Moje 1. Clásico, vize lvíčat a 11 vteřin Víta

14.06.2019 - red
počet přečtení: 259
vytvořeno 14.06.2019, upraveno 14.06.2019

S KOUČEM LVŮ U18 A KADETŮ BARCELONY Málokdo má nyní takový vliv na český basketbal jako on. A zejména na jeho budoucnost. Přitom jiné povinnosti mu dovolí trávit v tuzemsku jen letní období. V Barceloně, klubu svého srdce, měl v uplynulé sezoně na starosti podkošové hráče B-týmu mužů a především první rok vedl její kadety. S nimi nedávno sahal i po španělském titulu, když v duelu o zlato zažil své první El Clásico v roli kouče. V Česku už se Luboš Bartoň během června věnoval především mladým reprezentantům kategorií U15 až U18. Na konci července pak v Rumunsku povede své 18leté lvy k dalšímu pokusu o postup do divize A. A opět bude o něco dál. Při tréninku lvíčat je znát jeho systematický přístup, péče o detail, přísnost i autorita bývalého hráče, který „tam už byl“. V posledních týdnech mu navíc přibývají i jiné akce – spíkrování na nesportovních konferencích a už v sobotu 22. června v Pardubicích i oficiální rozlučka s kariérou – ve V.I.P. duelu s týmem Jiřího Welsche.

„První cíl bude se v tomhle zápase nezranit, druhý si to užít a až třetí bude výhra. Spíš mi ale půjde o to se neztrapnit. Pokud jde o sestavu, je typově velmi dobrá, ale nevím, jak to bude vypadat na hřišti, a v jakém herním stavu mí spoluhráči aktuálně jsou. Bude taky záležet, jak to každý tým pojme,“ pravil 39letý ambiciózní trenér v detailním interview pro Basketmag, který vám nyní předkládáme.

1718YmM.png

Luboši, co vás čeká během letošního léta s reprezentací?
Máme jen omezený čas na tom s kluky pracovat, ale taky je nechci úplně vyždímat. Bavíme se tu o 25 až 30 trénincích a k tomu nějaké zápasy. Všechno by mělo být kvalitní a trvat co nejkratší čas. Mluvit víc o taktických věcech je zbytečné, spíš je třeba hráče vzdělávat, a to nejen v basketbalových věcech a individuální technice, ale i v tom, co jde cvičit mimo basket - soužití hráčů v týmu a tak dále. Dává to i základy k lepší práci na hřišti i mimo. Já teď těžím z celoroční práce s kadety v Barceloně, s kluky z ročníku 2003, kteří tohle zažívají poprvé v životě. Takže si víc připadám jako profesor než jako trenér. Určité věci budu u nás zavádět už letos, ale nebude to totéž, protože u reprezentace je to krátkodobý proces, kdy se třeba špatné návyky špatně mění. Vůbec nejhorší je, když hráči přijdou se svými zlozvyky, ty se odbourávají nejhůř. Já bych se rád zaměřil spíš na útok, na druhou stranu k šanci na úspěch na ME povede cesta přes obranu. V tomhle by měla být nastavená jedna ze základních věcí přes federaci a já bych tu chtěl už letos natočit pár videí s drily, pomocí kterých bychom mohli chtít po klubech, aby se od kadetů po juniory tyhle věci dělaly. Jde o individuální techniku pohybu v obraně, což je docela jednoduchá věc, ale jde tam o každý detail a hráči si to musí osvojit, aby o tom pak ani nepřemýšleli. A v tom je cíl, abych se já mohl v létě soustředit na další věci než na to, jak se dobře postavit v obraně, aby hráč neztratil rovnováhu, měl správnou polohu rukou a tak dále. Z toho by pak těžily všechny reprezentace od U15 klidně až po U20.

Tato demo videa by se pak posílala do všech klubů?
Budou pro trenéry a začali jsme s tím už na nedávných dovednostních minikempech v Kutné Hoře. Bude to v češtině, s českými reprezentanty a pro české kluby. Nechci to označit jako povinnost se tím řídit, ale myslím, že taková koncepční práce je hrozně důležitá, aby všichni trenéři ze všech středisek, potažmo hráči ze všech klubů z extralig si tohle osvojili a v osmnácti devatenácti už by v těchto drilech měli dominovat a při hře být těmi nejlepšími. Jedna věc totiž je se tomuhle věnovat párkrát za léto a druhá pracovat na tom celý rok. Je to navíc jednoduché, fyzicky nenáročné, jde jen o opakování, aby nedocházelo k chybám při práci nohou, nebo aby hráče v obraně útočník neobešel 1 na 1. A pomůže to hráčům na všech pozicích. Zlepšení obrany 1 na 1 by nám mělo pomoct i v týmové obraně, protože se pak nebudeme muset uchylovat k výpomocím a rotacím.
 


Co by mělo následovat dál?
Uvidíme, jak nám to půjde. Pak bychom mohli přidávat další věci, které už leckdo dělá. Neříkám, že budu zavádět něco úplně nového, ale hráči v reprezentaci by měli mít velmi slušnou úroveň, abych je tohle nemusel učit. Postupně by se měly přidávat i drily na rychlý protiútok, kde myslím máme velké mezery – v rychlém přenosu míče, v rychlosti rozhodování a přihrávek. To se musí učit od raného věku, od 14. roku, pracovat v maximální rychlosti při přesunech mezi oběma šestkami, což je nějakých 16 metrů.

Co ještě bude letos nové?
Příprava by měla být soustavnější, s více individuálními prvky, které jsou pak používány v naší hře. Budu tak bazírovat na individuální technice, různých typech přihrávek, čtení hry, aby kluci byli schopní se pohybovat v novém jednoduchém systému, řešit situace a mít správnou techniku práce s míčem i bez něj - kdy postavit clonu, nebo kdy ji jen naznačit a seběhnout. Celkově bych se chtěl víc věnovat trénování útoku. Koukal jsem taky na vytíženost hráčů, kteří toho mají přes sezonu hrozně moc, a už loni jsme to nastavili tak, aby kluci přišli odpočinutí, měli chuť pracovat a léto s reprezentací si užít. To byl jeden z prvních úkolů - aby kluci nepřijeli na Evropu vyšťavení, když navíc za dva týdny jdou hned do přípravy na další sezonu v klubu.

1719ODU.jpeg

Nakolik už máte jasno o sestavě pro letošní B-divizní ME U18?
Jasno mám o osmi hráčích, přičemž se budu snažit zapojit co nejvíc kluků z ročníku 2002. Ne že bych přehlížel dobré hráče z ročníku 2001, ale chtěl bych dávat šanci spíš „prvoročákům“. Jakmile by byli dva podobní hráči, měl by přednost ten perspektivnější. Nebude to hlavní kritérium, ale bude se to brát hodně v potaz. Příklad? Nikolaos Noumeros měl tuhle výhodu loni, a když na tom někteří byli podobně, jeho plus bylo, že s námi bude i letos. Taky je třeba říct, že forma hráčů se během sezony stále mění – někdo vypadal dobře na podzim, jiný v zimě, někdo na jaře a uvidíme, jak to bude teď. Musím ale dodat, že tohle se týká situace od devátého hráče nominace dál. Navíc spoustu hráčů už známe z loňského roku. Výhodou pro mě je i vysílání extralig na portálu tvcom.cz, kde můžu vidět spoustu zápasů.

Co už jste stihl v Česku během června?
Začali jsme v Kutné Hoře, kde jsme chtěli mít výběr těch nejperspektivnějších hráčů a udělali po sobě dva čtyřdenní kempy, rozdělené na ročníky 2001 a 2002. Měli jsme až čtyři tréninky denně, dva pro U17 a dva na dovednosti. A k tomu jsme si přibrali i několik hráčů ročníku 2003 od kouče repre kadetů Honzy Slowiaka. Chtěl jsem, aby všechny reprezentační kategorie U16, U17 a U18 začínaly léto společným kempem na dovednosti i se všemi trenéry těchto výběrů. A na druhý kemp jsem místo hráčů ročníku 2003 vzal ty nejlepší z ročníku 2004, jež bych taky rád poznal. Za dva roky už budou spadat pode mě.

Kolik jste vlastně měl v Kutné Hoře hráčů pro letošní ME U18?
Nechci říct, jestli to mají jisté, ale řekněme tři, plus další tři, kteří se o to můžou poprat.

Přeskočme k vašemu působení u týmu kadetů Barcelony, kde máte jako kouč za sebou první sezonu. Přiznal jste, že vás zaskočilo, že i hráči, kteří k vám přešli z mladší kategorie v rámci klubu, měli v řadě ohledů nedostatky. Čím to?
Já jsem měl víceméně funglnový tým, kdy sedm kluků přišlo z jiných klubů. A ti naši nebyli zrovna ze silného ročníku, kdy někteří hráli basket jen rok dva. Takže mám spoustu hráčů, které učím triviální základy, třeba umět udělat nájezd naplno a dostat se co nejvýš k obroučce, což se podle mě trénuje málo. Už jen umět udělat sprint naplno během hry… Od začátku sezony jsme tak museli pracovat ani ne tak na taktických věcech, jako na technice přihrávek a celkově na technice s míčem, která musí jít ruku v ruce s rychlostí rozhodování pod tlakem, které je alfou a omegou všeho. Chci, aby kluci v zápase vydrželi co nejdéle se stoprocentní koncentrací a vše dělali se stoprocentní mentalitou. I když ještě hodně míjíme, tak taky chci, abychom stříleli trojky, protože je to součást moderního basketu, ale musí to být dobře vzaté trojky, z dobrých pozic.

1715NTY.jpg

Na začátku května jste vyrazili na mistrovství Katalánska. Jak pro vás dopadlo?
Zastihlo nás ve velmi dobré formě, navíc jsme byli zdraví, což do té doby v sezoně neplatilo. Začínali jsme proti Manrese, kterou jsme předtím v sezoně porazili čtyřikrát o zhruba 25 bodů. V semifinále jsme jí ale po dobrém začátku dali „čuchnout“ a málem jsme se sesypali. Minutu a půl do konce jsem si bral timeout za stavu minus 4, ale šňůrou 6-0 jsme nakonec vyhráli, díky dopichu se sirénou zápasu. To nás morálně hodně podpořilo na finále s Badalonou, se kterou jsme v sezoně nejdřív třikrát prohráli, ale v posledním utkání před mistrovstvím jsme na jejím hřišti vyhráli asi o patnáct. A ve finále jsme ji rozdrtili o pětatřicet, po našem nejlepším basketu sezony. Badalona měla přitom tenhle tým už tři čtyři roky pohromadě a v tom byla její výhoda. My naopak byli poskládaní nově a ti hráči, kteří v něm byli delší dobu, už se výrazně nezlepšovali.

A po dvou týdnech následovala ještě větší výzva – mistrovství Španělska.
Tam nás čekalo sedm zápasů v sedmi dnech, navíc jsme se dostali do nejtěžší základní skupiny, z níž pak tři týmy postoupily do semifinále. Velký úkol byl kvůli lepšímu nasazení do play-off vyhrát skupinu, abychom narazili co nejpozději na Real Madrid, který byl papírově nejsilnější. Ve skupině jsme jasně porazili Obradoiro, těsně Torrelodones a po obratu z minus 14 i Tenerife a šli jsme dál z prvního místa. V osmifinále jsme porazili Estudiantes a ve čtvrtfinále Vitorii s Ondrou Hustákem, což byli oba slabší soupeři. V semifinále jsme podruhé narazili na fyzicky hrající Tenerife a vyhráli o 15. A ve finále přišel Real, kde jsme po dobré první čtvrtině selhali proti zóně soupeře, který ji postavil za stavu plus 9 pro nás. Tím to otočil, naši kluci přestali hrát, co umějí, a sebevědomí šlo dolů. Navíc Real byl mnohem fyzičtější tým s širší lavičkou a my dali 42 bodů v první půlce a jen 22 ve druhé. Další faktor byl, že rozhodčí nám odpískali 20 faulů a soupeři 11, takže Real házel 20 šestek a my jednu. A to se nám dařilo atakovat obroučku a dávali jsme mnohem víc zpod koše. Nakonec jsme prohráli jen o dva body.
 


Takže máte za sebou velmi smolné první El Clásico v roli kouče…
Je to tak. Musím říct, že jsem na kluky hrozně pyšný za pokrok, jaký udělali. A byli jsme nejlepším týmem na mistrovství, na čemž na sto procent trvám. Navíc jsme měli čtyři hráče o rok mladší. Domů jsem tak mohl jít spokojený a v klubu to brali stejně – že Real měl mnohem větší individuální kvalitu, ale jako tým jsme fungovali líp my.
 


Nedávno jste měl i projev na jakési konferenci, oč se jednalo?
Poprvé jsem měl příležitost hovořit před velmi vzdělaným publikem z prostředí byznysu a mluvil jsem v angličtině o sebedisciplíně. Šlo o nesportovní konferenci, kterou pořádali známí mé manželky a vypadl jim trenér z Rakouska, který na tohle téma měl mluvit. Trochu jsem tam mluvil o sobě, o basketu, co sebedisciplína znamená, a jak je důležitá v životě. I o tom, aby to člověk nepřeháněl a měl určitou rovnováhu. Já na veřejné mluvení před dospělými nejsem zvyklý a tady jich bylo 140. Ohlas byl ale velmi dobrý a plánuju to někdy zopakovat. Snažil jsem se mluvit krátce, aby se k publiku moje myšlenka dostala. Stejně to dělám i jako trenér – žádné velké vykecávání, ale jít hned k věci a být schopen upoutat.

1716MmV.jpg

Ve Španělsku máte možnost radit i největšímu českému talentu posledních let, aktuálně 19letému guardovi Vítu Krejčímu (na týmové večeři s áčkem Zaragozy s hrdostí sedí v reprezentační mikině), jejž jste už v uplynulé sezoně chtěl vidět výš než ve 4. lize mužů. Jak výkonnost vypadá poté, co byl v úvodu sezony zraněný?
U něj je stále nejdůležitější, aby zapracoval na fyzičce. Pak se dostaví i agresivita. Když nemá dost kil, nemůže být dost agresivní a umět hrát v kontaktu, jít na doskok a běžet do protiútoku. Paradoxně jedním z plusů jeho zranění bylo, že nabral víc správných kil, mohl víc času strávit v posilovně, víc spát i líp jíst. Taky neměl tolik tréninků, s kterými se to, myslím, v sezoně 2017/18 přehnalo. Pokud jde o soutěž, 4. liga mužů není špatná, jen by v ní měl Vítek dominovat, což se ještě první půlku letošní sezony nedělo, ale na jaře už se do toho dostával, cítil se komfortně a měl fyzičku na to, aby svou hru mohl předvádět pokaždé, bez ohledu na to, jestli se mu dařilo. Soutěž se ordinuje těžko, hlavní je být na hřišti a už jen tréninky s týmem Zaragozy z ACB ho zlepšují. A doufám, že už brzy to bude prodávat i v zápasech. Další injekci motivace a sebedůvěry mu dal i letošní pobyt u mužské reprezentace, proto jsem rád, že byl pozvaný a neztratil se. Sezona ve 4. lize mu skončila dost brzy, ale ještě trénoval s týmem Zaragozy a dokonce se objevil na 11 sekund ve druhém semifinálovém zápase ACB v Barceloně, což je pozitivní konec sezony. Myslím, že do té příští už s ním počítají pouze pro ACB.

1717OGZ.jpeg

A jak si vedli mladší Ondřej Hanzlík (na snímku uprostřed) a 16letá dvojčata Ondřej (vpravo) a Adam Hustákovi?
Ondra Hanzlík do Vánoc vypadal velmi dobře, měl několik výborných zápasů v obraně i útoku ve třetí mužské lize, ale pak si dvakrát zranil kotník, takže dva měsíce nehrál, ani netrénoval. Teď na jaře se mu s Vitorií povedlo juniorské mistrovství Španělska, kde vypadli s Barcou, ale on dal nějakých 25 bodů. Teď jsem ho měl v Kutné Hoře a čerstvě se objevil i na kempu Basketball Without Borders (pořádá ho NBA s FIBA), kde prý nebyl tak vidět, protože tomu dominovali hráči typu „ball hogs“ („nepučbaloni“). Dvojčata Hustákové mají oba 205 centimetrů, jsou prvním rokem v kadetech ve Vitorii a slyšel jsem o nich jen dobré věci. Adam byl s českou U17 na vánočním Bohemia Crystal Cupu v Nymburce. Bylo znát, že ještě trochu zaostává, ale to je v jeho věku a při jeho výšce normální. Potřebuje zesílit a dostat se do herního rytmu. Letos budou oba bráchové v reprezentaci U16 a uvidíme, jak se jim bude dařit. Takových kluků je málo a musí se o ně extra pečovat, což jsem zjistil už dřív, a snažím se proto mít v hledáčku všechny vysoké kluky v těchto ročnících. Tu péči by měli mít nejen v reprezentaci, ale i v klubech. Nejtěžší je, že na hřišti jsou ve svých kategoriích skoro „minusoví“, protože v mládeži je na ně basket příliš rychlý. Dřív to tak nebývalo, teď bohužel stejně staří kluci na perimetru hrají rychleji. Myslím, že Ondra byl vytěžován mnohem víc než bratr Adam. Oba jsem je měl na kempu v Kutné Hoře a od loňského léta se hodně zlepšili. I od trenéra kadetů Honzy Slowiaka jsem na ně dostal pozitivní hodnocení, takže jsou taky na dobré cestě.