My, holky z Východu, vydržíme všechno

06.06.2019 - red
počet přečtení: 1067
vytvořeno 06.06.2019, upraveno 06.06.2019

NAKOUKÁNÍ DO FRANCIE SE LVICEMI ROMANOU A KAMILOU I VIDEEM Na reprezentačním soustředění lvic před EuroBasketem se sešly hned dvě třetiny českého zastoupení v nejvyšší francouzské soutěži - 31leté křídlo Romana Hejdová z Basket Landes a 30letá power forwardka Kamila Štěpánová z Bretagne. První patřila k oporám šestého Landes, který až ve čtvrtfinále play-off padl 1-2 s Montpellierem, když byla čtvrtou střelkyní týmu s 9,6 bodu, k čemuž přidávala i 4,6 doskoku za téměř 28 minut, což byla těsně druhá největší porce za francouzskou legendou Celine Dumerc. Kamila v dresu sedmého Bretagne, jenž po boji vypadl ve čtvrtfinále s Bourges (rovněž 1-2), sklízela 6 bodů a 4 doskoky za 25 minut, což byl čtvrtý nejvyšší čas z hráček s většinou odehraných zápasů. Protože je nová doba a pracovat lze už odkudkoli, obě reprezentantky si v zemi galského kohouta užívaly pobytu s partnery. Hlavně ale během sezony leccos zažily a umějí o tom i barvitě vyprávět. Nechte se proto nyní pozvat k dvojinterview, v němž vás leccos možná nemálo překvapí.

Dámy, jakou známku byste daly svému týmu za letošní sezonu?
ROMANA (na vrchním snímku vpravo): „Já bych nám dala dvojku za ligu a za Eurocup asi čtyřku. V lize bylo v plánu skončit do šestého místa, což se povedlo. Já ale chtěla aspoň páté místo, a to už nevyšlo. A v Eurocupu jsme hrály hrozně, když jsme vypadly už v prvním kole play-off.“
KAMILA (na vrchním snímku vlevo): „Já bych nám dala podtrženou jedničku, protože klub dosáhl historického úspěchu. Původní cíl byl ligu vůbec udržet, nakonec jsme do play-off šly ze sedmého místa a ve čtvrtfinále jsme s druhým Bourges prohrály až po boji, takže asi nikdo u nás nemohl být víc spokojený.“

1704OTQ.jpg

Jakou známku byste daly samy sobě a jak by to viděli váš trenér a trenérka?
ROMANA: „Já se nerada hodnotím, ale řekněme zlatý střed, takže 2-. Mohlo to být lepší, ale nebylo to nejhorší. Jsem k sobě v tomhle hodně kritická. A trenérka? Ta naopak moc kritická nebyla.“
KAMILA: „Vzhledem k tomu, že si mě nechtějí nechat, tak asi pětku. Tohle se ale fakt těžko hodnotí, protože já od sebe měla očekávání jiná. Předpokládala jsem, že ode mě trenér bude chtít něco jiného, než nakonec chtěl. Za to, co jsem hrát měla, bych si ale řekněme dvojku trojku dala. Nejvíc jsem slyšela, že bych měla dávat víc bodů, ale já namítala, že s třemi střelami na zápas je to dost těžké. Praly jsme se o to, abych měla víc míčů, ale u nás to nebylo možné. Už i s reprezentačním trenérem Svitkem jsme se tu bavili, že jsem celou sezonu hrála na „čtyřce“ (menší podkošová hráčka) a teď v reprezentaci to tak bude na „pětce“ (klasický pivot) náročnější, když budu víc v „bedně“ (vymezené území kolem koše), kde jsem teď celý rok nebyla. Buď jsem přihrávala, nebo střílela mimo vymezené území, protože jsme měli dominantní „pětku“. To by pro mě bylo ideální i tady, protože jsem radši dál od koše, ale budu si muset zvyknout být vevnitř.“

Odbočka k vám, Romano - poprvé v profi kariéře jste měla trenérku, jaký největší rozdíl oproti koučům jste viděla?
ROMANA: „Trenérky chtějí pořád mluvit, mně teda přijde. Všechno se musí rozebírat, bavit se o pocitech, jak se nám hraje... To když porovnám s trenéry, zvlášť tady (v Česku), tak naše pocity nikoho moc nezajímají. (usměje se) Jinak pokud jde o srovnání s přísností trenérů, tak těžko říct, protože ve Francii není přísný nikdo – tedy na naše poměry.“
KAMILA (vmísí se): „My jsme zvyklé na tvrdší režim a zacházení. Francouzky jsou proti nám hrozně rozmazlené.“
ROMANA: „Jo, my jsme tu odchované z tvrdšího. Tam na ně člověk trochu zakřičí a ony už brečí.“
KAMILA: „Tohle platí i o zraněních nebo bolesti. Jakmile něco bolí, nebo si někdo „zlomí nehet“, stráví s tím hodinu na záchodě, protože už se mu pak nechce trénovat. O nás vždycky říkají, že my, holky z Východu, vydržíme všechno.“

1705MTM.jpg

Kam se v této sezoně posunula francouzská liga?
ROMANA: „Hodně nahoru. Mně přijde, že to jde výš každý rok. Už je čas za chvíli skončit. (úsměv) Je to hlavně čím dál fyzičtější, atletičtější a ještě víc to bolí.“
KAMILA: „Šlo to opravdu hodně nahoru. A je to i strašně vyrovnané. Stane se, že i nejposlednější tým porazí finalistu třeba o dvacet a nikdo se nad tím nepozastavuje, což se u nás stát nemůže.“

Tráví se stále víc času v posilovně? 
ROMANA: „Určitě. A kilečka jdou nahoru. (usmívá se)“
KAMILA: „Souhlas. I ten basket se pořád vyvíjí, všechno je rychlejší, všichni jsou silnější a ty holky už nejsou žádná „tintítka“. Všechny jsou nabušené.“

Jak se vám vedlo ve vzájemných zápasech?
KAMILA: „V prvním nás Romča porazila. Dala nám v závěru trojku, která nás trochu potopila.“
ROMANA: „Fakt? To už si ani nepamatuju.“
KAMILA: „Basket Landes byl jediný tým, který jsme neporazily, když doma nám to uteklo v koncovce. Jinak je to ale vždycky radost hrát proti sobě.“
ROMANA: „Jo, pokaždé se spolu během zápasu bavíme.“
 


Vyberte váš osobně nejlepší moment této sezony.
ROMANA: „Proti Villeneuve mi tam ve druhé půlce napadalo pár trojek a vyhrály jsme doma. Tak asi to, ale osobní statistiky nijak neřeším.“
KAMILA: „Já jsem hodně týmový hráč a osobní věci dávám stranou. Pro mě to byly momenty, kdy tým šlapal jako „jeden muž“, takže vítězství v Lyonu, který je teď francouzským mistrem. A doma zápasy s Bourges a s Montpellierem, kdy jsme už v poločase vedly o dvacet. Byly jsme jediný tým, který pravidelně táhla vyprodaná hala, tedy s dvěma a půl tisíci lidí...“
ROMANA (nenechává se zahanbit): „No, počkej, my taky měly vždycky vyprodáno.“

A co váš nej zážitek mimo basketbalové kurty?
ROMANA: „Určitě návštěva Pyrenejí. To bylo moc pěkné. Já mám hory a cestování ráda. Vyjeli jsme s přítelem a pár spoluhráčkami. Samozřejmě jsme mohli jen chodit, lyže nesmíme.“
KAMILA: „Bretagne je podle mě nejkrásnější část Francie, takže jsme byli dennodenně na pláži, co to šlo, poznávali jsme různá města a podobně.“

Jaká byla vaše nej teambuildingová akce sezony?
KAMILA: „Francouzi tohle mají rádi. My jsme měly kajaky a paintball. Trvalo to dva dny a bylo to super. Na kajaku jsem se nepotopila ani jednou, měla jsem stabilní loď. Holky z toho ale padaly. Najely jsme snad deset kilometrů a to bylo hrozně náročné, takže respekt pro kajakáře.“
ROMANA: „My jsme hrály nějaké únikové hry, ale neunikly jsme. Bylo toho celkově hodně, laser games, bowlingy a pořád se něco navštěvuje.“
 


O kolik jste v sezoně zlepšily svou francouzštinu?
ROMANA: „Vždycky to nějak nahoru jde, ale prostor ke zlepšování tam pořád je. Řeknu, co potřebuju, prakticky k čemukoli. Asi jen na politickou debatu to ještě není.“
KAMILA: „Pro nás je podle mě výhoda, že Francouzi jsou dost líní mluvit jiným jazykem, což nás nutí mluvit. Co potřebuju, si zařídím, ale na hluboká témata to není. Ono je nejhorší, že Francouzi si sami kolikrát nerozumí ani sami mezi sebou. Jak se to potom máme naučit my? My když řekneme „dvě auta“, tak jsou to „dvě auta“, ale tam…. (kroutí hlavou). Někdy v tom není logika.“
 


Kolik jste v týmu měly potetovaných spoluhráček a pozorujete tu nadále sílící trend?
KAMILA: „Bez tetování byly snad jen dvě nebo tři spoluhráčky. Myslím, že to jde nahoru.“
ROMANA: „Nejde, já mám nula tetování, a myslím, že jsme byly taky dvě tři. Mě by totiž seřvala mamka (smích).“

Jak náročné měl váš tým cestování v rámci ligy?
ROMANA: „Ve Francii je to náročné skoro všude. Před zápasy se jezdí pravidelně už den předem, protože je všechno daleko. Převažuje doprava vlakem, letadly, někdy minibusem, klasickým autobusem naopak skoro nikdy. Jsou to velké dálky. Jediná cesta autobusem, což jsem myslela, že se půjdu zabít, byla na zápas s týmem Kamči, s výjezdem v 11 v noci a dojezdem v 9 ráno. To už byl brutál! Navíc s Eurocupem toho cestování bylo hodně. Dojedete domů, přeperete a hned zase valíte jinam.“
KAMILA: „Když je někdo takhle líp položený, cestuje se líp. Od nás už ale bylo vidět jen na Ameriku (sarkasticky) a všude jsme to měly daleko, na druhé straně výhodou bylo blízké letiště. Většinou tedy náš tým létal, ale třeba do Bourges se nedá jinak než autobusem, takže to bylo taky na deset hodin.“
 


A do jaké míry vaše víkendové bytí během sezony ovlivňovaly pravidelné demonstrace „žlutých vest“?
KAMILA: „Jelikož v Bretagni se chtějí jako by i osamostatnit a je to hodně hrdý kraj, kde jsou velcí lokálpatrioti, tak to bylo hrozné. Nafta o víkendech nebyla absolutně a pár spoluhráček nemohlo nikam vyjet, protože pohonné hmoty nebyly nikde a všechny pumpy zavřeli. A když jinde zácpy nebyly, tak u nás bývaly. Celkem to bylo otravné a i sami Francouzi už na to nadávali. Momentální stav je, že se nekonají velké demonstrace, ale ti lidi pořád ještě přijdou a třeba si tam pečou buřty.“
ROMANA: „U nás třeba na některých „kruháčích“ stávali a stávají tam pořád…“
(„hnutí“ „žlutých vest“ loni na podzim vzniklo po skokovém zdražení nafty, které mělo donutit Francouze, kteří údajně z 80 procent jezdí auty právě na naftu, k ekologičtější dopravě, každovíkendové demonstrace postupně přerostly v masovou nespokojenost s vládou prezidenta Macrona, který v lecčem couvl, demonstranti například blokovali přístup k centrálám společností provozujících čerpací stanice a neumožnily jim je tak doplňovat, aktuální zprávy nicméně hovoří o tom, že ceny se postupně vrátily už na úroveň po zdražení a čeká se na reakci obyvatelstva – pozn.)