Historická rozlučka s ME i pivotkami

POSLEDNÍ DUEL LVIC NA ME S MNOHA OHLASY Do konce zbývalo pod dvacet vteřin, když za vedení 65-63 rozehrávačka Tereza Vyoralová při riskantním autovém výhozu pod koš dala míč do rukou španělských soupeřek. A ty na nic nečekaly – vypálily dopředu a přihrávka už mířila přes půlicí čáru. Na okamžik se zdálo, že favorita už od vyrovnání nic nezastaví, když vtom se odkudsi zjevila ruka české hrdinky Karolíny Elhotové, která pas nejdřív pozastavila a nakonec i získala do své moci. A protože Španělky už musely faulovat, čekal ji ve hradeckém cirkuse všech možných zvuků i výlet na čáru trestných hodů. A ani tady dvakrát nezaváhala. Každou z jejích tref doprovázela hluková exploze generovaná tříapůltisícovým fanouškovským tělesem, které během zápasu několikrát otestovalo svě hlasivky i při výzvě k absolutnímu hluku z projekcí jumbotronu.

Tuhle atmosféru už Španělky při manku 67-63 nemohly stihnout zkazit a český tým se tak poprvé od MS 2006 radoval z vítězství nad velkým kandidátem na evropskou trofej. I když už ani tenhle skvělý výsledek nemohl nic změnit na smutném osudu vyřazeného českého týmu, aspoň pro tu chvíli důležitý byl. A pro dvě české dlouhánky Petru Kulichovou a hradeckou rodačku Ilonu Burgrovou přímo zásadně. Obě se za ovací stojícího publika loučily s reprezentační kariérou, Burgrová dokonce s velkou papírovou tabulí v rukou, jíž fanouškům děkovala za skvělou podporu ve všech třech zápasech.
 

Češky se do rozlučky s turnajem i dvěma svými spoluhráčkami pustily s takovou vervou, jakou ještě na tomhle turnaji nepředvedly. Obrana se od druhé čtvrtiny na turnaji poprvé výrazněji stahovala k najíždějícím soupeřkám, hráčky z perimetru postupně líp než v minulých zápasech posílaly míče na pivotku Vaughn a od začátku se střelecky prosazovaly sestry Elhotovy (na ME spolu poprvé v základu), které byly nejvytíženějšími lvicemi a také snesly druhé a třetí největší body po fauly částečně limitované Kie Vaughn (18). Z trojek třikrát úspěšná Kateřina zapsala 17 bodů za 35 minut, mladší Karolína přidala 10 a k tomu i 3 doskoky, klíčový zisk v závěru a také 6 asistencí (stejně jako Vyoralová) bez jediné ztráty.

Jakmile se lvice oklepaly z úvodního příkrovu 7 faulů za 6 minut, začaly se na zádech Vaughn a Záplatové kopat z díry 8-17 až k obratu na 23-19, když sem tam se vydařila i rychlá brejková akce. Po vyrovnaném poločase se začaly Španělky (hrající bez důležité guardky Xargay, která si v tréninku poranila kotník) lehce trhat (38-44), ale pak Češkám pomohl 4. faul bleskurychlé Cruz a také rozpumpovaná Karolína Elhotová, které bylo tou dobou plné hřiště.

Češky se za mocného skandování z hlediště překonávaly v bojovnosti, ustály i tři slepené sporné výroky sudích a velkými střelami Kateřiny Elhotové i dalších hráček se stále držely v zápase. Závěr si pak vzala řadou bodů do parády Vaughn, která tak připravila půdu pro konečný úder Karolíny Elhotové.       
 

Lvice sice zaostaly na útočném doskoku (5-14), ale srovnaly se se soupeřem ve ztrátách (20-20) a lepší byly ve dvojkách a o jednu i v trojkách (5-4).
 

Kouč Ivan Beneš o zápase
„Jsem šťastný, že ten zápas takhle dopadl a že takhle vypadal. Výsledek i výkon byly pěkné a pro nás je to po té strašné frustraci ze dvou prvních zápasů světlo v tunelu. Tým si potřeboval dokázat, že umí hrát na evropské úrovni s kvalitními soupeři. A také věřím, že jsme potěšili fanoušky tady v hale i u televizí. Zároveň jsem ale nešťastný, za to jak to dopadlo celkově, ale takový je sport.“

Kateřina Elhotová o zápase
„Soupeř nehrál s tím úplně nejsilnějším, co mohl, nenastoupila Marta Xargay a od začátku bylo znát, že se nechtějí zranit a jít do toho úplně po hlavě. Pro ně tenhle zápas už jakoby nic neznamenal. Na druhé straně bych nechtěla umenšovat náš výkon, protože každý zápas na ME se musí odehrát, co nejlíp to jde. A my jsme byly těmi, kdo diktoval tempo zápasu, a ony kolikrát nečekaly, že tak rychle vyběhneme dopředu nebo že vystřelíme trojku. A tohle byl hrozně super pocit, že dokážeme překvapit i je. Mám radost, že jsme jako tým dokázaly držet pohromadě, protože ty předešlé zápasy jsme kolikrát nevěděly, co hrát, a v jeden moment se všechny na hřišti zastavily. Dnes to ale všechno fungovalo dohromady, bylo tam hodně pohybu a je důležité se poučit z těch chyb v předchozích zápasech.“          

„Místy to byl i souboj obran, což se po našich zápasech mockrát neříká, ale tady jsme se dost často v obraně hecly a pro fanouška to pak i vypadalo hezky.“   

O zvládnuté koncovce
„Možná pro hlavní hráčky soupeře byl nezvyk, že předtím tolik minut nehrály a vyšly trochu z rytmu… My víme, že se Španělkami dost často zvládneme držet krok první poločas, ale v tom druhém už nám docházejí síly. Tohle ale bylo dost speciální utkání a nevím, kdy se zase bude opakovat. Když jsme ale zvládnuly třetí čtvrtinu, v níž to od nás čsto nebývá právě excelentní, tak jsem trochu začínala věřit. Kdybychom nevěřily, nedotáhly bychom to až do konce.“

O radosti z výkonu sestry Karolíny
„Já jsem z toho skákala do vzduchu. Hlavně po tom posledním vypíchnutí míče Albě Torrens, to jsem si s ní hned šla plácnout. A ona říkala, že když v ten moment hala vybuchla, měla úplně husí kůži. Bylo super to s ní sdílet, stejně jako ty proměněné šestky.“

Ilona Burgrová o ohlédnutí za repre kariérou
„Nechci mít v očích slzy, ale chci se radovat. V národním týmu jsem odehrála řadu let a být součástí téhle skvělé party mi dalo spoustu radosti. Mohla jsem hrát na MS, ME i olympiádě, a to všechno mě dál zlepšovalo, takže basketu vděčím za hodně. Ten konec je trochu hořkosladký, ale dnes jsme hrály pro naše fanoušky, a i když bychom byly mnohem šťastnější při našem postupu, tak jsme udělaly, co jsme mohly, a náš výkon proti Španělsku mě naplnil radostí. Ukázaly jsme lidem, že jsme schopné hrát skvělý basket.“   

O rozlučkových emocích
„Ála Hanušová se mě ptala už před zápasem, jestli budu brečet při hymně. Já jí řekla, že ne, ale jak hymna končila, už jsem měla na krajíčku, protože jsem si tam řekla: „Kurňa, tohle je moje poslední, kterou uslyším na hřišti.“ Nakonec jsem se ale udržela. A když zápas skončil takhle krásně, byla jsem neskutečně šťastná, že to diváci mohou s námi oslavit, ač jsme si to všichni přáli ještě trochu jinak. Tu ceduli, kterou jsem všem děkovala, jsem vyráběla celé odpoledne před zápasem a pomohlo mi to se odreagovat. I když rozhodnutí skončit jsem udělala už před mnoha měsíci, tak přece jen ten poslední krok a oznámení všem ostatním není nic samozřejmého.“

O tom, jestli hraní v národních barvách už bylo dost
„Ano, bylo a teď už by měly přijít další hráčky, které by si měly užívat a budovat kariéru, jakou jsme měly my s (rovněž se loučící) Péťou Kulichovou, a které se budou hnát za těmi výsledky. Já už teď – řečeno na férovku – nemám v sobě ten drajv, abych se honila jen za výsledky. Už je pro mě důležité i něco jiného.“   

O svých nástupkyních
„Ač se u nás říká, že se těžko hledají, myslím, že tu jsou, ale i ony samy si musí uvědomit, co vlastně chtějí. Jestli je pro ně důležité reprezentovat na té nejvyšší úrovni a podřídit tomu všechno. Začít na sobě makat, nečekat, že jim něco spadne do klína samo a nebát se jít hrát do zahraničí.“

O loučení v rodném Hradci
„S fanoušky bych se tu chtěla rozloučit na každý pád, a i když to nechci srovnávat s Karlovývmi Vary 2010, tak atmosféra byla velmi podobná a fanoušci nás hnali, křičeli a fandili strašně moc. A taky je pravda, že v Praze by se nám ve vyřazovacích bojích loučilo mnohem lépe.“

O vyhodnocení výkonů na ME
„V nejbližších měsících bychom si jak my hráčky, tak trenéři, měli sednout a rozebrat, co by se příště mělo udělat jinak. Dát hlavy dohromady, nebát se o tom mluvit, nebát se ani palčivých témat a rozebrat je tak, aby při příští příležitosti vše fungovalo ke spokojenosti všech.“

O příslibu mladších hráček Karolíny Elhotové, Záplatové a Voráčkové
„Zahrály famózně, jezdily v obraně, jak jsem je ještě neviděla jezdit, a to je příslib do budoucna. Musíme se zamyslet, jak je možné, že dnes to šlo a jindy se do té rotace nedostaly, nebo neměly takový výkon, a to je otázka pro ně samotné i pro trenéra. Pokud jde třeba o Veroniku Voráčkovou, je to velký talent, který má na basket asi dar od Boha. Sama ví, že pokud na sobě bude pracovat, její kariéra bude dlouhá a úspěšná. Ještě je ale mladá, hraje i za dorost, má školu a je toho na ní dost. Až se to ale uklidní a sedne, můžeme od ní čekat velké věci.“  
 
O své klubové budoucnosti
„Ještě jsme na USK dohodnuti na jedné sezoně a představa je, že ta už bude definitivně poslední. Péťa to má stejně, taky plánuje ještě jeden rok, s největší pravděpodobností v zahraničí. (Ilona Burgrová musela mluvit i za Kulichovou, která v neděli přišla o hlas)“  

O trenérské budoucnosti
„Péťa prý trénovat nechce, ale já ji ukecám a utvoříme spolu duo. Teď mi tu znovu říká, že její trenérská budoucnost je téměř nulová, ale já věřím, že až bude mít děti, třeba se k basketu vrátí. A já to mám podobně. Nechtěla bych se vrhat na trenérskou dráhu hned, ale basket bude vždy součástí mého života, já i Petra jsme z basketbalových rodin a nějak se k tomu vrátíme, i když třeba ne jako trenéři.“

O zapojení hráček zlaté generace do národního týmu v nových rolích
„Osobně tématiku žen v trenérství vnímám docela hodně a je škoda, že žen v tom není víc a je ještě větší škoda, že ty zkušené hráčky do rolí asistentek, poradkyň a podobně nejsou zapojovány, ať na klubové úrovni nebo i reprezentační. To je ale otázka i pro širší vedení basketbalové federace a také jde o to, zda o to stojí samy hráčky. Třeba Ivana Večeřová, kterou jste tu zmínili, je připravená na 150 procent. Možná ještě nemá tolik trenérských zkušeností, ale má elán i otevřenou mysl. Jistě i Hanka Horáková by při složení našeho týmu, kdy rozehrávačky neměly tolik zkušeností, možná byla platnou poradkyní, aspoň při nějakých příležitostech.“