Nedostatky nechci skrývat, ale odstranit

04.04.2018 - red
počet přečtení: 685
vytvořeno 04.04.2018, upraveno 04.04.2018

S KOUČEM LVŮ U18 LUBOŠEM BARTONĚM II Už téměř dva roky proniká do tajů trenérského řemesla u dorostenců v jednom z nejslavnějších klubů kontinentu. A minulý týden se Luboš Bartoň poprvé dostal do akce i u nastupující generace Čechů, když jako nově ustavený kouč reprezentace do 18 let vedl její první soustředění s přidruženým výběrem U17, který má na starosti Petr Treml. A vlastně měl i docela kliku, že těch několik velikonočních dní mohl na kempu v Nymburce strávit. Pokud by si jej totiž nedávno angažovaný trenér mužů Barcelony Svetislav Pešič ponechal v realizačním týmu, v němž předtím několik dnů působil u dočasně dosazeného trenéra Alfreda Julbeho, měl by docela jiné povinnosti, které by jej z Katalánska rozhodně nepustily. „Na jednu stranu jsem si tak docela oddechl, když bylo rozhodnuto, že půjdu zpět k barcelonské mládeži, a áčko nechám být,“ povytáhl obočí bývalý dlouholetý reprezentant, když se dělil o své nově nabyté zkušenosti u mladých českých lvů, které v létě zkusí vyvést z hlubin divize B mistrovství Evropy.

Trenére, co je vlastně v této mládežnické kategorii přenositelné ze Španělska do Čech?
Rád bych náš basketbal zrychlil. Nechci, abychom hráli zběsile, ale aby se naše mentalita o něco zrychlila. Pak se musíme soustředit na individuální schopnosti, techniku s míčem, hru bez míče, změny rychlosti a celkově na fyzickou přípravu, která se musí zvednout.

V rámci nymburského soustředění jste měli nachystaných osm tréninků, ale žádné zápasy. Ty jste nechtěl zařadit záměrně?
Kluci hrají v sezoně hodně zápasů a bylo by zbytečné jim přidávat další. K tomu je navíc potřeba nějaká taktika, aby to nějak vypadalo. A když je jí málo, zápasy jsem nechtěl, proto budou až v červnu. Měli jsme tu připravené jen nějaké jednoduché systémy a chtěli jsme si zkusit pouze cvičné utkání mezi sebou, abychom viděli, jak hráči reagují i v zápasovém tempu.  

1346Y2Q.jpeg

O kolik jiní jsou dnešní 17letí a 18letí, než jste byli třeba vy s Jiřím Welschem, a jak moc se té změně musíte přizpůsobovat vy?
Nechtěl bych vůbec porovnávat. Basketbal se hrozně zrychlil. I já hrál tehdy v jiné rychlosti než kluci teď. Troufám si říct, že i v 38 letech bych mohl dominovat, ale v basketbalu z roku 1998, a ne z roku 2018. Hra se opravdu hrozně zrychlila.

Myslel jsem spíš po stránce chování, přístupu a podobně.
Já jsem byl hrozně spokojený. Kluci respektovali všechny členy realizačního týmu, disciplína byla na jedničku a to je základ všeho.

Co pro vás znamená koučovat v reprezentaci největší český talent současnosti Víta Krejčího?
Mít pod sebou talent je velká zodpovědnost. Navíc s talenty to není úplně jednoduché, naopak. Každý má své určité „mouchy“. Teď nemluvím přímo o Vítkovi, ale obecně. Mít tu Vítka Krejčího a Luboše Kováře byla pro mě velká výhoda, protože stupeň kvality trénikového procesu s nimi stoupal.

Nejen basketbal, ale české kolektivní sporty obecně teď neprožívají zrovna období na výsluní. Už jste stihl vysledovat, v čem zaostáváme?
Domácí liga se hraje v jiném tempu, a když máme náš nároďák složený z drtivé většiny z naší ligy, tak můžeme tušit, v jakém tempu pak budeme hrát. Hráči mohou umět střílet, driblovat, jsou organizovaní, ale pak na ně na mezinárodní scéně skočí někdo, kdo je zvyklý hrát rychleji, a už je to problém. Nejde jen o nějaké pasáže, ale o celých 40 minut, což je docela dlouhá doba. Bylo to vidět na posledním mistrovství Evropy (mužů). Když je tým složený z hráčů, kteří v tom tempu hrají pořád a víc sezon v kuse, tak problém nemají. A teď nemluvím jen o reprezentačním áčku v basketbalu.

Taky se zdá, že nám často překáží ten předmět, se kterým se hraje, tedy míč nebo puk. Není u nás moc velký důraz kladen na taktiku na úkor tvořivosti, techniky a dalších herních aspektů?
Někdy hraje roli, že své nedostatky chceme skrývat právě taktikou. Já bych radši nedostatky odkrýval a snažil se je odstranit, než je maskoval dalším komplikovaným postupem. Dobře víme, že taktika hráče svazuje a zpomaluje. Na druhou stranu bez taktiky taky nejde hrát. Já bych přesto raději hrál víc důrazně a pak teprve přidával nějakou taktiku. Samozřejmě proti soupeři, který je fyzicky jasně lepší, tam nějakou taktiku musíme dát, aby nás nesmázl. Třeba Francie je fyzicky dominantní, má černošské hráče skoro na všech pozicích a i tí bílí jsou tam proto, že jsou fyzicky dobří. A my, kteří nejsme po téhle stránce tak silní, musíme mít i nějakou taktiku. Rád bych ale, aby stupeň naší hry byl mnohem výš, než je teď.  
 


Je velký rozdíl trénovat juniory a dospělé?
Je. U juniorů je to hlavně o tom identifikovat jejich kvalitu a stanovit jim laťku, kam se mají posouvat, aby ze sebe vydávali sto procent. Můj úkol je, abych po nich nechtěl nerealistické věci, aby dříve nebo později nevznikala frustrace, jak na jejich straně, tak na mojí. Je proto třeba být opatrný.

Když jste oznámil své nové povinnosti v Česku, nebyl v Barceloně problém s uvolněním? Anebo jsou v klubu spíš pyšní, že mají reprezentačního trenéra?
Ano, jsou pyšní, že mají reprezentačního trenéra. Nicméně kdybych zůstal u prvního týmu Barcelony, tak by se tento kemp v Nymburce buď musel zrušit, nebo by ho musel odtrénovat Petr Treml, což je taky výhoda tohoto realizačního týmu, že je tady za mě zástupce, kdybych nemohl. Je ale jasné, že jsem hlavní trenér, a jamile je nějaká akce, musím tu být. V Barceloně s tím ale nebyl žádný problém. A i tohle je pozitivum toho, že jsem u prvního týmu nezůstal a teď jsem tu mohl být.

Nebylo to pro vás na druhou stranu i trochu zklamání, že jste u áčka byl jen pár dní?
Já to bral jako svou propagaci, když mě k prvnímu týmu dali. A když mi to pak zase vzali, nemohl jsem se cítit ukřivděně. Samozřejmě bych tam býval zůstal rád. Uvidíme, co se bude dít v létě. (kouč Pešič má kontrakt pouze do konce sezony – pozn.)

Ale vedení Barcelony vás prý u A-týmu chtělo udržet.
Hodně to ale bylo dané našimi kontrakty. Já mám smlouvu na působení u juniorů a na individuální přípravu top talentů Barcy, a pokud bych šel nastálo k prvnímu týmu mužů, musel by mě někdo u juniorů nahradit. U áčka už ale jeden člověk jako asistent byl. Musel by tak jít pryč, abych já mohl dělat jeho práci. Takže zůstal on a já šel dělat zpět svou práci u mládeže, což bylo jednodušší. Bylo by to hlavně o rozboru soupeře a skautingu a já jako bývalý hráč tohle ještě úplně neovládám, takže bylo jasné, že to bude dělat spíš někdo, kdo k tomu má větší kompetence.

I tak jste ale ukořistil jeden výjimečný zážitek, a tím byl euroligový zápas Barcy v Tel Avivu. Co jste měl při utkání jako první asistent za úkoly?
Moje úkoly byly povzbudit hráče, aby plnili pokyny nového trenéra a hlavně aby hráli uvolněně a agresivně, jak to umějí. Aby kluci, kterým nejde obrana, se maximálně soustředili na to, co umějí, a nedělali to, čeho nejspu schopní. Byl jsem s nimi měsíc a půl, proti některým jsem ještě sám hrával, takže je dobře znám a mohl jsem jim dát rady, které nedostanou od někoho jiného. Dělal jsem rozbor hry soupeře, což mi usnadnil fakt, že ve svém volném čase koukám na drtivou většinu zápasů Euroligy a současný tým Maccabi Tel Aviv jsem viděl už asi desetkrát.