v září vysněnou metou všech účastníků letošního Eurobasketu, protože bude hostit nejen jednu ze základních skupin, ale především celé play-off. I bezpečností otázka postupu v rámci zářijového šampionátu tak byla jedním z předmětů následujícího rozhovoru s ještě pár dní 36letým kapitánem lvů, který stále – i díky spoustě ledu - odkládá svůj odchod do národního důchodu.

Jiří, pokud budete pozván, jste už nyní připraven se zapojit do letní přípravy a odjet i na mistrovství Evropy?
Předběžně už s trenérem domluvený jsem. Když se mě ptal, jak se k tomu stavím, odpověděl jsem, že víceméně pozitivně. K tomuhle rozhovoru se ale nejspíš vrátíme až po sezoně, kdy to bude aktuálnější. Výchozí pozice nicméně je pozitivní.



Teď spolu mluvíme po zápase Ligy mistrů, kdy máte za sebou „ledoterapii“ a zřejmě i další prospěšné procedury. Musíte se svému tělu věnovat skutečně pečlivě?
Do ledu chodím i po každém tréninku, dělá mi to dobře. Je jasné, že člověk se musí o svoje tělo v tomhle věku starat trochu víc, ale musím to zaklepat. Zatím držím.

Pojďme blíž k národnímu týmu - o kolik jinou sestavu pro letošní ME očekáváte?
No, o tom jsem ještě nepřemýšlel. Vypadá to, že některá jména budou určitě chybět, protože někteří se rozhodli už nepokračovat.

Věříte třeba Pavlu Pumprlovi, že opět vyhraje souboj s časem a zvládne se vrátit po operaci křížových vazů?
Pavel by se asi měl dát dohromady, i když i to je s otazníkem. A ještě je asi dost dalších otazníků, možná i nad Blakem Schilbem, u kterého nevím, jak to bude dál fungovat. Další otazník je i nad pokračováním Petra Bendy. Změny tak asi budou.

Mohly by se týkat třeba až poloviny týmu ve srovnání s kvalifikací o Rio?
Vy (novináři) tak milujete spekulace. (smích) Teoreticky by to ale i půlka mohla být.



Los pro váš tým dopadl skoro nejlépe, jak mohl. Byl by teď hřích nevyužít další šanci na postup do play-off a tím i na další euforické okamžiky?
Měla by to být naše výchozí ambice. Není důvod se dívat dozadu. Bude se to ale odvíjet i od toho, jaký tým se podaří dát dohromady.

V tuhle chvíli, po všech šílenostech roku 2016, k nimž došlo v Turecku včetně samotného Istanbulu, jak moc by se vám za vyzařovacími boji chtělo právě do metropole na Bosporu?
Nooo, já doufám, že při těchto akcích bude o bezpečí extra postaráno. Z tohoto pohledu jsem nad tím ještě nepřemýšlel, ale je pravda, že zrovna v klubu Reina jsme slavili postup na mistrovství Evropy 2013, když jsme odehráli poslední zápas kvalifikace. Musím proto říct, že ten útok, ke kterému tam teď došlo, se mě dotkl víc než ostatní věci, co se teď ve světě dějí. Vzhledem k tomu, že jsme tam sami byli, dolehlo tohle trochu zvláštnějším způsobem.

Pokud by vám chtěla vystavit stopku rodina, poslechl byste?
Ty brďo! Zase jedna spekulace. (usměje se) Moje partnerka je ale sportovkyně (bývalá špičková volejbalistka), ta tohle chápe a nikdy by to neřekla.



Někteří reprezentanti v zahraničí teď ve svých soutěžích z různých důvodů nehrají, nemáte z tohoto pohledu obavy?
Tak David Jelínek hraje ve Španělsku dobře, Patrik Auda do zranění hrál taky velmi dobře, u „Satyho“ (Tomáše Satoranského) je to otázka příležitosti, ale o to větší hlad bude mít po sezoně do letní přípravy. Je třeba se na to dívat z té pozitivní stránky. Pokud jde o Blakea Schilba, tak i když je Galatasaray poslední v Eurolize, tak on sám na tom individuálně není špatně. A to samé platí o Honzovi Veselém. Zaregistroval jsem, že byl v poslední době dvakrát vyloučený a že Fenerbahce se letos nedaří stejně jako v minulé sezoně. Samozřejmě tam mohou být nějaké tlaky, ale to bych jen spekuloval.

Letošní mistrovství Evropy bude poslední podle starého systému kvalifikací. Od podzimu se už rozjede kvalifikace o postup na již 32členný Světový pohár, která se bude v listopadových a únorových „oknech“ odehrávat bez hráčů NBA. To řadu týmů včetně českého oslabí, na druhou stranu i basketbalově menší země jako naše bude mít šanci bojovat o účast na této vrcholné akci, na niž se dříve mohla dívat jen zpovzdálí. Jak tuto situaci berete vy sám? A budete v Rumunsku cítit nostalgii svého druhu?
Smutný z toho nebudu, nostalgie tam možná trochu větší bude. Před minulou Evropou už jsem ale taky říkal, že to bude poslední mistrovství a poslední akce a pak přišla kvalifikace o olympiádu a teď když se poštěstí, tak pojedu znova. Potvrzuje to tedy, že nikdy nejde říkat „nikdy“.  

Lze si současný český tým představit bez Tomáše Satoranského na velitelskm můstku?
Samozřejmě to bude pro celý tým velká změna. Změna to (bez hráčů z NBA) bude i pro všechny další reprezentace, nás to nicméně postihne extrémně, protože Tomáš je klíčový hráč. Uvidíme, co se bude dít s „Veseláčem“, třeba se taky vrátí do NBA. Pokud by v kvalifikaci chyběl on i „Saty“, bylo by to špatné, protože co si budeme nalhávat – oba jsou srdcem i nohama tohoto nároďáku. Oni ten tým v posledních letech nesli.