O zklamání, motivaci a výkonech fanoušků

PO FINAL 4 S EVOU KOPECKOU Obrovské zklamání muselo zaplavit šatnu favorizovaného KP Brno po finále Českého poháru. A tvář i slova té, co z kabiny po porážce od domácího brněnského Handicapu vyšla jako poslední, to jasně dokumentovala.

„Zklamání je to rozhodně veliké. Při neúčasti USK je pohár vlastně jedinou soutěží, která se tu dá vyhrát, a nás stálo hodně sil přejít přes Hradec Králové a v semifinále FINAL 4 pak i přes Slavii. Ve finále jsme to už nedotáhly do konce, což je pro nás smutné. Býval by to pro nás byl už dvanáctý vítězný zápas v řadě,“ posteskla si 20letá křídelnice Eva Kopecká (na horním snímku vlevo), která jen tak mimochodem zmínila famózní vítěznou šňůru, souběžně pletenou už od 7. ledna v Českém poháru, ŽBL i CEWL.

„Teď se musíme vrátit zpátky na zem a začít zase od nuly. Když dostaneme 88 bodů, je to strašně moc. S tím se nedá vyhrát,“ dodala hbitá členka základní sestavy Králova Pole, která ve finále stihla 8 bodů a 4 asistence za 27 minut.



Neskrývala, že mezi oběma finalisty byl znatelný rozdíl ve výkonu obran. „Handicap brání hodně nátlakově, což nám úplně nesedí. Radši hrajeme do zataženější defenzivy, kterou si jde v klidu rozťukat. My samy jsme měly v obraně velké nedostatky a dostávaly jsme body z jednoduchých situací 1 na 1. Nedokázaly jsme si pomáhat, což rozhodlo o rozdílu ve skore v první půlce,“ adresovala širokou dálnici k vlastnímu koši, jež KP soupeřkám do půle otevíralo.

Ve třetí čtvrtině však přinesla obrat aktivní zónová obrana Králova Pole. „Uplatnily jsme ji už v semifinále proti Slavii. Věděly jsme, že Handicap nemá tolik střelců, ale bohužel pro nás se mu velice dobře chytla Hausknechtová, která nám zónu rozstřílela. My se pak vrátily do „osobky“, ale soupeř se už dostal do laufu a nedal se moc zastavit,“ rozebírala Kopecká zápas jako zkušená veteránka.

Nepřekvapila ji ani přesná pravačka MVP FINAL 4 Jany Hausknechtové. „Znám ji už dlouhé roky, je to skvělá střelkyně. Tím, že přišla do Handicapu, udělala dobře. Ve finále týmu výrazně pomohla.“

I přes dlouho marné nahánění rozjetého soupeře se KP v úvodu poslední čtvrtiny prodralo do vedení a zdálo se být na koni. Pak ho ale srážely chyby technického rázu i příliš individualistické pojetí hry.
 

„Asi nám tam chyběl větší klid. Už jsme to moc chtěly překlopit na svou stranu a dostávaly jsme pak lehké koše, i v posledních vteřinách útoků. A to nás sráželo,“ litovala křídelnice.

Handicap podle ní podal velice dobrý kolektivní výkon a dařilo se mu zpod koše i při palbě z dálky. „Soupeřky si uměly přihrát, navíc výborně bránily. U nás to tak nebylo. I my hrajeme hodně týmově, ale v tomhle zápase nám jako jednomu z nejlepších trojkařských týmů nepadlo z dálky skoro nic. A samy my jsme soupeře nedokázaly ubránit,“ podotýká Kopecká.

Její tým se v semifinále opíral o výrazné individuální výkony Američanky Madden a Litevky Solopové, které ale v titulové bitvě nepřesvědčily. „My ty individuality máme a jsou to skvělé hráčky, ale nejsou vyloženě nadstandardem. A jako my máme Madden, tak Handicap má zase Palušnou, obě bych viděla na stejné úrovni,“ srovnává Eva podkošové opory obou týmů.

Finálová porážka z principu nemůže mít mnoho pozitivních efektů. Ta poslední ale pro Královo Pole, které se do titulové bitvy o Český pohár probilo vůbec poprvé, přece jen jeden mít bude – vlije mu novou motivaci pro blížící se play-off ŽBL.



„To určitě platí. Hned v šatně po zápase jsme si s holkama řekly, že v play-off se musíme jednoznačně zlepšit a vyhrávat,“ hlásí Kopecká odhodlaně.

Vůbec by se jistě nezlobila, pokud by i v play-off fanoušci týmu chystaly takovou super bouři, jako při pondělní pohárové show. Ta byla na domácí ženský basketbal naprosto nebývalá, a ti, kdo ji na Rosničce zakusili mezi dvanácti stovkami lidí na vlastní kůži, se o ní vyjadřovali jen v superlativech. Bubny, trubkami a řehtačkami vybavené tábory obou týmů vyznávajích zelené barvy se totiž překonávaly a vytvořily duelu strhující kulisu.    

„Atmosféra byla skvělá, což bylo dané i menší a sevřenější halou. Fanoušci odváděli vynikající výkony a fandili od začátku do konce. Člověku se moc nepoštěstí hrát před tisícovkou diváků a já si to strašně užila. Na hřišti sice nebylo nic slyšet, ale to nevadilo. Fanoušci nás hnali dopředu a kvůli těm našim je mi moc líto, že jsme to nedokázaly dotáhnout. Taková atmosféra hráče namotivuje, v tichu se mi naopak nehraje vůbec dobře,“ pochvalovala si pondělní zážitek z Rosničky Eva Kopecká.