Benda: Myslel jsem, že je to sen

ECHO NEJVĚTŠÍHO ZÁPASU Donutili slovutného trenéra Chorvatů Velimira Perasoviče k rezignaci, když jeho tým drtili během osmifinálového souboje na Eurobasketu až o těžko uvěřitelných 30 bodů. Někde tam, za stavu 63-33, si power forward lvů Petr Benda říkal, že se právě nachází v nějakém snu. Nic takového by před zápasem, jehož favoritem byl soupeř, nikoho nenapadlo. Po slavné nedělní "Bitvě v Lille" jsou to však Češi, kdo se raduje z prvního čtvrtfinále v 23letých dějinách samostatnosti. A čtvrtý střelec týmu s 8,5 bodu i 50procentní trojkař (8/4) Petra Benda vás nyní vezme za kulisy tohoto nezapomenutelného duelu.

Petře, po 28 letech se reprezentace probojovala do čtvrtfinále ME. Jakými pocity vás to naplňuje?
Máme obrovskou radost, že se podařil takový úspěch, protože nám, myslím, moc lidí nevěřilo, byť jsme byli prezentováni jako jeden z nejsilnějších českých výběrů za poslední léta. Při vyrovnanosti pole 24 účastníků jsme sami v něco takového doufali z pěti nebo deseti procent. Teď se to ale stalo a v samotném zápase jsem ani nemohl uvěřit tomu, co se na hřišti dělo. Rozebrat Chorvaty tak, že nevěděli, co mají hrát, co mají dělat, a průběžně vést až o 30 bodů, to bylo něco naprosto neskutečnýho!

Čím jste si to vysvětloval? Mohlo hrát roli to, že Chorvaté už na závěr skupiny s Gruzií neměli o co hrát a že možná trochu ztratili smysl pro naléhavost osmifinálového střetu?
To já vůbec nevím, jak hráli na konci skupiny. O tom jsme se ani nebavili. Věděli jsme jen, že jdeme na jeden z hodně silných týmů a dá se říct, že na favorita tohoto utkání. Jen tím, že jsme po celý zápas stáli při sobě a opět předváděli jednu z výborných prací na obranné polovině, jsme to dotáhli až do tohoto konce. Rozhodovalo se hlavně v obraně a tam jsme odvedli skutečně týmovou práci, jakou jsem už dlouho neviděl.



Přibližte trochu společnou euforii ze šatny…
No, největší euforie byla už přímo na hřišti, bezprostředně po utkání. Tam jsme si uvědomili, že jsme dosáhli něčeho fakt velkého a doufám, že to ještě neskončilo. V šatně jsme pak museli kvůli rozhovorům s novináři na hodně kluků čekat, a když jsme se konečně sešli, řekli jsme si, že jsme splnili další postupný cíl, ale že stále nekončíme. Pokusíme se teď ještě o daleko větší úspěch.

A to by znamenalo?
Postup ze čtvrtfinále. To by už bylo něco jedinečného. Čekají nás Srbové, ale my jsme teď v takové herní pohodě, že můžeme hrát s kýmkoliv.

Srbové patří s Francií mezi hlavní kandidáty na zlato. Jaké čtvrtfinále s nimi očekáváte?
Ještě jsem se o ně nezajímal a neviděl tu ani žádný jejich zápas. Jen vím, že zatím s nikým neprohráli. Mají na každé pozici dva výborné hráče a patří k favoritům na titul, ale to neznamená všechno. A my se pokusíme je porazit.

Když jste ve třetí čtvrtině vytáhl ze své střelecké mošny svou již čtvrtou turnajovou trojku, bral jste to už jako samozřejmost?
My jsme se ještě útok předtím, kdy jsem byl dvakrát volný, na něčem takovém domlouvali. Jirka Welsch upozornil "Satyho", že postaví dobrou clonu a ať mi míč na trojku pošle. Pak jsem to dostal, a když jsem o tom věděl dopředu, pálil jsem. (směje se)



Čím si vysvětlujete, že v tom nejdůležitějším zápase do sebe dokonale zaklaplo vlastně úplně všechno?
Asi jsme chtěli daleko víc vyhrát. Bylo vidět, že Chorvati se už po první čtvrtině hádali, a i když to bylo jen o šest sedm bodů, my jsme vycítili, že by to mohlo vyjít. Začali jsme ještě víc šlapat v obraně a ještě mnohem víc v dalším průběhu věřili, že by to mohlo dobře dopadnout.

Navíc vám nebývalými 20 body už do poločasu přispěli do banku Jelínek s Audou.
Na tom je vidět, že jakýkoli hráč může přijít na hřiště a stát se skórerem. David Jelínek je dobrý střelec a ty pokusy tentokrát proměnil. A Patrik byl natolik agresivní, že ho obránci nestíhali. Vnikal pod koš, vynucoval si fauly a stejně jako David zahrál výborně.

Chorvati se od prvních minut zdáli jakoby zaražení, nesví, nebojovní, že?
My jsme na ně byli hodně dobře připravení. Věděli jsme, že v základní skupině to hodně tlačili přes hru 1 na 1, což jsme si pohlídali, a pokud někdo najel, tak jsme to po výpomoci dorotovávali. Naše rotace fungovaly výborně a hráči soupeře nedali žádný snadný koš. Vždycky byl nějaký náš hráč před střelcem a oni se dostávali do těžkých pozic. A právě z toho, jak dobře jsme bránili, vypadali Chorvati zaraženě.



Tomič zůstal bez bodu za celý zápas, Šarič po 32 minut. To byl další skvělý výsledek vašeho defenzivního úsilí…
(usměje se) No, asi zrovna neměli den. Je ale fakt, že jsme se na ně snažili hrát hodně rychle. Tomič byl úplně odříznutý ze hry a málokdy na něj něco zahráli do dolního postavení. A Šarič, když jsem ho bránil, dostával balony jedině na středu trojkového oblouku, kdy ale jen přenášel míč dál. Takže ani on ve hře vůbec nebyl. Nevím, čím to mohlo být, jestli se jim nechtělo hrát tolik na koš… My jsme na ně nastoupili, rozebírali je z rychlých protiútoků a oni si možná přestali dostatečně věřit a už se do toho nenutili.

Hrála pro vás roli snaha o pomstu za tu dva roky starou bolestivou porážku ze Slovinska?
O tom před utkáním nepadlo žádné slovo. Jen po zápase jsme si řekli, že jsme jim to vrátili.

Pokud by to nakonec vyšlo i s olympijskou kvalifikací, prodloužíte si vy i Jiří Welsch ještě o rok reprezentační kariéru?
(směje se) Pokud to… (zarazí se). Ne, já k tomuhle teď ještě nechci nic říkat. Promluvme si o tom až po turnaji.