Balvín s Muži v černém vstává z mrtvých

03.08.2019 - red
počet přečtení: 150
vytvořeno 03.08.2019, upraveno 03.08.2019

S ONDŘEJEM BALVÍNEM NEJEN O KARIÉRNÍ VÝZVĚ Když se ve videu, lákajícím k nákupu permanentek na novou sezonu, objevuje rakev černá jako uhel a nově angažovaní hráči pózují s propagačními materiály zobrazujícími ruku, vyhrabávající se ze země kdesi na hřbitově, minimálně tušíte, že nepůjde o běžný basketbalový klub. A v případě nového domova českého reprezentačního pivota Ondřeje Balvína to platí beze zbytku. Bilbao totiž letos dovršilo povstání z mrtvých. A to téměř doslova, protože loni - a vlastně i několikrát v minulých letech - tomuhle klubu skutečně hrozila smrt. A za vším byly samozřejmě chybějící finance.

Dluhy pár let zpátky narostly podle některých reportů až na 6,5 milionu eur, a protože vedení vyššího samosprávného celku odmítalo již několik let klubu jakkoli finančně přispívat, a od města dostává ročně „jen“ 200 tisíc eur, jeho vyhlídky na umoření dluhů nebyly právě příznivé. A loni spolu se sestupem do druhé španělské ligy tak Basket Bilbao dobrovolně vstoupil do režimu bankrotu, z nějž se dokázal po dohodě s věřiteli a razantním snížení dluhů dostat až letos v létě, spolu se slavným návratem do ACB, tedy do nejvyšší soutěže.

 


Do velké míry nesen na ramenou neuvěřitelně věrnými fanoušky. Tisíci fanoušků! Ve druhé lize lámali rekordy, když k letošnímu lednu s průměrem přes 6400 na utkání poráželi dokonce 11 celků z ACB! Klub teď vyhlásil i smělý cíl o tisícovku abonentů překonat šest tisíc prodaných permanentek z minulé sezony. Už po týdnu byl na tisíci – i s podporou „pohřebního videa“, v němž se ve smuteční řeči nad rakví sklání kouč Alex Mumbru.

A i když to bude s nevelkým rozpočtem (mimochodem – ve druhé lize tým fungoval s částkou 1,2 milionu eur) a také pod zvýšeným dozorem městských úředníků nad finančními toky, začalo tak Bilbao návrat k ne tak dávné zářivé minulosti, kdy v roce 2011 dosáhlo na finále španělské ligy a dva roky na to i na finále EuroCupu.

A jako největší posilu si „Muži v černém“, jak se týmu kvůli hlavní klubové barvě přezdívá, pořídili českého obra, jejž přesvědčovacími telefonáty doslova bombardovala legenda klubu, bývalý kapitán týmu a dříve i dlouholetý úspěšný reprezentant Španělska Mumbru, který jako stále ještě trenérský nováček povede nyní Bilbao druhým rokem.

„Je pravda, že před podpisem smlouvy jsme spolu mluvili docela dost a řešili různé detaily našeho společného fungování,“ přiznal Balvín, který 40letému mistrovi Evropy i světa a stříbrnému olympijskému medailistovi složil nemalou poklonu. „Pomohl Bilbau do ACB z druhé ligy, což není zrovna jednoduchý úkol. A já mu věřím.“

1792ZmR.png

Šestadvacetiletý Balvín, který si ve španělské lize odkroutil už 218 zápasů, má před sebou možná přelomové angažmá, v němž si hodlá spravit chuť. Ač si v uplynulé sezoně v dresu Gran Canarie poprvé vyzkoušel prestižní Euroligu, nepoznal v ní mnoho radosti. V Eurolize tým skončil po dvou změnách trenérů až čtrnáctý s 8 výhrami ze 30 zápasů a v ACB po vykopání se až téměř ze dna dvanáctý.

Centr v Eurolize doručoval průměry 6,6 bodu a 5,1 doskoku za 18,5 minuty (14 startů v základu) a v lize 6,1 bodu a 5,6 doskoku, když posledních šest kol musel kvůli zlomenině čtvrté metakarpální kůstky na levé ruce, jež si vyžádala několikatýdenní léčbu, vynechat.

Ač se zvenku může zdát jeho příchod do Bilbaa jako překvapivý, Balvín si jej pochvaluje. „Myslím, že je to pro mě krok správným směrem. Potřeboval jsem tým, kde budu po minulé sezoně - z týmového i osobního pohledu průměrné -, mít lepší a vůdčí roli. A v tu chvíli přišlo s nabídkou Bilbao. Z jednoho pohledu se to může zdát jako krok zpět, protože klub bude hrát jen jednu soutěž, ale zase mi to může pomoct, že se budu soustředit na různé věci v tréninku a na celkové zlepšování. A pokud ten čas využiju, posune mě to o kus dopředu.“

Balvín, který po skončení dvouleté smlouvy v Canarii stejně jako klub neměl zájem na pokračování, ovšem není jedinou zajímavou posilou Bilbaa. Přišel i trojkařsky disponovaný francouzský reprezentační forward Axel Bouteille z eurocupového Limoges, který v uplynulé sezoně francouzské ligy zapisoval 12,3 bodu a 3,9 doskoku za 24 minut. A z Valencie dorazila i její legenda - 37letý guard Rafa Martinez.

„Rafa ligu dobře zná a pro náš tým je to ideální hráč. A Axel měl v Limoges jednu z větších rolí a i on by tak měl být dobrý. Já už ale po zkušenosti z minulé sezony vím, že ani hvězdná jména na papíře neznamenají automaticky dobré výsledky,“ zůstává zatím nohama na zemi pivot, chystající se v šestadvaceti na svoje životní vystoupení.

1793YmM.jpg

„Měl bych mít v týmu vůdčí roli, stejně jako v poslední sezoně v Seville, nebo v prvním roce v Canarii, a měl bych tak být jednou z hlavních hrozeb týmu,“ odkazuje Balvín i k vydařenému závěru angažmá v Seville, jež se nyní stejně jako Bilbao vrátila z druhé ligy. A i v jejím případě po zajímavých veletočích. I klub ze slunné Andalusie provázely v poslední dekádě různé finanční trable, jež částečně vyřešil až přechod pod vlastnická křídla banky Caixa. A v létě 2017 pak nastala revoluční změna, když většinu v klubu získal fotbalový klub Real Betis Sevilla, působící v nejvyšší soutěži. Loni v prosinci byl přerod završen i změnou názvu basketbalového klubu, který se nyní rovněž jmenuje Real Betis.

V komentářích ve španělských médiích se mimo jiné objevilo i hodnocení, že Balvínovým angažmá Bilbao šlo nad své současné možnosti. Sám hráč to ale odmítá. „Já jsem po minulé sezoně potřeboval klub, kde bych se mohl víc soustředit na sebe, po herní i tréninkové stránce. Jasně, chtěl jsem hrát i nějaký evropský pohár, ale v tu chvíli taková nabídka na stole nebyla,“ vysvětluje.

„Bilbao se navíc po strukturálních změnách a oddlužení chce postupně vrátit tam, kde se dřív pohybovalo. V první sezoně po návratu z druhé ligy ale nejdřív musí zjistit, jaké má limity, a nejdůležitější bude stabilizovat se a pomalu růst. Prvním úkolem bude udržení v ACB, přičemž klíčem k úspěchu bude, jak si skoro úplně nový kádr sedne.“

Pivot se nyní už s nadhledem mohl vrátit i k detailnějšímu rozboru uplynulé sezony, v níž jeho tým z Kanárských ostrovů musel souběžně drtit dvě nejlepší soutěže kontinentu a odehrát mraky zápasů (34 v ACB a 30 v Eurolize) se spoustou cestování.
 


„Nemyslím, že by nás překvapila ta náročnost. Obecně bych řekl, že jsme si nebyli schopní sednout na hřišti. A spíš byl možná problém, že klub nakonec nechtěl, aby pokračoval trenér Casimiro, který nás do Euroligy dotáhl. Tím to loni v létě začalo. Po individuální stránce jsme měli kvalitní sestavu, ale problém byl, že jsme spolu nebyli schopní fungovat na hřišti, což nás provázelo až do doby, než v polovině března přišel (ke svému už třetímu angažmá v klubu – pozn.) Pedro Martinez (nahradil Victora Garciu, jenž začátkem prosince jako tehdejší asistent vystřídal kouče Maldonada, jehož druhé angažmá v klubu tak mělo jepičí život – pozn.), který nás srovnal do latě,“ říká Balvín.

Ten nicméně odmítá, že by se spousta porážek v Eurolize a její náročnost odrazily i na špatném startu do ACB. „Špatně jsme hráli v obou soutěžích. Spousta lidí nám sice říkala, že se v Eurolize vyšťavujeme a nejsme pak schopní podávat odpovídající výkony v ACB, ale já si to nemyslel. Rok předtím jsme hráli EuroCup, který sice ve srovnání s Euroligou nebyl tak náročný, ale my věděli, do čeho jdeme, a nešlo si říct, že se budeme soustředit jen na jednu soutěž. Brali jsme to zápas od zápasu a nedělat to, byl by z toho jen velký bordel.“

Sám Balvín šel v ACB oproti předchozí sezoně dolů v průměru o 3 minuty a 2 body, což podle něj bylo dané ne právě dobrou „chemií“ s rozehrávači. „Tolik jsme si nerozuměli. Měli jsme spíš individuálně schopné rozehrávače (zakončovatele) než organizátory hry, což se podepisovalo na naší hře. Jak jsem řekl, na papíře jsme měli skvělé hráče, ale nedokázali jsme vytvořit fungující týmovou chemii, což se na hřišti odráželo prakticky ve všem a dolehlo to i na mě. Já většinu své práce třeba v obraně byl schopný plnit, ale samozřejmě některé věci tam chyběly,“ přiznává.

„V útoku jsme si nedokázali vytvořit rytmus s našimi rozehrávači, což se mi dařilo v předchozí sezoně s Galem Mekelem. My jsme teď měli hru postavenou na pick-and-rollu a do dolního postavení se hrálo převážně pro power forwardy, přičemž my centři jsme těžili spíš z pick-and-rollů. Ten ne tak dobrý herní vztah s rozehrávači se ale na útoku odrazil.“

1794NzM.jpg

A jak tým Canarie, který prakticky ke všem výjezdům na zápasy venku i v rámci španělské ligy musí létat, zvládal enormní zátěž cestování?

„Tuším, že v Eurolize jsme asi na osm zápasů venku měli soukromé letadlo, což byla půlka všech cest. Navíc hráči, kteří s Canarií podepsali, dobře věděli, do čeho jdou, a na dlouhé cesty se nedalo vymlouvat. Samozřejmě to bylo těžké, v určitých obdobích jsme trávili víc času na cestách než doma, ale to k tomu patří, pokud chceme hrát dvě nejlepší soutěže po NBA. Klub se nám to snažil ulehčovat, jak to šlo, ale i to mělo své limity. Přibrali jsme třeba jednoho fyzioterapeuta, aby s námi kvůli lepší regeneraci vždy cestovali pokud možno dva. Nemohli jsme se ale srovnávat s velkokluby jako CSKA nebo Fenerbahce, které mají nastálo vlastní letadla, protože my jsme pořád ještě museli v rámci španělské ligy létat běžnými spoji,“ upozorňuje reprezentační centr.

Při takto úmorné sezoně by týmu mohl odlehčit každý ubraný trénink, ale tak jednoduché to prý nebylo. „Tohle záleželo i na trenérovi. Maldonado byl po stránce tréninků na cestách mírnější, ale Martinezovi to ke konci sezony bylo upřímně jedno. Třeba jsme se vrátili na Canarii po dlouhém výjezdu a on nám hned řekl, že jdeme do haly trénovat.“

Balvín sám byl na spousty nepohodlných cest už zvyklý. Snažil se tak i na výjezdech hodně „strečovat“ a věnovat se regeneraci, protože tělo dostávalo v zápasech hodně zabrat. „Myslím, že jsem to zvládl, učil jsem se cestu za cestou dělat různé nové věci. Nechtěl jsem se třeba hned po příjezdu na hotel jen zavřít na pokoji a nehnout se. Je důležité se o sebe starat a hýbat se, proto jsem se snažil aspoň procházet, abych prokrvil nohy a podobně. Tohle už záleží vyloženě na každém hráči.“

A k tomu všemu se musel před každým výjezdem ještě postarat o svého čtyřnohého kamaráda, psa Charlieho. „Záleží, jak si to člověk nastaví. Já ho mám už pět let, už jsem tak zvládl i cestování v EuroCupu, byť Euroliga je v tomhle o další úroveň výš. Většinou to řeším psím hotelem, kde může být Charlie v klidu a má potřebnou péči. Tohle tak byl ten nejmenší problém.“


Foto: Basket Bilbao a David Šváb