Pau mimo tento svět! Kouč Francie: Žaluji!

18.9. KDYŽ SLOVA CHYBĚJÍ Legendární Pau! Viva Es-Pau-ňa! Španělský Jordan… Jen těchto pár oslavných sloganů ze španělského teritoria stačí, abyste pochopili, že ve čtvrtek 17. září se muselo stát něco jedinečného. "Otro demonio para Francia!" hlásí snad nejúderněji ze své hlavní stránky web španělského deníku Marca. Ano, "Další démon pro Francii", to je po včerejší noci naprosto výstižné popsání situace. Po Miguelu Indurainovi, který na začátku 90. let pětkrát za sebou ovládl Tour de France, a po Rafaelu Nadalovi, devítinásobném šampionovi French Open, udeřil ničivou silou přímo v srdci Francie další španělský bohatýr…

Nosí jméno Pau Gasol a v prvním semifinále mistrovství Evropy stvořil epos, na jaký nejen ve Francii a Španělsku ještě dlouhé roky nezapomenou. Už jen za tenhle jediný zápas by centr Chicago Bulls měl s okamžitou platností obdržet cenu pro MVP turnaje. To, co na palubovce v Lille dokázal, vydržel a unesl na svých ramenou v 35 letech, proti nové rekordní návštěvě evropské historie (26.922), nemá obdoby. Ne při uvážení výkonu proti nejlepší obraně tohoto šampionátu: 40 bodů, 11 doskoků, 11 získaných faulů, 3 bloky, trestné hody 18/16 a střelba z pole 21/12.

Po 36 minut Pau Gasol hrdině vzdoroval francouzským nájezdníkům v obraně a rohoval se s jejich velkými těly v útoku, kde na něj znovu a znovu směřoval míč. A on své spoluhráče nezklamal. Po celé utkání z něj navíc vyzařoval kromobyčejný klid, který přenášel na ostatní spoluhráče, a když v závěru nakopnul španělskou armádu několika dunky, připomínal nenasytnou bestii, která přišla ulovit Francii do jejího chrámu.

Jeho bratr Marc byl před dvěma lety u toho, když na minulém Eurobasketu v prodlužovaném thrilleru Španělsko ztratilo s Francií už téměř vyhraný zápas. Oba sourozenci pak loni přímo na madridském kurtu zažili potupu, když je Francouzi i bez Tonyho Parkera setnuli už ve čtvrtfinále Světového poháru na domácí půdě. Včera tak došlo na velkou odplatu (80-75), a znovu až v prodloužení.



Její hodnota je o to větší, že s asistencí skvělého pobočníka Rodrigueze jí Pau Gasol dosáhl prakticky sám. 40 z 80 bodů týmu na této úrovni, proti nejnabitější Francii, je něco zcela jedinečného.  Naopak Španělům chyběla řada opor počínaje Navarrem, Rubiem, Calderonem a konče Marcem Gasolem. Celý turnaj se navíc trápí se zády klíčový křídelník Fernandez, bez nějž týmu hodně chybí střelba a hra zvenku.

Ani snad není třeba dodávat, že 40 bodů (valorizace 52) znamená Gasolův nový reprezentační osobák. "Byl to naprosto neuvěřitelný zápas, který bylo extrémně těžké vyhrát. Oba týmy strašně moc bojovaly a pro nás bylo klíčové, že jsme do toho dali absolutně všechno, že jsme to chtěli víc než oni," chyběla po takovém zápase dost velká slova i hlavnímu hrdinovi.

Jeho poslední věta pro něj platila beze zbytku. Už v první čtvrtině, kdy se jeho tým musel každý útok vyrovnávat s vlnou pískotu 20tisícové masy v hledišti, zaknihoval 10 bodů, když se opět nechytil Fernandez, a tým minul všech 6 trojek.

Domácí celek si tu dal do batohu rozehrávač De Colo, který ale po 7 bodech z první periody postupně odkvétal (nakonec 14 bodů, 3 asistence na 3 ztráty za 37 minut). Pro Francii však bylo ještě horší, že až na jednu sekvenci se do utkání nedostal Parker (10 bodů, 6 asistencí na 3 ztráty za 37,5 minuty).



Když Francouzi v úvodu udělali minišňůru na 13-6 a soupeř dvakrát za sebou ztratil, strhla se v hledišti ohromná bouře, již se přihráním pádu v brejku ještě pokusil přiživit De Colo.

V pravou chvíli ale povstal Gasol, který dokonce jako první trailer završil i brejk. Nemalou pomocnou ruku jeho týmu podal střídající Rodriguez, který svou aktivitou a rychlostí rozproudil hru a s celkovými 15 body i velkými akcemi v závěru byl druhým mužem zápasu.

Ze španělského poledu bylo rovněž důležité, že se tým vystříhával ztrát (3 do půle) i faulů, když v první čtvrtině měl jediný, do půle 5 a Francie tak na domácí půdě neházela za poločas jediný trestný hod! (O tom si ale povíme víc na závěr)

I když ve druhé čtvrtině přidala a i do zóny soupeře sebrala už do půle 9 útočných doskoků, druhé šance málo využívala a vedla tak jen 33-32, když Llull jako ohař naháněl Parkera (do půle 4 body, 2 asistence na 3 ztráty) a později se stejnou usilovností i De Coloa.



Nikoli nedůležité při takové intenzitě hry bylo, že domácí nakonec odehráli zápas jen v 7, kdežto Španělé v osmi. Navíc Batum nebo Diaw stihli do půle za 14 a 16 minut pouhé 2 body.

Ve třetí čtvrtině už se na obou týmech (s míči padajícími z rukou) začala projevovat stupňující se únava. Právě tady ale domácí celek vystřelil ke zdánlivě rozhodujícímu trháku.

Ze skákajícího hlediště mohutně zněla La Marseillaise, atmosféra nadnášela celou arénu a Lauvergne ji vyhnal až k extázi svou dlouho dvojkou i trojkou o desku (na 51-40). Právě tam, po 28 odehraných minutách, by na Španěly, kteří už v zóně nestíhali dobíhat ke střelcům, nikdo v hale nevsadil ani pětník.

Jenže soupeř měl ve svém středu Paua Gasola, který si vždy nějak dokázal - jako prakticky jediný - vynutit šestky, jež byly dlouho tím jediným, co Španělům zůstalo mezi ofenzivním nářadím. Třeba trojky byly po 30 minutách 7 ku 4 ve prospěch domácích.
 

Ve čtvrté čtvrtině, v níž opět halou burácela hymna galského kohouta, se Francouzům od vedení 61-52 už začalo sypat tak nějak všechno. Po 35 minutách nabral 4. faul první centr Gobert, patrolující a bloky hrozící v celém vymezeném území. Španěly naopak stále nabíjel Rodriguez a Gasol k šestkám začal přidávat i náramné dunky, na něž bral síly Bůh ví odkud. Po zoufalém trojpokusu mezi třemi obránci Parkera už jedním takovým zárazem snižoval na 60-61 a po dvojité otočce ze středu šestky obracel již na 64-63.

Francouzi pak ani nadvakrát neuspěli v útoku a jejich zmar završil při třetím pokusu prorážením De Colo. Naopak na druhé straně po útočném doskoku Gasola proskotačil mezi třemi obránci Rodriguez a 16 vteřin před koncem vedli Španělé 66-63!

Jenže Batum (14 bodů) si ihned seběhl do rohu pro výhoz z autu a trojkou srovnal. Následovala velmi horká chvíle, kdy Gasol najel do koše, ale faul se nepískal, aby vzápětí hodně hořlavým zákrokem zabrzdil výjezd Batuma do brejku. Sudí zkoumali, od koho šel míč do autu, a i přes protesty domácích 1,3 vteřiny do konce zůstalo jen u prostého vhazování.

90 sekund do konce nastavení se pak na Gasolovi vyfauloval Gobert a lídr Španělů ze šestek snížil na 74-75. Načež po ztrátě Batuma z brejku skore znovu otočil pro svůj tým. Vzápětí Španělé zblokovali Parkera a Gasol na opačné straně před zakončením setřásl z ramen jako klíště přisátého Lauvergnea - 78-75.
 

A hned na to, 15 vteřin do konce, spáchal hrozivou chybu Claver, který nechtěl dát Francii trojku, ale za záchrannou brzdu zatáhl příliš pozdě. Batum tak měl k dispozici tři šestky a naděje celé Francie se upínaly jen a pouze k němu.

Bum - první tresný hod minul. Bum - druhý rovněž. Třetí už forward nahazoval, ale míče se zmocnil Reyes, konsternovaní Francouzi ani nefaulovali a brejk soupeře tak dunkem s vítězoslavným gestem zakončil král zápasu Pau Gasol.

Ne, doma skutečně nikdo není prorokem. A posledními domácími šampiony Evropy tak nadále zůstávají Němci z třiadevadesátého.

Španělé za svou výhru hodně vděčí i zóně 2-3, jež sebrala protivníkovi hodně šancí na skórování zevnitř a na body zpod koše tak Gasolův tým triumfoval 42-28. Ani to ale nezabránilo power forwardovi Francie Borisi Diawovi učinit toto pozápasové shrnutí:

"Náš plán fungoval perfektně po zhruba 37 minut. Jen ty poslední tři ve čtvré čtvrtině jsme nevím proč nehráli tak, jako do té doby, v útoku, ani v obraně, kde jsme soupeře nezastavovali, jak jsme měli. V závěru jsme pak taky nedali víc šestek než Španělé."
 

Mnohem hlouběji do zápasové analýzy zabředl kouč Vincent Collet, který nechtěl dát Španělům "všechno", a byl poměrně spokojen, že kromě Gasola se podařilo ostatní eliminovat. Po stránce negativ pokáral celek za špatný pohyb míče v některých úsecích hry, ale tu vůbec největší nálož kritiky si nechal pro úplně jiný tým - trio arbitrů v sestavě Christodoulou (Řecko), Ryžik (Ukrajina), Rocha (Portugalsko).

"Klíčem k zápasu byla sekvence, kdy jsme vedli o 11, a bylo nám odpískáno několik faulů na jejich dlouhé hráče v situacích dál od koše. Takové zápasy by měla rozhodovat odolnost a tvrdost hráčů, což ale nebyl tento případ. Španělé se dostali trestnými hody zpátky do zápasu příliš snadno, když my jsme museli dokázat skórovat ze hry."

"Celkový rozdíl v odpískaných faulech je příliš velký (28-19). My jsme se v té třetí čtvrtině snažili o obranu od míče, ale to nemůže být pokaždé faul. Přitom na Goberta byly stejné zákroky, ale to se nepískalo. V prodloužení jsme měli šestky 9/3, ale za celý zápas jen 17, což znamená 8 za 40 minut normální hrací doby."

"Pau je fantastický hráč a já to vždycky řeknu jako první. FIBA ale musí něco udělat, aby se pískalo podle pravidel. Naši hráči jsou taky dost dobří a zaslouží si, aby se hrálo normálně. Dnes to ale nebylo ani trochu férové," byl i přes klidnou mluvu na tiskové konferenci velmi rozezlen kouč Francie.
 

A když byl reportérem ESPN požádán o výklad k tomu, jak se snažil v zápase reagovat na vývoj, dostal tím jen další munici: "Ve druhé půlce jsme se maximálně snažili bránit podkošové hráče od míče, ale systematicky nám byly pískány fauly. Když jsme naopak na začátku chtěli hrát přes Goberta nebo Diawa, Mirotič měl na nich obě ruce, což je automaticky faul. Nic se však nedělo."

Sám Rudy Gobert (8 bodů, 13 doskoků) hned po zápase vystřelil ze svého twitterového účtu tento šíp: "Těžko se dá hrát, když se tě někdo může dotknout, ale ty jeho nemůžeš."

Novináři na tiskovce nezaváhali a o reakci požádali i kouče vítězů Sergia Scariola. A tady je jeho reakce.

"Tohle je názor kolegy, možná měl své důvody a lidsky ho i chápu. Byl v ohromně složité pozici a teď to pro něj musí být těžké. Prohrát před 27 tisíci fanoušky doma, se Španělskem bez půlky jeho hráčů, kdy se výhra zdála tak strašně reálná, to pak vede k frustraci. Není ale nejchytřejší tohle říct a já s ním vůbec nesouhlasím, stejně jako s etickou stránkou věci. Když prohrajete, není ta nejlepší věc vinit sudí a já sám jsme to nikdy nedělal," udělil Scariolo kolegovi lekci, aby s potěšením dodal:

"Teď jsem opravdu šťastný, protože vždy, když šlo o nějaký důležitý souboj a postup, jsem Francouze na velkých turnajích porazil. Proto miluju zápasy s nimi, jsou to skvělí soupeři."
 

A ještě jedno téma nemohl Scariolo po tomhle neskutečném semifinále vynechat - Paua Gasola.

"Pau se na tenhle turnaj extrémně dobře nachystal. V přípravě a pak i v základní skupině se pořád snažil navyšovat svou minutáž. Navíc se ohromně stará o své tělo, dostal se tu i přes menší zranění, když hodiny pracoval na jejich vyléčení," vyzdvihl kouč centrovy přednosti, aby ale nezapomněl ani na zbytek vojska.

"Spoluhráči ho ve hře skvěle nacházejí, v pravý čas a v těch správných situacích. A za to je musím ocenit. Sami se musí lecčeho vzdát, a to tu hovoříme o hráčích z perimetru Realu Madrid, kteří v klubu mají mnohem víc držeb míče a střel. Jsou ale nesobečtí a chytří a umí se obětovat ve prospěch týmu."

Byla to tedy řež až do úplného konce, s prodloužením i dramatickou dohrou v zákulisí. Ani to ale nic nezmění na faktu, že Španělsko už je v Riu, kdežto Francie si účast na OH musí teprve vybojovat. A také přišla o vysněné finále se Srby…