Teodosič na Královce a nováček s 800000€

S LUKÁŠEM PALYZOU O REPRE I POLSKU I díky jeho přesnému zásahu zpoza oblouku to v první půlce přípravného duelu s Gruzií vypadalo, že reprezentanti dokázali zlomit střelecké prokletí pražské Královky. 45 bodů a trojky 13/5 to minimálně naznačovaly. Druhý poločas s 12 body za prvních 13 minut a celkem jen s šestadvaceti už ale vrátil vše do standardních kolejí. A tak lvi mohli být rádi, že se dostali na 71 bodů.  

„Trápení? No, my si spíš dělali srandu, že Královka za nás ubrání půlku útoků soupeře. Fakt to tak vypadalo,“ byl po utkání dobře naložený legionář Lukáš Palyza, který uplynulou sezonu strávil v týmu nováčka polské ligy z Gliwic.

„Je to na zamyšlení do budoucna, kdy budeme mít těžké soupeře v různých kvalifikacích. Takové Srbsko kdyby někdy přijelo, mohli bychom ho pak i porazit. Teodosič by tu měl střelbu 15/1,“ směje se. „Je to, jak to je, těžko k tomu něco říct. Mentalita ale zůstává pořád stejná – „střílej, dokud to konečně netrefíš“. Nejde to řešit. Snad to za týden v Pardubicích bude pro nás trochu přívětivější,“ zadoufal na startu rozhovoru dvoumetrový forward.  



Lukáši, Královka by ale pro kvalifikační zápasy zřejmě neklapla kvůli nižší kapacitě hlediště.
Už jsem se na to taky ptal, proč se tu nehraje, a prý to o pár míst nevychází.

Pohledem zpoza hřiště to při utkání vypadalo, že Gruzínci hodně používali ruce a hráli dost nečistě, a to si sami stále stěžovali, že jsou tam fauly na ně.
Možná po sezoně v polské lize nebudu ten pravý, co by tohle měl hodnotit (smích). Tam se to řeže normálně, takže mi to nepřišlo nějak šílené. Nicméně zejména pivot Šermadini s dalším vysokým klukem Bitadzem to ve druhé půlce pěkně „řezali“, souboje s Ondrou Balvínem na obou stranách místy zaváněli judem, takže to tak z hlediště někdy mohlo vypadat. A že si víc stěžovali? Všiml jsem si, celá ta jejich kavalerie za lavičkou z toho dělala „velký cirkus“.

Váš tým se snad kromě vás osobně během sezony neměnil, ovšem teď vás čekají posílenější až výrazně posílenější soupeři. S čím za týden do duelů v Pardubicích proti Finům a Bulharům půjdete?
Mě bohužel to zranění po EuroBasketu vyřadilo pro listopadové okno a začlenění zpět do týmu bylo pomalejší. V únorovém okně jsme se o tom bavili s trenérem, že teď v červnu chtěl využít toho delšího času k většímu potrénování, sešli jsme se deset dní předem a je i dobře, že odehrajeme tři přípravná utkání a na ostré zápasy budeme připravení, což je potřeba. Soupeřům přijedou hlavní hvězdy, zejména tedy Finům. Pokud jim dorazí celé trio Markkanen, Koponen, Salin, bude to extrémně silný soupeř. Nicméně i Bulhaři jako tým mimo ME mě u nich překvapili, jak dobře hráli. Téměř žádné hráče jsem neznal, tedy kromě Vezenkova, který u nás asi už bude hrát. A v Polsku měl velký ohlas i jejich americký rozehrávač Bost, protože hrál celkem dobře za Zielonu Goru. To byli tedy dva známější hráči, ale o ostatních jsme moc nevěděli. Nicméně tempo, v jakém hráli, a zaujetí, jaké měli, ukázalo, že to není špatný tým.



Bude i váš celek zejména proti Finům muset být ještě lepší než v zápase v Helsinkách?
Tam to byl hodně specifický zápas. Finové byli o chlup lepší, jen v poslední čtvrtině takticky nezvládli, že pořád chodili zdvojovat Ondru Balvína, on to vyhazoval na druhou stranu Blaku Schilbovi, který tam dal asi pět trojek. Teď ale přijedou i největší hvězdy Finů, protože boj o šampionát je pro ně velký cíl a budou do toho šlapat naplno. A vzhledem k tomu, že se ty zápasy započítávají do další skupiny a v pátek jsem se navíc dozvěděl, že se započítávají úplně všechny výsledky i s nepostupujícím soupeřem, což je šílené, nemůžete si dovolit kdekoli zaváhat. Pro nás by tak bylo špatné, že by se nám při postupu započítávala prohra s Islandem.

Pojďme i k vaší klubové sezoně. S Gliwicemi jste zachránili účast v polské lize, s jakou jste se v klubu rozloučil?
Byli jsme nováček a při mizérii Legie Varšava, které to i při dost slušném rozpočtu vůbec nesedlo, jsme byli zachráněni deset kol před koncem. Navíc Slupsk, coby semifinalista z přechozí sezony, kolem Vánoc ohlásil bankrot a odstoupil, takže my jsme sezonu dohrávali v pohodě. To se paradoxně projevilo na naší hře (polevením), ale na nováčka těch deset výher (a 14. místo) v lize, kde letos bylo 16 týmů, není úplně špatných. Vlastně jen já a rozehrávač (polské reprezentace) Skibniewski (bývalý hráč Prostějova) jsme měli zkušenosti s evropským basketem. Jinak tam bylo šest druholigových domácích hráčů a tři Američani čerstvě z univerzit. My ale chytili „strašnou slinu“ po únorovém kvalifikačním okně, porazili jsme Radom Parika Audy o dvacet, Lublin, který celou sezonu bojoval o play-off, taky o dvacet, několik zápasů se nám tam sešlo a začalo to vypadat dobře. V jedné fázi jsme byli asi dvě výhry za play-off a zdálo se, že do toho můžeme promluvit, ale nakonec jsme zůstali za play-off o 8 vítězství a posledních pět šest zápasů jsme jen dohrávali.   

Vracíte se do klubu i na další sezonu?
Nevracím. Teď a v červenci se bude rozhodovat, co přijde dál. Snažíme se najít něco v zahraničí, aby to byl zase krok výš. Asi pro jakéhokoli reprezentanta není nějaký cíl přijít k nováčkovi, byť i lepší ligy, než je česká, a strávit tam víc sezon. Chcete se pořád posouvat, protože jsou i kvalitnější soutěže, kde není „jen“ dvanáct kvalitních týmů jako třeba u nás, ale je jich i sedmnáct. Na jedné straně možností je spousta, na druhé je trh zaplavený Američany obrovským způsobem a i na příkladech kluků, co hrají dobře v Nymburce, je znát, že dnes není jednoduché se někam dostat. Člověk si maluje nějaké solidní soutěže, ale musí brát realitu, že nejsme na trhu tím zlatem, jako třeba Srbové a někteří další.



Při zmíněné záplavě Američanů i jiných kvalitních cizinců – kdy očekáváte, že v Polsku bude český element zastoupený výrazněji?         
Tohle je těžké. V lize tam mají pravidlo dvou Poláků v každý moment hry na hřišti, takže odpadává to, že by si klub nakoupil šest sedm cizinců a hrál jen s nimi. Tímhle pravidlem strašně roste cena polských hráčů, jsou hrozně důležití, a proto si myslím, že i jejich nároďák jde nahoru. Mají širší nominaci šestnácti kvalitnách borců, z nichž řada hraje v ACB a podobných ligách. Myslím, že i do budoucna to bude s Čechy v Polsku jako dosud. Ojediněle se tam objeví nějaký Patrik, Adam Pecháček, Palyza (nedávno i David Jelínek ve Wloclawku) na sezonu dvě. Zatím jedině Patrikovi se podařilo vydobýt si tam takové jméno, že už tam strávil tři sezony. Myslím, že se jen tak nestane, že bychom tam měli čtyři hráče najednou.  

A jaké vysvědčení byste pro roční zkušenosti dal polské lize jako celku?
Byl jsem strašně překvapený. Jednak životní úrovní v zemi, protože budu-li upřímný, třeba v Ostravě Poláci nemají to nejlepší renomé. U nás se často říká, že se z Polska vozí špatné zboží, potraviny a tak dále, ale když tam přijedete, mají úžasnou infrastrukturu, krásná města a to mi otevřelo oči. Vůbec se nedivím Patrikovi, že se tam vrací. A liga je zhurba o jednu až jeden a půl úrovně výš než naše, protože třeba my jako nováček jsme měli rozpočet 800 tisíc eur (20,6 milionu korun). Takže už jde jen o to, kde bychom třeba s takovým rozpočtem byli v rámci NBL. Finančně je teď liga silná, vedle volejbalu a samozřejmě fotbalu je basket oblíbený sport. Diváci chodí, sport v Polsku milují a takový Patrik (během rozhovoru prochází kolem a prohodí i frázi v polštině) už bez problémů zvládá i polštinu. Já si původně myslel, že v polské lize se to bude hodně osekávat a „řezat“ a bude to urputný basket, což je určitým způsobem blízké tamní mentalitě, ale je tam fakt tolik talentovaných hráčů (důrazně), a nejen domácích – i Srbů a Američanů. Úroveň soutěže je opravdu dobrá. Jeden příklad pro porovnání – u nás byl v hlavních evropských pohárech letos jeden tým, který v české lize dominuje. A jak dopadly v Polsku týmy z Ligy mistrů, což letos byly Radom a Zielona Gora? Radom vypadla ve čtvrtfinále a Gora je bez medaile! První tři místa tak obsadily celky mimo poháry, takže ta konkurence je ohromná a nebojím se říct, že tam teď hraje čtyři pět Nymburků.