Golden Czech Warriors: Speed!

14.08.2017 - red
počet přečtení: 1151
vytvořeno 14.08.2017, upraveno 14.08.2017

17 DNÍ DO EUROBASKETU Byl to hodně nezvyklý pohled na základní pětici českého týmu ve druhém duelu v Tbilisi. Proti našlapané sestavě Gruzínců, kteří v přípravě na litevské půdě zdolali Lotyšsko a vyprášili i silný domácí tým, stálo vedle Satoranského s Hrubanem trio Bohačík, Kříž a Peterka. A poslední jmenovaný se postavil na úvodní rozskok proti úřadujícímu vítězi NBA Pachuliovi. Lvi rozskok díky předvídavosti Hrubana i ve druhém vzájemném zápase vyhráli a předznamenali tím další průběh duelu, který se diametrálně lišil od toho prvního. A bylo to dosud nejlepší vystoupení v přípravě, což potvrdil i (při absenci indisponovaného Welsche) zastupující kapitán Tomáš Satoranský.       
„Zahráli jsme náš nejlepší zápas. I lepší než proti Slovinsku. Škoda výsledku, protože jsme chtěli vyhrát. Každý vyhraný zápas v přípravě je dobrý pro náš pocit. Po tomhle průběhu utkání ale odjíždíme se vztyčenou hlavou,“ prohlásil rozehrávač po těsné porážce (64-68), na níž se mohutně podepsali sudí, kteří v závěru absurdním posuzováním faulů i autových situací nedali hostům šanci na výhru.

Češi na ni přitom i ve venkovním prostředí a proti silnému soupeři s výškovou převahou měli. Vedli až o 11 bodů a i do koncovky šli s náskokem pěti bodů. Za stavu plus 4 ale Bohačík neproměnil dvě šestky a po trojce domácích byl Tsintsadze odměněn šestkami za parádní skok plavmo do autu. A poté, co odíraní Satoranský a Hruban v útoku faul naopak nezískali, přišel brejk a zakončení s faulem Šengelii, který kromě dodatkové šestky proměnil i další dva trestné hody za dvě technické chyby pro kouče lvů Ginzburga, který představení arbitrů už nevydýchal, uprostřed hřiště jim dal co proto, a za protesty byl vykázán z lavičky. Tato situace s 5 body domácích v rámci jediné akce efektivně ukončila utkání.
 


Čechům, kteří se museli vyrovnávat i s těmito protivenstvími, dal ovšem takový průběh mnohem víc než Gruzíncům. Navíc se naplno ukázalo, co nyní lvi budou chtít produkovat. A pro oko diváka to byla velká zábava.  

Donuceni situací, kdy sestava nakonec bude bez vysokých pivotů, nyní Češi hrají ještě o patro rychleji než dřív, kdy už se zdálo, že o moc víc to nejde. A to jak v útoku, tak v obraně.

Brejky jsou leckdy zakládány úvodním pasem dopředu ještě z pozice čelem k vlastnímu koši a driblingem je hned po doskoku startuje i jako hráč z pozice pět 22letý Martin Peterka (ve druhém utkání v Tbilisi 7 bodů, 9 doskoků, 3 zisky, 0 ztrát a -1 za 29 minut), který se po posledních čtyřech utkáních, v nichž byl dvakrát po sobě top skórerem týmu, jeví – docela překvapivě - jako nejstabilnější podkošový hráč. Postupně se tak blíží do výraznější role, již zastával ve všech mládežnických reprezentacích, kdy byl pravidelně top skórerem, doskakovací mašinou a jasným lídrem týmu.  

Už dokáže na více frontách zaskočit i centra, jakým je o šest čísel vyšší a také 125 kilo vážící Pachulia. V obraně jej obtěžoval maximálně těsným krytím zepředu, zbavoval jej ve spolupráci s křídly míčů a v útoku se kolem něj nebál profičet z perimetru až do koše. Tohle je teď velká zbraň Čechů – hráči i z podkošových pozic, ať jsou to zrovna Kříž, Palyza, nebo právě Peterka, na nic nečekají a po přijetí míče na trojce ihned napadají koš, na což jejich obránci mnohdy nejsou připraveni.

Byť v útoku na této úrovni, zvlášť po pauze zaviněné dlouhodobějším zraněním kotníku, ještě má co dohánět, v obraně už dokázal Pachuliu dvakrát zbavit míče i vrstevník Peterky Adam Pecháček, který rovněž patří do hvězdného českého ročníku ´95. Pachuliu i díky tomu Češi na většinu druhé půle vyřadili ze hry, v níž nebyl pro tým efektivní.   
 


S vysokými Gruzínci lvi super malé sestavy nemohli tolik uplatňovat, aby vůbec mohli mít šanci na doskoku (prohráli jej přijatelně 34-42), přesto výhody nižších pohyblivých pětic se samými dvoumetrovými hráči už začínají být znát. Míč v českém útoku lítá bleskově z ruky do ruky ala Golden State Warriors, často je to několik pasů bez jediného úderu míče o zem, a když už někdo dribluje, okamžitě a nekompromisně napadá koš. Nebezpeční se snaží být všichni hráči, byť je zřejmé, že největší útočná hrozba se očekává od Satoranského (kromě jeho 20 bodů bylo střelecké pole už velmi vyrovnané).

Nebývalým pokoukáním byla v druhém gruzínském souboji i česká práce v obraně. Ta začíná celoplošným presinkem a pokračuje ohromným úsilím pod vlastní košem. Tam se všichni hráči snaží bránit od míče, nahánět své útočníky a být u nich natěsno tak, aby se jim – navíc při permanentním tlaku na hráče s míčem - dalo těžko přihrát, a soupeř tak nemohl snadno dostat balon na podkošové hráče, kde by chtěl mít výhodu. Když už dojde pod košem k „mismatchové“ situaci, přicházejí proti hráči s míčem z různých stran výpomoci a vzápětí rychlé návraty. Češi navíc účinně ucpávají vymezené území proti nájezdům.

I když se 18 zapsaných zisků zdálo při 20 gruzínských ztrátách hodně, drtivá většina chyb domácích byla při celoplošně nátlakové obraně lvů a jejich skákání do přihrávek vynucená. Jisté je, že tenhle způsob obrany je enormně fyzicky náročný, rozhodně však funkční – pokud jste viděli sestřih spousty snadných košů Gruzínců z prvního vzájemného utkání, a pak českou obranu z odvety, lišila se z českého pohledu obě utkání jako noc a den. A nebýt střeleckého mistrovství ex-nymburského guarda Dixona, výškových předností Šermadiniho a především průniků Šengelii (ze 17 bodů 11 z TH po 10F+), měli by Gruzínci (TH 34/23 z 26 odpískaných českých osobních chyb) velké potíže se v útoku prosadit.     

Další podobností s úřadujícími vítězi NBA je vedle rychlosti hry i velká variabilita herních pozic. Podkošoví hráči útočí z perimetru, křídla Hruban nebo Bohačík vyvážejí míč nebo začínají útoky jako rozehrávači, Bohačík operuje zády ke koši a Satoranský začíná některé útoky na křídle, což je nyní jeho pozice i ve Washingtonu, přičemž na rozehře v tu chvíli působí další playmaker Širina, nebo některé z křídel. A třeba trojkový snajpr Palyza se objevuje na pozici power forwarda. Chtělo by se říct – totální basketbal, tak jak bude už brzy vypadat úplně běžně.

1041MmQ.jpg

Samostatnou kapitolou je nyní situace Tomáše Satoranského. Po sezoně, kdy moc nehrál, a už vůbec ne s míčem, se do plného rozehrávačského procesu opět musí dostávat. Po prvním duelu v Tbilisi s 10 asistencemi na 8 ztrát už v druhém duelu exceloval – 20 body a 8 asistencemi na 3 ztráty. Nejednou (úspěšně) zakončoval střelbou po vlastním driblingu, ze složitých nájezdů i brejkovými dunky a i svým přehledem korunovaným skvělým pasem bez dívání pod koš na zcela volného Peterku chtěl jasně demonstrovat svou misi letošního léta – dokázat celému vedení Washington Wizards a především kouči Brooksovi, že JE rozehrávačem. I pro nejlepší soutěž světa.

 „Nastoupili jsme do zápasu s tím, že chceme běhat dopředu proti jejich pivotům a tvrději bránit. Tímto typem hry bychom se chtěli prezentovat na EuroBasketu, abychom rychle vybíhali a zacelili tak díry, které máme pod košem, kde nemáme takovou sílu. Ve druhém utkání v Tbilisi se nám to po dlouhou dobu dařilo,“ pochvaloval si Satoranský, který v utkání proseděl na lavičce pouze jeden a půl minuty.

„Je pro mě těžké běhat do protiútoku celý zápas a ještě fyzicky bránit. Je to dané i tím, že jsem poslední měsíce neměl moc minut hry 5 na 5. Pořád se do toho ještě dostávám, ale každý zápas se cítím líp a líp. V tomhle utkání už jsem se dostal do formy, kterou bych se chtěl prezentovat.“