Čas pro novou 1. dirigentku lvic T.V.?

PŘED ME S TEREZOU VYORALOVOU Už na mistrovství Evropy 2013 si v pouhých 19 letech odbyla reprezentační premiéru mezi dospělými - s celkem 35 minutami v šesti zápasech. Pak následovalo osm minut na světovém šampionátu 2014 a 44 minut na Evropě 2015. Někdejší pravidelná mládežnická reprezentantka Tereza Vyoralová je nyní ošlehaná už i Euroligou, nejlepší klubovou soutěží kontinentu, kde v dresu ZVVZ USK Praha letos zapisovala průměry 5 bodů a 16 minut v celkem 19 utkáních. Navíc byla i šestou nejužitečnější hráčkou české ligy. Přesto ji zřejmě největší kariérní výzva čeká až na blížícím se mistrovství Evropy, jež startuje v Hradci Králové 16. června. Je totiž poměrně slušná pravděpodobnost, že 23letá dcera vicemistra Evropy z roku 1985 Vladimíra Vyorala na něm povede národní tým z pozice, na níž se výrazněji zaučuje až poslední rok - jako první rozehrávačka.   

Terezo, jakou hráčku z vás za dobu v USK utváří trenérská legenda Natália Hejková?
Určitě se snaží, abych byla už jen rozehrávačkou, byť (v Eurolize) občas pendluju na pozici 2, když jsem byla na hřišti s Laiou Palau nebo Martou Xargay. V české lize už jsem ale hrála spíš jen na rozehře a na to se také soustředím. Měla jsem se zlepšit hlavně v dirigování hry, občas spoluhráčky i seřvat, což mi zatím úplně nejde. Celkově se musím ještě hodně učit.

Hledáte rady i u bratra Tomáše, jak se seřvává Děčín, druhý nejlepší tým země?
To asi vyložene ne, ale vidím, že tým umí seřvat, když se něco děje, nebo jim to nejde. Jdou pak k sobě a řeknou si to, což ale děláme i my. A v tom hloučku si k tomu něco povědí všichni, ne jen samotný rozehrávač.



Vy jste odmala byla spíš křídlo. Kde se momentálně cítíte nejlíp?
Teď už se na rozehru soustředím víc, i když od začátku, co basket hraju, jsem byla spíš na „dvojce“. Tyhle dvě pozice mají něco společného, jen na „dvojce“ se víc dostanu ke střelám a na „jedničce“ se musí víc organizovat hra. Já si na to už zvykám a chtěla bych se zaměřit už jen na rozehru.

Předpokládám, že otec Vladimír do vašeho rozehrávačského přerodu také sem tam zasahuje.
Taťka chodí skoro na všechny domácí zápasy, takže po utkání vždycky jdu za ním a nějakou radu mi občas dá. On není moc na chválení, takže jsou to hlavně ty rady, v čem se zlepšit, když se mi něco nepovede.

Přesto, kdy naposledy vás pochválil?
To zase není tak, že by nechválil vůbec. Řekne, i když něco bylo dobré. Já jsem ale radši, když řešíme ta negativa, co bych měla odstranit.

V USK jste dostávala školu i od té nejlepší možné učitelky - už nějaký rok asistentky číslo 1 celé Euroligy Laii Palau. Kterými cennými radami vás vybavila?
Pro mě to byla čest, že jsem se od ní mohla učit. Asi nejvíc mi pomáhala na hřišti s tím, na koho mám v jaké situaci zahrát. Chtěla, abych se soustředila na to, jakou hráčku musím dostat víc do hry, které střelce bych měla rozstřílet. Samotné přihrávky od ní samozřejmě tolik neokoukám, takže spíš šlo o taktické věci.
 

Tak už víte, co dělat, když se vám hlásí o míč tři hvězdné spoluhráčky naráz?
(směje se) Tohle se mi nestává. Já vždycky zahlásím nějakou akci a tam je už jasné, kdo má míč dostat.    
 
Podle trenéra národního týmu Ivana Beneše jste s kolegyněmi Sedlákovou a Bartákovou jednou ze tří kandidátek na pozici první rozehrávačky. Po té zatím nevelké zkušenosti, jak byste si na to věřila na té nejvyšší úrovni, tedy na ME?
Tuhle sezonu už jsem těch minut na rozehře odehrála docela hodně, něco bylo i v Eurolize. Celkově to bude i o složení týmu, kde na ostatních pozicích budou zkušené hráčky, což mi (v případě nominace) zjednoduší situaci, protože mi holky pomůžou. Takže se na to docela cítím.

Trenér Beneš už ale také zmínil, že by nechtěl přijít o vaše body z pozice 2.
O tom jsme se taky bavili. Uvidíme, jak to půjde v samotných zápasech, a jak se mi bude na rozehře dařit. Pokud s tím nebude problém, mohla bych tam odehrát víc minut, případně po vystřídání fungovat i na „dvojce“.

Další věc je, že by vás ta novější role čekala na mistrovství Evropy na domácí půdě, před spoustou fanoušků. Bratr už vícekrát podotkl a také názorně ukázal, že nervozitou v podobných situacích netrpí. Jak jste na tom vy?
To je pravda, ten má v tomhle štěstí. Mně se ještě nestalo, že bych takhle nastupovala jako rozehrávačka v základu a myslím, že bych byla hodně nervózní, když se to podaří. Na druhou stranu se bude hrát doma, lidi nás poženou a až přijdeme na hřiště, nervozita opadne a bude to dobré.



Letos možná budete mít šanci se dostat na ME oba. Kolik tomu dáváte?
To se těžko odhaduje. Samozřejmě bych to bráchovi taky přála, vždycky o to bojuje a pak to bude na trenérovi.

Jako rozehrávačka budete muset vůbec poprvé v českém národním týmu komunikovat i v angličtině, protože novou posilou pod košem se stala Kia Vaughn. Jak jste na tom v této jazykové oblasti a jak to právě s Kiou půjde, i když možná už na ni lze něco prohodit i česky?
No, to ještě moc nejde. My jsme ale na tohle zvyklé už z USK, takže pro mě to nebude žádný problém. V klubu mluvíme v podstatě jenom anglicky – na hřišti i mimo. Tohle je výhoda, že jsme na to všechny zvyklé.

Šampionát je tady už zanedlouho. Jaká přání s ním máte spojená?
Za sebe doufám, že nezklamu na té rozehře, budu se snažit odvést maximum a myslím, že holky mi hodně pomůžou. Pro mě bude tohle největší cíl.

Dostat se ke středovému kruhu při úvodním rozskoku v pražské O2 Areně by asi taky nebylo k zahození (znamenalo by to, že český tým postoupil do čtvrtfinále).
To by nebylo. (usměje se) Naše skupina je dost vyrovnaná, ale tady už se nedá vybírat. Pokud si ale vše sedne, máme šanci ze skupiny postoupit a pak se uvidí. Lidi nás poženou a dál se ukáže, co se stane.



Když zabrousíme čistě na domácí půdu, tak v ŽBL jste byla v letošní sezoně druhou nejužitečnější Češkou a šestou hráčkou celkově – jak velké to je překpavení, když jste fungovala v nabitém týmu USK?
Pro mě je to velké překvapení, na statistiky zase tolik nekoukám. Když v lize ten prostor dostávám, snažím se ho využít co nejlíp a doufám, že to bude dobré i dál.

V několika případech jste obtesávala i triple double. Jak těžké to je v rámci týmu, aspirujícího na triumf v Eurolize?
(usměje se) Myslím, že to je skoro nemožné. První věc podle mě je, že všude píšou statistiky úplně jinak a celkově mi přijde jako nemožné toho dosáhnout. Každý hráč se soustředí na něco jiného, u mě jsou to hlavně asistence a doskoky, proto mě překvapilo, že jsem se k tomu někdy přiblížila. Je to opravdu hodně těžké.

Kromě průměru 28 minut, které jste dostávala, co vám pomohlo k pozici dokonce druhé nejužitečnější Češky?
Lehčí to určitě je, když mám kolem sebe na hřišti lepší hráčky. Pak se asistence i body sbírají snáz, protože vám někdo nahraje rovnou do střelecké pozice.

Už slušných 16 minut na utkání jste dostávala i v letošní Eurolize, dokonce vás šlo zahlédnout i v koncovkách zápasů, a to nikoli těch rozhodnutých. Jaký největší zážitek jste si z těchto náročných duelů odnesla?
Pro mě to byl asi rozhodující zápas čtvrtfinále v Orenburgu, který jsme vyhráli po vyrovnaném průběhu. To byl asi náš nejlepší výsledek v soutěži. Těch zážitků ale bylo víc, dostávala jsem dost minut a odnesla si z toho hodně.