Nová doba v repre se 27bojařem!

22.12.2017 - red
počet přečtení: 2176
vytvořeno 22.12.2017, upraveno 22.12.2017

S TAK TROCHU JINÝM KONDIČNÍM TRENÉREM MICHALEM MIŘEJOVSKÝM „Konečně jsem měl možnost potkat kondičního trenéra, který přistupuje k hráčům ne jako ke stádu, ale bere je individuálně. Je to hudba přítomnosti a budoucnosti, která už v některých basketbalově vyspělých zemích funguje. Je super, že reprezentace s tímto konceptem přišla.“ To jsou slova snajpra národního týmu Lukáše Palyzy, který v rámci návratu do hry po zlomenině kosti v obličeji měl jako jeden z prvních reprezentantů možnost během kvalifikačního bloku spolupracovat s novou posilou národního týmu, kondičním nebo spíš „celostním“ trenérem Michalem Miřejovským. 

Šestatřicetiletý 178 vysoký příslušník leteckých sil Armády České republiky je bývalým basketbalistou, který si v letech 2000-2002 vyzkoušel v pardubickém dresu na celkem 75 minut i NBL a ještě před pár lety stíhal druhou ligu v Přelouči.

Od letošního léta spolupracuje se svitavským forwardem Lubošem Striou a při té příležitosti začal pomáhat i dalším Turům. A zanedlouho se i díky angažmá svitavského kouče Lubomíra Růžičky u národního týmu přiblížil také k branám reprezentace.

1235MmF.jpg

Po listopadovém bloku má za sebou už docela slušnou kupu poznatků, které ruku v ruce s jeho znalostmi lidských těl, včetně těl vrcholově sportujících, daly dohromady už docela zajímavé vyprávění. Třeba i o tom, jak si spočítáte, kolik do svého těla, ze 70 procent tvořeného vodou, musíte každý den dopravit tekutin, aby pracovalo tak, jak má.  

Michale, kdy jste vlastně skončil s basketbalem jako hráč?
Před třemi lety, kdy jsem „přestoupil“ do pozice trenéra.

Dělal jste nebo děláte i jiné sporty?
Měl jsem přezdívku „Sedmadvacetibojař“, protože jsem závodně hrál i fotbal a v armádě jsem dělal letecký pětiboj, ve kterém jsem taky reprezentoval na dvou světových armádních hrách - v Brazílii 2011 a v Jižní Koreji 2015. Soutěž začíná střelbou 20 ran ze vzduchové pistole na 10 metrů, pokračuje 100 metry plavání s překážkami, šermem, basketbalovou částí s driblingovým slalomem a trestnými hody a vojenskou překážkovou drahou a končí se orientačním během. Piloti mají navíc ještě leteckou navigaci. A dál jsem dělal snad všechny možné sporty rekreačně.

1237NDQ.jpg

Co vás přivedlo ke zkoumání sportu z odborné stránky?
Bylo to paradoxně zranění. Z častého sportování jsem od těla bral víc a regeneraci jsem moc nedával, což si po třicítce vybralo svou daň. A při zranění jsem se začal zajímat, co šlo dělat líp, což mě přivedlo na dráhu trenéra komplexního typu. Poznal jsem kondičního trenéra hokejistů Liberce Aleše Pařeza, který studuje stejně jako teď i já celostní přístup k tělu, a je taky mým mentorem. Když teď s někým pracuju, zabývám se proto i jeho stravovacími návyky, pitným režimem, regenerací, což se týká hlavně spánku, dál i pohybem jako takovým, cvičením a psychikou - tedy nastavením hlavy, protože podle něj se odvíjí většina našeho života.

Právě v hokejovém týmu Liberce, který získal titul v roce 2016, razí dost novátorské postupy, po stránce kondiční přípravy, skladby tréninků i lecčeho dalšího. Kde všude je to pak znát?
To, co po příchodu Aleše v Liberci změnili, se hodně týkalo tréninků. Ty hokejové bývají většinou delší a s nižší intenzitou. Oni je tedy zkrátili do zhruba hodiny a přitom měly intenzitu podobnou zápasovému zápřahu. Hokejista je vlastně sprinter na ledě – pobyty ve hře trvají kolem 40 vteřin, pak následuje dvouminutový oddych na střídačce a znovu se jde na led. Dřív přitom příprava byla samé dlouhé běhy a šlapání na kole, čímž se spíš trénuje vytrvalost, která se v hokeji nevyskytuje. Tahle úprava přípravy hodně pomohla třeba obránci Radimu Šimkovi (mistr extraligy 2016, vicemistr 2017 a reprezentant, který se teď na farmě pokouší prosadit do sestavy San Jose v NHL), který je výbušný typ, a sedí mu krátká, rychlostní a silová cvičení a troufnu si říct, že Aleš má velkou zásluhu na tom, kde teď Radim je. Jistě hokejový talent mít musel, ale fyzicky šel ohromně nahoru a to mu pomohlo k současnému úspěchu.  

Jak se tyhle změny v přípravě projeví na samotné hře?
Z pozice hráče je rozdíl, jestli trénujete tři hodiny denně, anebo absolvujete jeden trénink do 75 minut a přitom máte plnohodnotně odtrénováno a můžete trávit čas s rodinou, což má i pozitivní psychologický efekt. Tohle byly věci, které Liberci pomohly i k titulu. Ty dvě sezony, kdy vyhrál extraligu a byl ve finále, tvořilo tohle velkou část jeho úspěchu.

1238MTc.jpg

Co ještě v Liberci dělali jinak?
Nevím, jestli jinak oproti dalším týmům, nicméně Aleš tam vnesl prvky jako správné stravování, pitný režim a kvalitní spánek, což je ohromně důležité po stránce regenerace. Trénink jako takový je důležitý, ale jídlo, pití a spánek jsou důležité neméně. Po dobré regeneraci další tréninkovou jednotku můžete začínat opět na sto procentech připravenosti.

Je tohle všechno aplikovatelné na basketbal?
Určitě. Je to taky hodně intenzivní sport a můžu říct, že v současnosti je to jiný sport, než jak jsem ho na té nejvyšší ligové úrovni u nás poznal před 15 lety jako hráč. Rychlost hry mě teď až ohromila, obrovsky se to posunulo dopředu. Sám jsem právě pro silové tréninky během sezony, s velkou intenzitou a spíš kratší dobou trvání, protože to je důležité pro udržení síly a rychlosti.

Jak vhodné jsou v současnosti dvě jednotky denně během sezony?
Záleží na skladbě. Dopoledne může být trénink střelecký, nebo se zaměřením na kompenzační cvičení. Tohle je individuální a záleží na momentální fyzické kondici celého týmu. Hlavně si ale myslím, že i přes týmový charakter basketbalu je důležitý individuální přístup. Tak s hráči i pracuju, hlavně pokud jde o to, co se dá zlepšovat. Snažím se především zjistit, jak je na tom jejich „střed“, který považuju za „převodovku“ mezi horní a dolní polovinou těla. Střed tu definuju od krku až po pánev a jsou tam dvě části – vnitřní, která stabilizuje páteř, pánev a hrudní koš, a vnější, která se týká především pohybu. Obě části jsou ale propojené, jako skoro všechno v těle, a nepracují tedy samostatně. Po dvouleté zkušenosti trenéra v téhle oblasti vidím, že se tu dá hodně věcí zlepšit.

1239YTU.jpg

Co u hráčů zkoumáte a napravujete ještě?
Dívám se i na jejich dýchací stereotypy, protože ze zkušenosti vím, že většina jich dýchá takzvaně do hrudníku, kdy plně nezapojují bránici. Ta je hlavním dýchacím svalem a zároveň tvoří horní část té vnitřní jednotky „středu“, jež aktivuje zpevnění pánve, páteře a hrudního koše. Pokud máte pevný základ, fungují pak líp i končetiny. Proto vždy říkám hráčům – budete rychlejší, silnější a ještě snížíte riziko zranění.

Jak se tedy dýchá špatně a jak správně?
Špatné dýchání je do hrudníku, kdy se přetěžují sekundární dýchací svaly, hlavně horní trapézy. Správné by mělo být takzvané brániční dýchání, což je vlastně dýchání „do břicha“, kdy první dvě třetiny nádechu by měly jít do spodní části břišní dutiny a až poslední třetina do hrudníku.

Jak se to dá naučit a ještě aplikovat při velké rychlosti hry?
To jistě nejde naučit za pár tréninků, jde o dlouhodobější práci. Začínáme v klidu, na zemi, kdy tělo přeučuju špatné dýchací návyky. Když vidíte malé děti, tak dýchají přesně takhle – nafukuje se jim břicho nahoru a dolů. My ale tenhle správný návyk během života ztrácíme a dýcháme povrchně, do té horní půlky hrudníku.

1240OTg.jpg

V čem přesně správné dýchání pomáhá?
Jde o tu vnitřní část hlubokého stabilizačního systému (středu těla). Seshora je bránice a zespodu svaly pánevního dna, v zadní části jsou pak svaly obepínající páteř, což je hlavně multifidus. A zepředu je pak transversus abdominis. A tyto čtyři svaly, které jsou svrchu, zespodu, zepředu a zezadu, při bráničním dýchání bránice vyklene dolů a při správném zapojení aktivuje všechny tyto součásti stabilizačního systému. Fungují pak jako sehranná čtyřveslice a tyto svaly pak zpevňují hrudník, pánev a hlavně bederní část páteře, což je solidní základ pro celý pohyb. Končetiny pak začínají pohyb z pevného základu. Jde o to, že mozek, když chce zahájit pohyb těla, nejdřív – v ideálním případě, kdy všechno funguje – zpevní tu vnitřní část, kdy se zastabilizuje hrudní koš, páteř a pánev, a přenos síly mezi horní a dolní polovinou těla je tak efektivnější. A právě o efektivitu jde.

Teď je řeč o efektivitě pohybu?
Ano. V bederní části páteře je největší zátěž po stránce gravitační síly – působí sem celá horní polovina těla a v okamžiku vyklenutí bránice směrem dolů zmáčkne všechny vnitřní orgány a vytvoří tam nestlačitelný prostor, což je z hlediska biomechaniky nejlepší pro ten nejefektivnější pohyb.            

Zlepší se pak i výbušnost, rychlost, výskok a další schopnosti?
Ano, opravdu, vlastně všechno. Teď studuju v Anglii v Institutu Paula Cheka, objíždím i tady různé semináře, třeba Pavla Koláře, a vše se to točí na stejném principu.

Kvůli čemu ještě je střed těla tak důležitý?
To správné brániční dýchání pomáhá srdci pumpovat krev do nohou. Tím, jak podél páteře vede největší tepna a žíla, která rozvádí krev do dolní půlky těla, a bránice to tam pořád stlačuje a uvolňuje, ulevuje srdci při transportu krve směrem dolů. Je taky vědecky prokázané, že při bráničním dýchání se dostane do těla až o čtvrtinu víc kyslíku, což je pro sportovce velmi důležité. Stlačováním a uvolňováním orgánů se taky pomáhá – i díky tomuto přívodu krve - jejich funkci, to znamená třeba peristaltice střeva, což znamená posouvání potravy, z níž se v tenkém střevě získávají živiny. Další věc je, že při změření dechové frekvence je při špatném dýchání do hrudníku tato frekvence vyšší, proto brániční dýchání i celkově zklidňuje tělo. 

1241ZmN.jpg

Co může naopak způsobit špatně fungující stabilizační systém?
Například se stává, že svaly, které jsou upnuté k pánvi - zejména hamstringy, což jsou přednostně pohybové svaly -, musí pak vedle své pohybové funkce dostabilizovávat i pánev během pohybu, čímž dochází k tomu, že jsou dost často oslabené. Největší věc, na které s hráči pracuju, je proto spodní břicho a jeho síla, kdy právě spodní břicho stabilizuje pánev v takzvané předozadní rovině, a pokud je slabé, což platí nejen u 80 procent hráčů, ale samozřejmě i u běžné populace, tělo jako po první pomoci sáhne po hamstrinzích a dochází k jejich přetěžování. Nepomáhá pak ani strečink, protože ten sval je permanentně přetížený. Proto musíme pracovat na zesílení spodního břicha, čímž se upraví stabilizace pánve a hamstringy se mohou soustředit na svou hlavní pohybovou funkci a minimalizuje se tím zranění hráčů, neboť hamstringy jsou nejčastějším typem zranění skoro ve všech typech sportů. 

Co jste s jednotlivými reprezentanty během prvního srazu stihl?
Času bylo méně, protože bylo třeba především se připravovat na zápasy. Přesto jsem s několika hráči už tuto tématiku nakousl. A s hlavním trenérem jsem se dohodl, že bych s hráči chtěl být v kontaktu i mimo reprezentační okna a navštěvovat je v klubech, kde by snad mohlo být víc času zapracovat na těchto věcech, jako je zlepšení dýchání. A mohl bych se podívat, jak na tom hráči celkově jsou.

V jaké formě jsou reprezentanti teď a kam by se dalo je posunout?
Většina hráčů dýchá do té horní části hrudníku a dosud o tom správném způsobu dýchání vlastně ani nevěděli. Zatím jsem se na to ptal zhruba poloviny z nich, jestli se s nimi někdo dýcháním zabýval, a vlastně jen dva reprezentanti z týmu USK, kde se tím zabývá jejich fyzioterapeutka (pozn.: sestra vedoucího týmu Michala Šoba), to dělali správně. Osobně si myslím, že tohle by hráčům pomohlo zlepšit jejich silově-rychlostní schopnosti, plus to slouží i jako prevence zranění.

1242YmJ.jpg

Může se tím posunout i hráč, kterému je teď, dejme tomu, 28 let?
Určitě. Můžu to říct z vlastní zkušenosti. Spolupracuju s Lubošem Striou ze Svitav, který je stejný ročník jako já, a od léta jsme udělali ohromný kus práce. Sám o tom mluví pozitivně a cítí, že přenos mezi horní a dolní polovinou těla se mu zlepšil. Měl taky nějaké bolístky zad a i ty se podařilo minimalizovat.

Co už jste třeba změnili během prvního „repre“ bloku?
Nemám porovnání, jak to probíhalo dřív, mně ale šlo například o řádné rozcvičení hráčů před tréninky a pak protahování po něm, hlavně myofasciální uvolnění na válcích (jimiž si hráči při tomto cvičení různě podkládají tělo). Měl jsem možnost pracovat i s Lukášem Palyzou, který měl před několika týdny zranění v obličeji, a mimo týmové tréninky jsme spolu pracovali na návratu do optimální fyzické kondice. U něj bylo víc času se věnovat tomu dýchání a dalším věcem, které jsem odhalil při vyšetření jeho pohybového aparátu.

Jaké plány máte dál?
Chtěl bych navštívit v klubech všechny hráče, kteří o to budou mít zájem. Jsem jim k dispozici, pokud budou cokoli potřebovat. Chtěl bych se zaměřit na tohle všechno. Nejdřív udělám vyšetření správného držení těla, kdy dneska jsou obecně největším problémem předsunutá hlava nebo kulatá záda, což je dané permanentním sezením u počítačů. To pak ovlivňuje funkci dýchání a rozsah pohybu hlavně v hrudní části páteře. Dál měřím funkce té „středové jednotky“ těla a zaměřuju se na flexibilitu a pohybový rozsah důležitých svalových skupin. Individuálně pak hráčům připravím tréninkový plán na kompenzační cvičení, aby to každý měl ušité na míru. Ač jde o týmový sport, ten individuální přístup je dnes potřeba.

1243NWV.jpg

Kdo by ze současných reprezentantů po stránce fyzické připravenosti skončil na pódiových umístěních?
Určitě Patrik Auda, ten je skvěle fyzicky vybaven. A dál mě napadá Tomáš Vyoral. Tihle trochu vyčnívají. Další hráči jsou na podobně dobré úrovni.

Studujete v Anglii, jaké nové trendy se teď na špičce oboru objevují?
Mě oslovil ten celostní přístup - že nejsem pouze kondiční trenér, který řeší jen pohyb, ale každého hráče se snažím poznat i po lidské stránce, jak funguje v normálním životě, jaké má návyky v oblasti spánku, jídla a pitného režimu, což je hrozně důležité. Tělo je soubor systémů, které jsou všechny vzájemně propojené, a nejde izolovat jeden od těch ostatních. Když při vyšetření funkčnosti středu těla najdu nějakou sníženou funkčnost, důvodem může být třeba špatná strava. Najít správné a kvalitní potraviny je dnes velmi těžké - většina lidí konzumuje polotovary a podobně, jídlo je plné „éček“ (slangový výraz pro vylepšovače potravin kvůli barvě, vůni, trvanlivosti a podobně) a různých chemických látek, na něž je naše tělo alergické. Všechny orgány a svaly v té břišní oblasti sdílejí stejný nervový kanál, pokud jde o vnímání bolesti, a mozek pak neví, jestli ta bolest jde z orgánu, nebo ze svalu, a trochu omezí funkci obou dvou. Je to stejné, jako při infarktu – při tom vás nebolí srdce, ale levá ruka a celá polovina těla. Mně se tak stalo, že jsem zlepšením stravovacích návyků klienta odboural jeho bolesti zad. A to mě hodně oslovilo. Je to vlastně detektivka, kdy se snažím zjistit příčinu bolesti. Aniž bych chtěl hanět dnešní medicínu, tak když vás teď bolí koleno, jdete k doktorovi a všichni řeší tu bolest kolena. Nejdřív na ni dostanete nějaké prášky, přitom bolest je „textovkou“ vašeho těla, že něco je špatně a je třeba něco změnit. A my si vezmeme prášek, bolest dočasně zmizí a problém je jakoby „pryč“. Když pak bolest pokračuje, naordinují vám nějaké rehabilitace, rázové vlny nebo se jde na operaci. Přitom problém může být daný plochostí chodidla, čímž se mění postavení kolenního kloubu.

Několikrát jste zmínil důležitost pitného režimu. Používáte třeba koeficient 0,033, jímž se má vynásobit hmotnost těla v kilogramech, abychom dostali litry tekutin, které bychom za den měli vypít. Pro co všechno je dostatek tekutin v těle důležitý?
Zajímavé je porovnání mezi naší planetou a lidským tělem, co se týká objemu vody. Zemský povrch i lidské tělo jsou tvořeny přibližně ze 70 procent vodou a naše krev má téměř stejnou slanost jako mořská voda v oceánech. Voda má mnoho důležitých rolí, ta asi nejdůležitější je udržení stálosti vnitřního prostředí. Ten koeficient vychází z vědeckého výzkumu, po vynásobení naší hmotností výsledek udává množství vody, které je potřeba pro plnohodnotnou hydrataci organismu a zajištění všech důležitých funkcí. I když žijeme v moderní době, naše tělo pořád funguje na principu přežití, už jednoprocentní dehydratace (pocit žízně) má enormní vliv na centrální nervovou soustavu v podobě stresové reakce. Tělo začne upřednostňovat systémy důležité pro jeho přežití, zejména funkci orgánů. Uvedu jeden příklad - schopnost elasticity a tlumení zátěže meziobratlové ploténky je závislá na obsahu vody a v momentě, kdy tělo začne stahovat vodu z pro něj méně důležitých částí, se mezera mezi obratli zmenší a může tak dojít k podráždění nervů, které mezi nimi vedou, a výsledkem toho všeho pak může být bolest v zádech. Postupnou úpravou pitného režimu je tedy možné zbavit lidi bolesti v bederní části páteře.

1236NmY.jpg

Vy jste teď příslušníkem Armády České republiky, věnujete se této činnosti i tam?        
Sloužím u letectva na základně v Čáslavi, kde jsem už 14. rok. Od roku 2010 působím na pozici instruktora speciální tělesné přípravy, jsem tedy něco jako tělocvikář a mám se svými kolegy na starosti fyzickou přípravu vojáků. Hodně se zaměřujeme i na přežití pilotů po nouzovém opuštění letadla, aby si dokázali pomoct, když by zůstali v terénu sami. A další část se týká bojového nasazení, o tom ale nemůžu veřejně mluvit.

Už máte za sebou a ještě i před sebou i mise v zahraničí, kde už jste pobýval?
Loni to bylo s letectvem na Islandu. Ten nemá své letecké síly a každé čtyři měsíce si od států NATO pronajímá ochranu svého vzdušného prostoru, který je strategickým vyústěním mezi Evropou Amerikou. Mise na Islandu není ze své podstaty bojová, jde o ochranu v mírovém prostoru. Byla to zajímavá zkušenost poznat místní podmínky, zkusit si být pryč a dělat svou práci v jiném prostředí, což mě určitě obohatilo.