Jackpot, návštěvy, ratingy a bída statistik

ZÁKULISÍ EUROBASKETU    O tom, že letošní Eurobasket je v mnoha ohledech tím největším, není žádných pochyb. A právě sázka na velikost vygenerovala Francii už během základní fáze některá velmi pěkná čísla v oblasti pořadatelských zisků. Federace ze země galského kohouta, kde se odehrála jedna ze základních skupin a nyní zde vrcholí i play-off, předběžně spočítala výnosy na 17 milionů eur, což je v korunách nějakých 461 milionů korun.

Většinu této částky (13 milionů eur) zajistili sponzoři a prodej lístků do arén v Montpellier (na domácí repre chodilo pravidelně 10 tisíc fanoušků) a především v Lille (průměr osmi zápasů osmifinále byl téměř 16.000, z toho na domácí tým přišlo přes 26 tisíc), 4 miliony eur přisypala vláda a pořadatelská města.

Ruce si mnuly po základní skupině i v Berlíně, kde se na 15 zápasů dostavilo celkem 120.000 lidí, přičemž na Nowitzkiho a spol. bylo v Mercedes-Benz aréně pravidelně vyprodáno (13.050). Takové zástupy podle německých činovníků na jednu základní skupinu ME ještě nikdy nikde nepřišly.



Jen základní fáze letošního turnaje nalákala do hal na 60 zápasů přes 410.000 fanoušků, což dává průměr více než 6800 na jedno utkání. Spolu s osmifinálovým kolem, kdy byl na osmi utkáních průměr skoro 16.000, se celková návštěvnost dostala už k 550 tisícům a také k průměru téměř 8000 (zatím 68 zápasů).

Osmifinálové utkání Francie - Turecko (26.135) navíc ustavilo nový evropský rekord pro basketbalové utkání hrané v hale.

Pro srovnání - na celý Eurobasket 2011 v Litvě dorazilo podle FIBA  357 tisíc diváků (90 zápasů, číslo podle všeho reflektuje pozdější "rozpočítání" sdružených vícezápasových vstupenek, neboť ještě oficiální web Německé federace ve zprávě zpřed pár dnů operuje při porovnání s minulými dvěma Eurobaskety s čísly polovičními) a před dvěma lety ve Slovinsku to bylo 328.000 (90 zápasů).  

Nejen organizátoři si dále pochvalují i vyrovnanost zápasů. Hned 31 z 60 totiž v základní fázi skončilo do 7 bodů (ve skupinách A, B, D po 8, v C 7), přičemž v 17 utkáních byl rozdíl maximálně 3 body (v áčku 6, v českém déčku 5, v béčku a céčku po 3).



A super čísla vykazují i televizní ratingy a shary. Osmifinálový duel mezi Francií a Tureckem se stal hitem pro francouzský placený Canal+, který pro ME spustil i speciální podkanál Basket+, který si předplatilo 700.000 diváků.  V dějinách stanice jde o jednu z nejvyšších sledovaností, jež překonala 680 tisíc diváků, kteří hltali finále z roku 2013 mezi Francií a Litvou. Tato čísla se při více než 60milionovém národě neznají jako astronomická, ale při uvážení toho, že nejde o fotbal, že jde o placený kanál a že Francie předloni oslavila teprve první titul, jsou zřejmě u galského kohouta z takových cifer hodně nadšení.

V téměř 80milionovém Turecku tentýž osmifinálový zápas na NTV Sporu sledovalo 874 tisíc lidí, což byl čtvrtý nejvyšší rating letošního roku.

Každé utkání Němců (rovněž 80 milionů obyvatel) sledovalo na veřejnoprávních stanicích ARD nebo ZDF vždy přes milion diváků, přičemž závěrečný trhák se Španělskem se vyšplhal na téměř 1,5 milionu.

Ve Španělsku (46 milionů obyvatel) stanice Cuatro zaznamenala při zápasech Gasola a spol. sledovanost 1,82 milionu, což je výrazný nárůst oproti ME 2013 (1,41 milionu), přičemž nedělní duel s Tureckem vyšplhal až na 2,16 milionu, a dokonce i zápas s Islandem vidělo přes 2 miliony diváků.
 

V Řecku (11 milionů obyvatel, tedy srovnatelná velikost s Českem) stanice Antenna TV (spolu s OTE vysílá všech 79 utkání turnaje) dosáhla při zápase Spanoulise a spol. s Chorvatskem sledovanosti přes milion diváků. A třeba osmifinálové utkání s Belgií mělo 38procentní share (podíl na TV trhu v danou chvíli), což jen ukazuje basketbalovou oddanost Řeků, kteří masově sledují i zápasy ostatních celků.

V Itálii (60 milionů obyvatel) placená stanice Sky, jež z ME vysílá 52 utkání i s doprovodnými studii, zaznamenala průměrnou sledovanost kolem 400 tisíc, přičemž hit se Španělskem přilákal 585 tisíc diváků.

A konečně v Srbsku osmifinále s Finy chtělo vidět 874 tisíc diváků, což v danou chvíli hodilo pro stanici RTS1 share v astronomické výši 43 procent.

Ano, největší, nejnavštěvovanější, nejsledovanější. Lecjakými adjektivy by mohl být popsán aktuální evropský šampionát. Ten má ale také jedno velké minus, jímž je přístup k tomu v basketbale skoro nejdůležitějšímu - statistikám.
 

Od chvíle jejich odehrání (sobota a neděle) až do úterního odpoledne chyběly na oficiálním webu FIBA například boxscory ze všech osmifinále. Po odehrání základní fáze zase nešlo před play-off sestavit žebříčky nejlepších střelců, doskakovačů nebo asistentů, nebo alespoň ne podle webu, neboť až do startu osmifinále nebyly u mnoha hráčů a týmů doplněna čísla z posledních vystoupení ve skupině.

A i v jednotlivých zápasech se objevuje řada podivných cifer. Velkého množství asistencí, jež možná reflektují snahu přiblížit se k NBA a přitáhnout dvojcifernými zápisy větší pozornost, si asi všiml leckdo. Pak jsou ale ještě drobnější a ne tak sledované statistické kolonky. Jednou z nich jsou často ohromná čísla v bodech ze ztrát soupeře.

Jedním z nejkřiklavějších případů byl duel Italů s Němci, z jejichž 11 ztrát Italové podle zapisovatelů vytěžili 20 bodů (podle game reportu). Problém je, že Italové měli v tom utkání jen 5 zisků a i při prohlédnutí play-by-play se dají jen těžko vyhledat akce, které by při celkovém součtu mohly hodit cokoli blížícího se dvacítce.

Slovníček FIBA definuje body ze ztrát tak, že pro jejich platné zapsání nesmí dojít (po ztrátě soupeře) k přerušení hry. K němu po některých německých ztrátách prokazatelně došlo. Navíc je velmi sporné započítávat jako body ze ztrát koše, které přijdou do už postavené obrany v závěru útoku, kdy přímý efekt získání míče z chyby soupeře už lze jen těžko dohledat.

Podle manažera národního týmu Michala Šoba, který má se statistikami bohaté zkušenosti z klubového působení v NBL, tu nemalou roli hraje lidský faktor, kdy každý zapisovatel vyhodnocuje určité situace trochu jinak. Někdo je zapomene zapsat, nebo naopak vyhodnotí jako protiútok i to, co jím není. Letos se navíc základní skupiny hrály ve 4 různých zemích, tedy i s možnými různými národními zvyklostmi, čímž podle Šoba výkyvy ještě narůstají.