O Japoncích, Němcích, Slovácích i Češích

S LADISLAVEM SOKOLOVSKÝM Výjimečný byl už osmý ročník mezinárodního mládežnického turnaje Crystal Bohemia Cup v Nymburce, který se v roce 90. výročí pořádajícího klubu mimořádně rozrostl z obvyklých čtyř účastníků na šest (Nymburk, Bamberg, Weissenfels a reprezentace Česka, Slovenska a Japonska). A tomu podle ředitele nymburské mládežnické akademie Ladislava Sokolovského odpovídala i návštěvnost nejkvalitněji obsazeného podniku v republice v kategorii U17. „Zejména na utkání domácího týmu a české reprezentace zbývalo pouze pár míst k sezení a spousta lidí i stála. Byl jsem taky velmi potěšen, že z hlediště nezaznívaly žádné divácké poznámky jak na výkony rozhodčích, tak na hráče nebo trenéry,“ pochvaloval si Sokolovský, jehož Nymburk na turnaji skončil za vítěznými Japonci druhý. Mladí lvi pak obsadili třetí místo.   

Láďo, ujasněte nám nejprve, z jakých ročníků se na turnaji rekrutovaly jednotlivé týmy.
Jako každý rok tam byly drobné věkové nerovnosti. Třeba letos přijel japonský výběr s družstvem U16. Japonsko k nám posílá buď tým U17, nebo U16. Mitteldeutscher BC Junior Sixers měli v týmu asi tři hráče kategorie U18. Jinak ostatní družstva patřila čistě do U17. Určitě jsme moc rádi, že jsme se s reprezentací Česka a Slovenska domluvili, že BA Nymburk nechaly stěžejní hráče, kteří by jinak jistě byli mezi nominovanými právě v těchto národních týmech.



Jak se mohlo stát, že Nymburk ve skupině porazil Japonce a reprezentace s nimi v semifinále padla, byť těsně?
Hlavním faktorem bylo cestování a únava družstva Japonska, které přijelo do Česka po dvaadvacetihodinové cestě a už druhý den odpoledne hrálo svůj zápas s Nymburkem. Je ale třeba říci, že zápas proti Japonsku se domácímu týmu velmi povedl, na rozdíl od finálové odvety.

Čím to, že podruhé už to nymburskému celku nevyšlo?
Japonský tým bral finále jako velkou odvetu a utkání rozhodl už v úvodní čtvrtině, kdy Nymburk drtil. Domácí hráči ve finále odehráli své nejhorší utkání, na což mělo vliv více faktorů. Jednak Nymburku chyběl hlavní rozehrávač František Rylich, který je hlavou týmu, a zadruhé hráči podlehli tlaku důležitosti utkání, což spolu s výborným výkonem soupeře vedlo k jeho jasné výhře.



Byli šestnáctiletí Japonci v něčem i zřetelně lepší, než zdejší teenageři z kategorie U17?
Velký rozdíl je ve zvládnutí individuálních činností ve velké rychlosti, kterou japonské týmy vždy disponují. Driblink, střelba a přihrávky ve vysoké rychlosti jsou na velmi dobré úrovni, a když se snaží naše týmy přizpůsobit této rychlosti, daleko víc v těchto činnostech chybují, což se týká přesnosti přihrávek, zakončování nebo ztrát při driblinku.

V nymburském celku zářil Slovák Juraj Valentíny, který v prvním duelu s Japonskem vysázel 32 bodů a ve druhém přidal 18 se 17 doskoky. Aktuálně je třetím střelcem extraligy U17 s 21,4 bodu. V jakém světle tohoto mladíka vidíte?
Juraj je v nymburské akademii druhým rokem a do budoucna je to velmi talentovaný hráč na pozici 4 u nás a na pozici 3 v rámci evropského basketbalu. Dřív hrával hlavně na pozici 5, ale snažíme se ho posunout dál od koše. Má před sebou pořád strašně moc práce, stejně jako ostatní talentovaní hráči z akademie.



A jaké zajímavé prospekty s potenciálem pro profesionální soutěže mužů máte v týmu z českých zdrojů?
Z mého pohledu je velice zajímavým hráčem rozehrávač František Rylich, který má basketbalové myšlení. Musí ale hodně zapracovat na mnoha činnostech, aby mohl pomýšlet na jinou než českou nejvyšší soutěž. V týmu jsou ale i další talentovaní hráči.

Pokud jste měl možnost mluvit s Tomášem Greplem, který má na starosti mládež ve Weissenfelsu, jak je na tom aktuálně basketbalové podhoubí v Německu?
S Tomášem jsem na turnaji osobně nemluvil, protože se ho kvůli jiným povinnostem nemohl zúčastnit. Zajímavé ale bylo, že v zápase s Bamberg Youngsters, se kterým nás pojí dlouhodobá spolupráce, jsme byli ve stejné věkové kategorii konkurenceschopní, dokonce bych řekl, že jsme byli lepší. U družstva Bambergu bylo ovšem znát, že velká pozornost se soustředila na dva hlavní talenty a ostatní hráli pro ně. To, že jsme ve stejné kategorii konkurenceschopní, mě jen utvrzuje v názoru, že v Česku dokážeme vychovávat hráče až do juniorské kategorie, ale následně ve věku 19 až 23 let už pokulháváme. Na tuto oblast se teď ale naše federace snaží hodně zaměřovat.