Ginzburg po nepostupu: Není fér je soudit

S RONENEM GINZBURGEM Z KLUŽE Už před posledním zápasem EuroBasketu bylo jasné, že závěrečný duel skupiny s Chorvaty nebude o ničem rozhodovat. Proto kouč Ronen Ginzburg mohl už v předstihu provést první hodnocení pro lvy neúspěšného šampionátu, v němž nebyl naplněn postupový cíl. V rozhovoru s českými novináři mluvil o problémech z přípravy, vyjádřeních lídra týmu Tomáše Satoranského, pozitivním překvapení Martinu Peterkovi, těžkostech Jaromíra Bohačíka, příslibu Jakuba Šiřiny, důležitosti kapitána Jiřího Welsche, prvním kroku do ohně řady nováčků, fatálně chybějící výšce pod košem i své budoucnosti u reprezentace.

O tom, zda největší problém letošního léta tkvěl v počtu chybějících opor
„Tak jako dva roky zpět šlo vše hladce, tohle léto jsme dostávali každé ráno nějakou ránu. Každý den jsme se probudili a nevěděli, co čekat. Jednou se jeden hráč omluvil, druhý den se zase někdo zranil… od začátku to nebylo snadné. Chci ale pochválit své asistenty a realizační tým, který byl nad věcí, nebláznili jsme i přes ty těžké zprávy, které jsme dostávali. A musím říct ano, začalo to už během přípravného období. Hodili jsme tak hráče jako Bohačíka, Peterku, Kříže, Kyzlinka do vody, aniž by byli dostatečně připravení. Na tomhle turnaji měli být šestým, sedmým, osmým, devátým hráčem a možná příště by někteří z nich byli v základu. Není proto fér je soudit, navíc si myslím, že do budoucna je to dobře a budou mít zkušenosti do dalších akcí. Už „mají nakročeno do ohně“. Buďme realisté. Maďarsko jsem nepodceňoval, lidé kolem basketu vědí, že je to dobrý tým a ukázal to už před třemi lety, když jsme s nimi hráli. S nimi to bylo padesát na padesát. Jasně, kdybychom měli Jana Veselého, Pavla Pumprlu a Ondřeje Balvína, tak bychom byli řekněme pátí až osmí a na zápas s Maďary bychom se dívali asi tak, jako k němu přistupovala Černá Hora. Ale situace byla jiná a nám ti hráči chyběli.“



O tom, jak důležité bude do budoucna přivádět hráče jako Jana Veselého a spol.
„Velmi důležité. Je to otázka na federaci. Pokud chceme posunout basketbal v Česku, nepřijde to z ligy. Je mi líto. Přijde to z národního týmu. A musí se vydat velké úsilí na to, aby hráči jako Jan, Ondřej nebo Pavel Pumprla do reprezentace přijížděli.“

O tom, zda výška pod košem na ME chyběla víc, než se zdálo v přípravě
„V přípravě jsme se s tím poprali lépe. Tím, že nás spousta týmů neznala, tak si myslela, že Peterka je pětka, ale my ho vždy vytáhli na střely zvenku. Na to soupeři nebyli připravení. Ale postupně to poznali. Na ME už jsme tento bendit ztratili. A v defenzivě to bylo opravdu o výšce. Nemluvím jen o pozici pět, ale i o čtyřce a trojce. Na jedničce a dvojce jsme byli OK. Budeme hrát ještě s Chorvatskem a pamatujeme si, co jsme proti němu dokázali dva roky zpět. Nyní mohou hrát na dvojce s Bogdanovičem a na trojce se Simonem nebo Šaričem a ti jsou vysocí. My takovou výšku nemáme.“
 

O stále vyšších hráčích i na pozici 3
„Vždy, když jsme hráli s Chorvatskem, jsme na Bogdanoviče nasadili Pumprlu, aby ho ubránil a on to zvládl. Teď už ten zápas není tak důležitý, ale je to příklad. Kdybychom měli Pumprlu, třeba bychom lépe ubránili i Hangu. Ale pojďme od toho, protože proti Maďarům jsme prostě nehráli dobře. Ale je to o té velikosti. Martin Kříž tu hrál čtyřku. Kříž, který hraje trojku v NBL a v jiných ligách by byl spíš dvojkou. Celou dobu jsme se snažili jen zakrývat své slabiny, ale na EuroBasketu byla ta výška mnohem větší problém.“

O vyjádření Tomáše Satoranského na téma chybějícího „zlého muže“ v týmu
„Tak nejprve tu máme hlavně Tomáše Satoranského, který také není žádný hodný kluk. Je ale nutné říct, že v tomto týmu byli ze zahajovací pětky tři hráči, kteří nikdy na takovém turnaji nebyli a nikdy nehráli na této úrovni. Tyhle turnaje vídali dosud jen v televizi. Možná někdy soupeřům projevovali přílišný respekt, ale nebudu je kritizovat. Vím, že se snažili naplno, ale prostě měli své limity.“

O jiném vyjádření Satoranského - na adresu malé bojovnosti týmu v klíčových utkáních s Maďarskem a Černou Horou
„V první řadě chci říct, že respektuju to, co Tomáš dělá pro národní tým. Není lehké přijet a hrát, když nám spousta hráčů chybí. Byl ale frustrovaný po zápase a já ho chápu. Věřili jsme, že můžeme proti Černé Hoře něco uhrát. Také jsem nebyl spokojený s bojovností hráčů, ale na druhou stranu musíte chápat, že hráči, kteří hrají na této úrovni, ztratí občas sebedůvěru a to má vliv i na jejich hru v útoku. Kdyby hráli českou ligu a Eurocup a nebojovali, tak bych je kritizoval, ale nemyslím si, že by zde nebojovali. Občas je to jen těžké. S Tomášem v tomhle tak úplně nesouhlasím, byl frustrovaný. Kdybyste se ho zeptali později, také by chápal, jaké to je jít poprvé do ostrého boje bez přípravy na takovéto úrovni.“
 

O tom, nakolik se Tomáši Satoranskému dostalo potřebné pomoci ostatních
„V první řadě nezapomeňme, že proti Rumunsku třeba Vojta Hruban dal dvacet pět bodů a hrál skvěle. Chtěli jsme po Vojtovi a Jaromíru Bohačíkovi, aby na sebe vzali víc zodpovědnosti. Někdy se jim to povedlo, někdy ne. Ale třeba Vojta nikdy v této roli hvězdy týmu nebyl. A tady to byl náš druhý nejdůležitější hráč. Kdo mě překvapil, byl Jakub Šiřina. I přes své limity ve výšce, přišel na hřiště a snažil se ze všech sil. Patrik Auda byl zraněný, ale ukázal charakter… Nicméně ano, celkově Tomáš mohl dostat o něco více pomoci.“

O pozitivních a negativních překvapeních
„Pokud by bylo nějaké negativní, tak bych ho neřekl. Pozitivně, a to nebudu mluvit jen o těchto zápasech, ale i o přípravě, překvapil Martin Peterka, který se herně posunul a to bude dobré do budoucna. Jaromír Bohačík se sice na EuroBasketu tři zápasy trápil, ale čtvrtý už byl lepší a i on mě v přípravě překvapil. Ještě bude dobrý. Vezměte si třeba i Kamila Švrdlíka, který na ME nikdy neměl takovou roli a nehrál proti takovým hráčům. Respektuji, co tu ukázal, a jak bojoval. Nemůžeme jen tak kritizovat. Ti kluci odvedli téměř svoje maximum.“

O tom, proč se Jaromíru Bohačíkovi nepodařilo přetavit skvělé výkony z přípravy na ME
„Pokud vezmete jen basketbalové věci, tak téměř každý zápas měl brzy problémy s fauly. Občas měl fauly, které by se třeba v české lize nepískaly. Tady rozhodčí akceptovali agresivní hru, ale už ne laciné fauly. Za druhé, týmy jistě viděly naše přípravná utkání a věděly, že se musí vedle Tomáše soustředit i na něj nebo Peterku. A pak tu možná byla i psychologická věc. Možná to byl tlak, který si na sebe při přípravě ušil. Každý mluvil o tom, že je to jeden z našich top hráčů. Obecně jsem ale rád, že i on se takhle v kariéře posunul.“
 

O příslibu výkonů rozehrávače Šiřiny pro kvalifikaci SP
„Myslím, že už v kvalifikaci 2014 hrál dobře a měl velkou roli. A i když jsme ho pak na EuroBasketu moc nevyužili, nyní když bude tým spoustu lidí postrádat, z NBA a Euroligy, tak může být jedním z lídrů. Jsem rád, že hrál dobře a byla to pro něj dobrá zkušenost. I když už není mladý, neměl v minulých turnajích moc minut.“

O roli kapitána Jiřího Welsche
„Jsme rádi, že přijel. Jeho žena má před porodem a tohle byl jeho poslední EuroBasket. Byl vždy pozitivní a byl lekcí pro mladé hráče. Celou svou kariéru nikdy nezmeškal jediné ME. Mladí hráči by si z něj měli vzít příklad.“

O tom, zda by chtěl u týmu pokračovat i v kvalifikaci SP
„Můžu říct, že ještě před turnajem jsem mluvil s lidmi z federace a shodli jsme se, že to budeme řešit až po ME. Věřím, že asistent Růžička to má stejně. Nemůžu tedy říct, co se mi honí hlavou. Zbývají dva měsíce do startu kvalifikace, takže je na federaci, s jakými kouči bude chtít pokračovat.“
 

O tom, zda jde kombinovat pozici klubového a reprezentačního trenéra
„Myslím, že v tomto systému, který máme, se hráči připojí až dva dny před prvním zápasem a to není dlouhý čas na přípravu. Pokud se najde takový trenér, kterého by klub byl ochoten uvolnit, tak to nebude špatné, ale je to velká otázka. Opravdu! Jestli kouč národního týmu má být pozice na full-time, jako jsem to dříve měl já, nebo ještě k tomu koučovat i tým v lize. Vidíte to všude na světě a nikde na to nemáte jednu odpověď. Záleží na situaci. Někde je plusem být jen u národního týmu, někde to zase spojovat.“

O tom, zda má energii a motivaci pokračovat
„Miluju basketbal, ale musím si promluvit s federací, protože hrát bez omluvených hráčů není pro nikoho příliš dobré. Chci vždy trénovat na nejvyšší úrovni stejně jako asistent Růžička, ale je tu i těžká otázka týkající se atmosféry kolem. Budeme ještě mluvit s federací a rozhodneme společně co dál. Za sebe můžu říct, že trénovat Česko je velká čest a jsem pyšný na to, co jsme dokázali před dvěma lety. Věřím, že si to budeme dlouho pamatovat. Až mi bude sedmdesát a asistentu Růžičkovi čtyřicet, tak si o tom budeme vyprávět v Mariánských Lázních. Ale jak jsem řekl: Bum, bum, bum… mít tu Veselého, Balvína, Pumprlu, mohli jsme to zopakovat...“