V reprezentaci je to pak hrozně vidět

S LUBOŠEM KOVÁŘEM Až v říjnu mu bude osmnáct, ale jeho jméno se skloňuje stále častěji. Power forward Luboš Kovář by měl být jedním ze dvou hlavních lídrů letošní reprezentace U18 v jejím tažení za postupem z divize B. K tomu jej předurčují i velmi dobrá čísla ze tří soutěží, v nichž v této sezoně nastupoval. V extralize U19 to bylo v dresu Nymburka 16 bodů a 10,6 doskoku za 30 minut s trojkami 34 procent (100/34), v první lize opět v nymburských barvách 15 bodů a 7,7 doskoku za 28 minut s trojkami 32,4 (71/23) a v Kooperativa NBL za svitavské Tury 2,8 bodu a 1,9 doskoku za 11 minut s trojkami 29 procent (49/14). Tuzemskými soutěžemi to pro něj ale teprve začíná. V plánu má tenhle výborný student i americkou NCAA a pak ideálně nějakou Evropu. Více o sobě povypráví v následujícím interview i s hodnotícími glosami trenérů Lubomíra Růžičky a Ladislava Sokolovského.

Luboši, v extralize U19 jste v této sezoně hrál za Nymburk, ale NBL za Svitavy. Bylo to pro vás výhodnější než čekat na případnou šanci v prvním týmu mistra?
V Nymburce vím, že bych nehrál. Ve Svitavách jsem teď určitě dostával větší příležitosti a bylo jich strašně moc.

V NBL jste se dostal v domácím utkání s Děčínem v závěru nadstavby dokonce na víc než 31 minut. Hrál jste tam zády ke koši jako starý mazák. Bude tohle vaše hra i do budoucna a budete jasnou „čtyřkou“?
Na tréninku jsme se v závěru sezony zaměřovali na hru na pozici 3, ale s tím teprve začínám, ještě si tam tolik nevěřím. Zatím je to teda určitě „čtyřka“, kde bych chtěl být i do budoucna. Mně odmala tlačili do toho, abych hrál spíš zády ke koši. Pak jsem přidával i střelbu z delší vzdálenosti, takže jsem se spíš posouval do role střelce, ale v poslední době hraju zády ke koši rád.



I při zdravotních problémech svitavského kolegy zpod koše Roseboroa jste dostával během sezony v některých případech velmi slušné minuty, totéž další mladé pušky Šimon Puršl a Eduard Kotásek. Jak vám trenér nalévá do hlav sebevědomí, že jste dokázali být už platnou součástí hry týmu?
Největší sebevědomí hráči dá to, že ho tam trenér vůbec postaví. A je jedno, na jak dlouho. Pro mě je pak nejhorší, když tři zápasy za sebou hraju minutu dvě, nevím, co můžu dál čekat. Před zápasem jsem nachystaný, a když pak nehraju, jsem i takový zklamaný. Ale zase když už hraju, tak mě trenér nesundá po jedné chybě. To třeba v Nymburce by bylo jiné. Minulou sezonu jsem koukal, že když hráč něco zkazil, teď myslím spíš někdo z těch méně obehrávaných, tak po zkažené přihrávce nebo špatně zvolené střele byl hned vystřídaný a už nedostal další šanci. Ve Svitavách se mi líbí, že když vezmu špatnou střelu nebo špatně přihraju, trenér mi řekne, jak to mám udělat líp, ale dá mi další příležitost to zlepšit.    

V letos sledovanější kategorii českých hráčů do 22 let byl nejlepší v celkové užitečnosti v NBL na 40. místě Ondřej Sehnal. Nechtěli byste, vy mladí, už tohle změnit a být i mezi těmi ligovými zkušenějšími borci výš?
Do budoucna bych to určitě chtěl změnit. My mladí bychom se měli ukazovat víc.

Jakou šanci teď v lize dostáváte?
My jsme v týmu tři (včetně Kotáska a Puršla), a když se kouknu do ostatních celků, tak tam stejně mladí kluci buď nebyli, nebo dostávali strašně málo šancí. V tomhle jsou tedy Svitavy fakt super, a když to tak půjde dál, mohli bychom to pořadí užitečnosti nějak změnit. Jistě ty větší minuty by se pak projevily i na úrovni reprezentace, tam je hrozně vidět, že člověk během sezony netrénuje a nehraje jen proti stejně starým. Tohle na (B-divizním) mistrovství Evropy bude rozhodovat a my máme šanci něčeho tam dosáhnout.

Kolik vám letošní sezona v lize dala celkově?
Hrozně moc. Hráči v lize jsou hodně siloví a mně ještě chybí kila. Potřeboval bych zmohutnět, soupeři z té převahy zatím dost těží. Vezmou si mě zády ke koši a hrají do mě silově. Na druhé straně to, že takové hráče na trénincích pravidelně bráním, mi pomáhá v kategorii U19. Když pak někdo proti mně hraje zády v extralize, je už přese mě těžké se prosadit. V tom mi zkušenosti z NBL dávají hodně. A pak od těch zkušených pochytím, kdy co zahrát, kdy zpomalit hru, nebo komu dát míč při převahové situaci.

Vy jste v sezoně stíhal vedle průměru 11 minut v 29 zápasech NBL i první ligu a extraligu U19 za Nymburk. Jak často se stávalo, že jste měl i tři zápasy za víkend?
Nejmíň dva za víkend jsem hrával pravidelně. Buď mě svitavský trenér Růžička nepouštěl na U19 a hrál jsem jen NBL a první ligu dospělých, anebo když byl důležitý zápas v NBL, kde bych moc nehrál, tak mě naopak pustil na oba víkendové zápasy U19 a v neděli i na první ligu. A stalo se i to, že jsem v pátek hrál první ligu, v sobotu a neděli U19, a když byl přeložený zápas první ligy v neděli, stihl jsem někdy i čtyři utkání, a to už bylo hodně namáhavé. Už při třetím zápase jsem byl docela unavený a to jsem věděl, že mě čeká další, což bylo neuvěřitelný. Už pak ani nejde hrát na sto procent a v utkání první ligy pak bylo vidět, že i starší borci mě předbíhali. Ty čtyři zápasy se ale přihodily jen jediný víkend v sezoně.  



Nehrozí pak i nějaké zranění?
Trenér Růžička mi vždycky říká, ať se rozhodnu, jak se cítím. Pokud jsem po nějakém zápase unavený, tak to mám říct a radši si odpočinout. A někdy mi i řekne, že na první ligu nepojedu, protože jsem toho měl moc. Takže řeší to on, ale nechává to hodně i na mně, protože je nejdůležitější, jak se cítím já.

Jak reálně vidíte v létě šanci postoupti s reprezentací U18 do divize A?
Já v to doufám. Když byl tenhle ročník v kategorii kadetů, tak jsme vyhráli skupinu, ale ve čtvrtfinále jsme, nevím proč, prohráli o strašně moc, ztratili sebevědomí a to si musíme pohlídat nejvíc. Myslím, že jsme schopní čtvrtfinále vyhrát a pak se poprat o medaile a postup.

Jaké je mít teď za trenéra Luboše Bartoně, kterého jste už zažili na velikonočním soustředění?
Jelikož jsem ho ještě nikdy neviděl trénovat, tak mě hrozně zajímalo, jak to bude vypadat. Jsem za něj rád a ode mě je tam stejný respekt jako k ostatním trenérům. Každý kouč je jiný - někdo víc křičí, někdo je klidnější a Luboš umí oboje, jak zakřičet, tak být v pohodě a usmát se.

S Vítem Krejčím byste měli být hlavními tahouny, cítíte větší zodpovědnost než třeba v klubu?
Tím, že hraju za U19 v Nymburce, tak se zodpovědnosti nebo role lídra nebojím. Na to jsem v podstatě zvyklý. V reprezentaci to ale určitě nebude jen o nás dvou. Musí se přidat všichni a hlavně musí všichni chtít vyhrát každý zápas.

Jak se zdálo z prvních tréninků, bude to pod Lubošem Bartoněm hodně rychlá hra a hodně se na hřišti bude i mluvit.
Hlavně to bude ta komunikace, mě i Vítka trenéři pořád nutili mluvit. My dva jsme na to už celkem zvyklí, u mladších, kteří byli na soustředění noví, na tom bude ještě potřeba zapracovat.



Jaké máte další basketbalové plány?
Ve Svitavách mám smlouvu ještě na dva roky a pak to vypadá na nějakou americkou univerzitu. Chce se mi, dokud jsem mladý, vyrazit někam do světa. A potom se uvidí, rád bych se dostal do nějakého evropského klubu. NCAA mě láká, já i moje rodina chce slušné vzdělání, což se v Evropě v rámci hraní nedá moc souběžně zvládnout. V Americe by to v tomhle směru bylo lepší.  

Vy jste původem Západočech, takže ve Svitavách jste nyní jako dorostenec v jistém azylu. A trenéři na vás prý musí dohlížet v roli „zastupujících rodičů“. Jak to funguje?
To má starosti hlavně asistent Lukáš Pivoda, který bydlí ve stejné budově jako já. Sem tam mě přijde zkontrolovat a stará se i o školní věci, když potřebuju omluvenku a podobně.  

Lubomír Růžička (kouč DEKSTONE Tuři Svitavy) o Lubošovi:
„Luboš patří k největším talentům českého mládežnickho basketbalu, ale jako klubový trenér musím být u něj z několika důvodů velmi obezřetný. Práce s talenty není jednoduchá a musí se řešit i věci mimo kurt. U něj je nicméně výborný předpoklad v tom, že je vynikajícím a inteligentním studentem. V basketu ještě musí zapracovat na synchronizaci horní a dolní poloviny těla při střelbě, protože tam má zatím z hlediska efektivity střelby největší limity. Zároveň musí zlepšit rychlost střelby, nejen při odhodu okamžitě po chycení, ale i po driblingu. My jsme Luboše brali na pozici 4, ale poslední tři měsíce s ním alternujeme i na pozici 3, kde vypadá velmi dobře. Už jsem to konzultoval i s novým koučem reprezentace U18 Lubošem Bartoněm, že jsou chvíle, kdy by mohl hrát jako vysoký guard zády ke koši a podobně. Luboš stále roste – před sezonou k nám přcházel, tuším s 201 centimetry, a při posledním měření měl 204,5. Podle mě je Luboš určitě jasná „čtyřka“, která na vyšší úrovni, až do sebe dostane větší dovednosti, může přecházet i na trojku, když bude mít dobrý match-up, který bude zvládat rychlostně.“

„Určitě musí zapracovat i na svalových disproporcích, v čemž má díky naší specialistce nadstandardní top servis v podobě nutričního programu. Navíc s ním pracuje na denní bázi kondiční trenér a Luboš přibral nejen tři kila na celkové váze (aktuálně 95), ale hlavně devět na svalové hmotě, kdy odboural tuk a aktuálně se pohybuje na nějakých šesti procentech, přičemž před sezonou byl na osmnácti. Tohle tak výrazně zlepšil. Chceme, aby dostával největší možnou péči, aby pro něj Svitavy byly dobrým odrazovým můstkem do budoucna. Kde ho vidím, nedokážu říct a nebylo by ani vhodné teď vydávat nějaké prognózy. Je to vždy i o tom hráči, který nesmí polevit a začít lítat někde v oblacích, jako že to teď půjde samo. V NBL ještě nedokázal zhola nic a musí na sobě tvrdě makat, aby se nejdřív prosadil ve Svitavách, stal se hráčem základní rotace a pak se můžeme bavit o další úrovni. Letos ani sám nečekal, že bude po dlouhodobé části NBL na nějakých 14 minutách, ale je to cesta, kterou jsme se chtěli vydat, a proto tu máme Luboše, Edu Kotáska, Šimona Puršla a nově i Matěje Svobodu. Tohle je moje vize toho, jak pomáhat mladým českým hráčům, kteří kolem sebe budou mít zároveň zkušené hráče.“       

Ladislav Sokolovský (kouč nymburské U17 a asistent U19) o Lubošovi:
„Luboš se řadí mezi dva největší talenty ročníku 2000. To, že je výjimečný, dokazuje jeho loňský přechod z Basketbalové akademie Nymburk, kde dokončil kategorii U17, přímo do týmu Svitav v NBL. Za poslední sezonu udělal velký pokrok zejména v obranné činnosti, kde měl ještě v kategorii kadetů rezervy. Na útočné polovině zlepšil přímočarost ve hře 1 na 1. Už z dřívějších let se může spolehnout na velmi dobrou střelbu a basketbalovou „drzost“. Je ale třeba nad ním držet pevnou ruku, jelikož občas podléhá sebeuspokojení. Tu nejdůležitější část kariéry má ale pořád před sebou a bude jen na něm, kam až se dokáže dostat. Hranice jeho možností je totiž ještě daleko...“