Drahý tweet, italské divy i útoční tifosi

27.02.2019 - red
počet přečtení: 393
vytvořeno 27.02.2019, upraveno 27.02.2019

S PATRIKEM AUDOU V NITRU ITALSKÉ LIGY Jen vytáhl paty do Česka, nabralo kádrové zemětřesení v jeho klubu novou sílu. Ze sestavy Pistoie se poroučeli americký rozehrávač i pivot, který v týmu pobyl jen tři měsíce, a to už na konci ledna zvedl kotvy jiný americký rozehrávač, který měl možnost odejít za lepším. Vedení si naopak čerstvě pořídilo nového amerického playmakera, dále slovinské křídlo a italského centra. Z původních cizinců, kteří sezonu zahájili, tak zbyli už jen americký forward Peak, jeho krajan na centru Krubally a Patrik Auda, který je s průměrem 11,3 bodu za 25 minut rázem třetím střelcem celku. Ten se zatím dělí o nejhorší bilanci italské ligy (5-14), ale 11 kol do konce základní části zároveň ztrácí ještě hratelné 4 výhry na play-off. Dokázal už dokonce složit i lídra tabulky a účastníka Euroligy z Milána, i když až u „zeleného stolu“. To ovšem není jediná zajímavost, o které reprezentační power forward, momentálně sídlící v devadesátitisícovém toskánském městě, bude nyní vyprávět.

Patriku, je vaše současná bilance za očekáváním, nebo jedete alespoň jakž takž podle plánu?
Není to úplně výsledek, který se čekal. Bylo tam nicméně několik zápasů, které jsme prohráli, i když jsme měli výhru na dosah. Bohužel v koncovkách jsme to třeba i vlastní vinou poztráceli. Vyhrát tyhle tři až čtyři zápasy, mohlo být všechno úplně jinak a mohli jsme i bojovat o play-off. Ještě ale zbývá hodně zápasů a stát se toho může dost. Nejde vyloženě říct, kolik výher čekalo vedení navíc, ale v minulé sezoně jich měla Pistoia deset (skončila čtvrtá od konce) a alespoň k vyrovnání této bilance bychom teď museli vyhrát celou řadu zápasů.

Z vašich pěti vítězství svou výjimečností ční kontumační výhra 20-0 nad Milánem, když euroligový soupeř neoprávněně nasadil do hry americkou křídelní posilu Nunnallyho. Jak se něco takového klubu tohoto kalibru mohlo stát?
Rozhodnutí zápas zpětně kontumovat bylo určitě správné. Nunnally od doby, co před více než dvěma lety dostal stopku v italské lize, v soutěži ještě nehrál, a i když už je to takto stará záležitost, pořád bylo třeba ten trest naplnit. On ale za Milán nastoupil hned po svém příchodu k týmu. Nevím, jak se to Milánu mohlo stát, že jsi něco takového nepohlídal.

1653YjU.jpg

Můžete rozklíčovat, čeho se Nunnally dopustil?
Od spoluhráčů vím, že v sezoně 2015/16, kdy hrál ještě za Avellino, za nějaký „tweet“ (poznámku na síti Twitter) směrovaný po ligovém semifinále na adresu rozhodčích (Avellino tehdy sérii s Reggiem Emilia prohrálo 3-4) dostal stopku na jeden zápas a asi i nějakou pokutu. Tehdy už měl sice namířeno do Fenerbahce, jenže ten trest pro italskou ligu zůstal v platnosti. Když se asi před dvěma týdny vrátil Itálie, odehrál za Miláno jeden euroligový zápas a proti nám to bylo jeho první utkání v lize. Ten zápas měl stát, jenže rovnou hrál.

Ve vašem týmu je nyní po řadě kádrových změn pět cizinců a pět italských hráčů (to je jedna z kombinací, kterou každý klub v lize může uplatnit, dále může mít v sestavě 6 cizinců a 6 Italů). Zahraniční hráči, kteří odešli, nesplňovali očekávání, anebo chtěli odejít sami?
Přesně to nevím, ale slyšel jsem, že spíš šlo o rozhodnutí hráčů. Pokud jde o mě, během sezony nikdo ještě nepřišel s tím, že bych hrál špatně nebo podobně. Myslím si tedy, že dosud jsou se mnou spokojení.

Vaším kapitánem byl v první půlce sezony americký rozehrávač Dominique Johnson, který přišel stejně jako vy v létě. Jak neobvyklá situace to podle vás byla?
Většině našich italských hráčů je 20 nebo 21 let a Dominique, kterého jsme si jako tým zvolili, byl nejstarší. Bylo mu přes 30 let a v Itálii hrál už několik sezon. A v tomto případě bylo lepší mít za kapitána někoho staršího a zkušenějšího, i když šlo o cizince.
 


Jak nároční jsou v Pistoie fanoušci a jak vám dávají aktuální bilanci sežrat?
Jistě ne ve všech zápasech to bylo tak, že by nám fandili za každých okolností. Někdy byli nespokojení s naší hrou, ale víceméně jsou na naší straně, na zápasy chodí a jezdí s námi i ven. Když hrajeme někde blíž, vyrazí jich 50 až 70, a pokud letíme nebo cestujeme dál, tak je to aspoň 10 nebo 20. Při těch delších cestách je taková podpora samozřejmě super.

Kam vůbec v rámci Itálie létáte?
Zatím to bylo jen dvakrát - když se hrálo na ostrově Sardinie proti Sassari, a pak se letělo do Brindisi, které leží úplně na jihu.

Zpět k fanouškům - po jednom domácím zápase prý došlo i k pokusu o inzultaci vašeho spoluhráče při odchodu tunelem do šaten. Co se tam stalo?
Něco takového mezi některými hráči a fanoušky proběhlo. Kolikrát si za to ale hráči mohou sami, když se nechají fanoušky vyprovokovat. Třeba když zrovna nehrajeme dobře a oni směrem do hlediště začnou ukazovat určitá gesta, tak se to podle mě zrovna nehodí. Celkově mám zatím takové zkušenosti, že v Itálii to s fanoušky není úplně jednoduché (už na konci minulé sezony, kdy Auda pomáhal v play-off Avellinu, hned po prvním prohraném zápase nespokojení domácí tifosi házeli různé předměty po sudích a druhé domácí utkání se muselo hrát v prázdné hale – pozn.). Jsou horkokrevní a očekávají hodně. Na druhou stranu u nás v Pistoie vědí, že jsme jedním z menších klubů, máme jeden z nejmenších rozpočtů a nemohou čekat zázraky.

Kolik na vás v průměru chodí lidí?
Naše hala je zhruba pro čtyři tisíce, a i když nebývá úplně narvaná, tak plno míváme dost. Zvlášť pokud přijedou i příznivci hostů, atmosféra bývá vždycky dobrá.

1654OGQ.jpg

Sportovní ředitel italských reprezentací Bogdan Tanjevič nedávno ostře zkritizoval bídnou úroveň cizinců v italské lize, zejména pak Američanů, kteří podle něj zabírají místo pro rozvoj italských hráčů. A vyslovil se pro snížení cizinecké kvóty na 4 muže. Je tohle téma, které se v Sérii A nyní víc řeší?
Přímo tuhle citaci neznám, ale je pravda, že hodně italských týmů je postavených tak, že mají pět šest cizinců, z 80 až 90 procent bych řekl, že jde o Američany, a pak si vezmou nějaké italské hráče, jenom aby naplnily tu povinnou kvótu, ale většinu zápasu pak stejně odehrají s těmi cizinci. U nás je to taky tak. Pak samozřejmě domácí hráči toho prostoru k rozvoji moc nemají, což je pro ně nevýhodné. To ve španělské ACB může mít tým jen dva hráče mimo Evropu a zbylé cizince musí mít z kontinentu. Takoví hráči jsou stylem hry podobnější těm domácím a hra je pak víc organizovaná a víc si mohou zahrát i domácí hráči. Není to jako D-League (farma NBA) v USA, kde hrají sami Američané, a i když je to možná show pro diváky, je to postavené hodně na individuální hře. Je jasné, že v Itálii si ty lepší domácí hráče vezmou bohatší kluby jako Milán, Benátky nebo Avellino, které zároveň hrají nějaký evropský pohár, a zbytek ligy už nemá italské hráče na takové úrovni.

Má italská liga nějakou svou specialitu?
Nic zvláštního mě nenapadá, i když jednu věc, co tam dělají, jsem ještě nikde jinde neviděl. Po rozcvičení před každým zápasem, když už jdou týmy na poslední poradu do šatny, musí ještě před tím všichni hráči nastoupit v dresech před rozhodčí, kteří pak čtou jedno jméno po druhém, a každý hráč musí ukázat, že má správné jméno a číslo. Rozhodčí si to odškrtají a teprve pak se může do šatny. Nevím, proč to tak je. Kdyby v tom dresu přišel kdokoli jiný, tak to asi stejně nepoznají, protože u toho nemají pasy nebo občanky. (směje se)

Pistoia je spíš klidnější a ne tak zajímavé město, kam tedy vyrážíte za zážitky, a kolik vám na ně zbývá času?
Většinou míváme v týdnu jeden volný den a ten využívám třeba k návštěvě okolních měst. Půl hodiny autem to mám do Florencie, hodinu patnáct do Boloně a do Milána a Říma se jede kolem hodiny rychlovlakem, což se dá za ten den zvládnout. Teď už se pohybuju většinou v okolí Pistole, ale když chce člověk zažít něco nového, má to blízko.
 


Jak náročná je vaše tréninková příprava?
Když odečtu den zápasu a den volna, tak ze zbývajících pěti dnů ve dvou máme po dvou trénincích a třikrát jen jeden, přičemž den před zápasem, ať už jde o domácí, nebo o venkovní, je trénink už jen lehčí.

Když zabrousíme do soukromí, vy už delší dobu máte španělskou přítelkyni. Kde jste se poznali a jste spolu i v Pistoie?
Známe se už od mého působení ve španělské Manrese, tedy dva roky zpátky. Ona přímo odtamtud pochází. Díky její práci, kde naštěstí nemusí být pořád, za mnou do Pistoie hodně cestuje.

Byla to už v Manrese basketbalová fanynka?
Tam ještě ne, je jí až od doby, co se známe. (usmívá se)