Na Rosničce se zrodila hvězda. Jana. MVP

VELKÉ ECHO FINÁLE NILFISK FINAL 4 Vypadalo to, jako by hrál Panathinaikos proti Panathinaikosu. Tolik zelené se hemžilo v hledišti, takové decibely naplnily časoprostor haly Rosnička v unikátní pondělní večerní show. A její hlavní hvězdou se stala dívka, která se pro mnohé zjevila odnikud. A ono to tak skutečně bylo. Až do letoška v ŽBL několik sezon jen paběrkovala a najednou vyskočila na hlavní scénu, uprostřed nepopsatelného řevu, v němž svými trojkami a celkem 26 body zlomila pohárové finále. A navrch byla vyhlášena MVP Nilfisk FINAL 4.  

Když však moderátor jméno Jany Hausknechtové vypustil do éteru a celý vítězný tým Handicapu se začal radovat, ona jediná o tom nevěděla. Právě mluvila do televize a o zisku trofeje i luxusních hodinek Lotus jí tak řekli až se zpožděním.

„Nevycházím. A ještě chvíli z údivu vycházet nebudu,“ řekla pak s odzbrojující upřímností křídelnice, která po všech svých trefách v hlukových gejzírech fanoušků působila tak klidně, jako by takových zápasů odehrála už desítky, a nešlo teprve o první takový.



„Ne, ty trojky nebyly samozřejmostí. Nějaké mi pak i nepadly, což mě mrzelo, ale říkala jsem si, že to tam jednou padnout musí. Holky mi ale hlavně vytvářely výborné pozice a já tam byla sama,“ řekla autorka 4 tref zpoza oblouku z 10 pokusů.

Její tým, ve své Rosničce vedený jako domácí, šel od prvních minut za pohárem jako hladový ohař. Zdvojoval v obraně, vrhal se po míči na zem, vpadával do přihrávek, létal v přesile do brejků a ztékal útočný doskok v tolika ženách, až se soupeřky z Králova Pole nestíhaly otáčet. Především však Handicap neustále – často po kolotoči přihrávek – úspěšně napadal ze všech stran koš, čímž si už ve druhé čtvrtině utvořil dvojciferný náskok, který byl místy až 13bodový, a po 20 minutách se zasekl na skore 43-51.    

KP dlouho vynechávaly hlavní opory Madden se Solopovou, které se i později snažily překonat defenzivu soupeře nejčastěji na sílu, z čehož rezultovaly nespočetné ztráty technického charakteru.

Jenže ještě předtím přišla nejlepší sekvence Králova Pole v zápase, když díky zóně od třetí čtvrtiny začalo rozbíjet kombinační tok protivníka, a ze zisků pelášilo do brejků, k nimž začalo přidávat i trefy z dálky, jichž se do půle nedočkalo.

KP dokonce za řevu svých tifosi otočilo skore na 68-67, když Madden jako dělová koule proletěla přes celé hřiště a úspěšně zakončila složitý nájezd. Tou dobou už nějakou minutu seděla na lavičce rozehrávačka Moussa, která si ve třetí čtvrtině sama řekla po dvou chybách v řadě o střídání.


 
Jenže po obratu KP následovala kritická fáze utkání s třemi kroky týmu po sobě, Adamcová s Hausknechtovou na druhé straně udeřily z trojek a další daleký projektil budoucí MVP už měl vítězný přídech. Za stavu 73-82 2:40 do konce už fanoušci Handicapu tušili, že první pohárový titul od roku 2013 je na cestě. A jeho hráčky si jej v závěrečné šestkované už nenechaly vzít. S výjimkou Slovenky Palušné celočeský Handicap tak skolil 81-88 soupeře, jejž ještě v semifinále se Slavií zdobily velké individuální výkony zahraničních opor, a jenž i ve finále byl favoritem.

Rozdílovým faktorem utkání byly trojky, jež měl Handicap díky své nové hvězdě výrazně lepší (11/3 – 16/7). Hausknechtovou 16 body doprovodila Adamcová, čtrnácti Švrdlíková a deseti Sedláková. Pět dvojcifer KP tvořily Pecková (17), Remenárová (14), Sládková (12), Madden (12) a Solopova (12).    

Kouč vítězek, 31letý Viktor Pruša, který tým převzal před touto sezonou, zářil po finále na všechny strany. Aby také ne, když právě prožíval svůj dosud největší trenérský úspěch.

„Nemám slov. Byli jsme strašně šťastní už po semifinále a věděli jsme, že musíme zabojovat a nechat tady všechno. Teď musím před holkami smeknout, protože to, co předvedly v útoku i obraně, tomu nebylo co vytknout. Navíc v takovém krásném dramatickém zápase. Asi to nikdo nečekal, a i když jsme v turnaji byli trošku podceňovaní, tak jsme se ukázali v lepším světle,“ chválil svůj tým.

Ocenil, že hráčky plnily v defenzivě stanovené úkoly při krytí soupeřek, a ač se mnohdy pořádně nemohly slyšet, také výborně komunikovaly. „V obraně navíc všechny hráčky výborně rotovaly, byla tam obrovská vůle a nasazení. A v útoku jsme i podruhé dali přes 80 bodů, přitom se o nás říkalo, že neumíme na zónu a že nejsme bodové družstvo,“ vyzdvihl.



A pak už musel konečně promluvit o té, která se o tuhle slávu postarala nejvíc. Viktor Pruša ovšem nemohl o Janě Hausknechtové hovořit jako o neznámém pondělním objevu. „Označení „Dívka odnikud“ je pro ni trochu nadnesené. Je to výborná hráčka a vždycky byla. Je ohromně talentovaná, také ale skromnější z hlediska své sebereflexe, což ji brzdilo ve větším „drajvu“ a sebevědomí. Už v Hradci Králové hrávala ŽBL, ale nedostávala tam prostor a my jsme ji předminulý rok vytáhli do první ligy, kde byla jednou z nejlepších hráček soutěže. A teď se potvrdilo, že na to má, a že když bude chtít, má před sebou víc než tenhle úspěch,“ vyzývá svěřenkyni k další tvrdé práci.

Zapadnout nemohlo ani to, že téměř celočeský celek Handicapu se dokázal vypořádat se soupeřem, jehož sestava je protkaná řadou silných zahraničních hráček.

„My jsme tým takhle složit chtěli. Taková je naše koncepce a možná tím děláme i něco pro český basket. Na začátku jsme byli strašně podceňovaní, a jakmile po té úvodní výsledkové euforii přišla první klopýtnutí, tak se toho hned všichni chytali a dávali za pravdu těm, co tvrdí, že český tým v této konkurenci nemůže mít úspěch. Pokud má ale český tým srdce a charakter a podpoří se to i výkony na hranici možností všech hráček, je z toho i takovýhle úspěch,“ považuje si Pruša.

Po zápase s nebývalou atmosférou, která vysoce přesáhla standardy české kotliny, byl také velmi rád, že basketbal na Rosničce opět žije. „Fanoušci nás obrovsky podpořili a organizace celého turnaje tomu dala skutečnou vážnost. Pro mě to byla největší fanouškovská kulisa, jakou jsem kdy zažil, a ještě to podtrhl náš úspěch,“ podotkl kouč Handicapu.

Podle něj byl finálový duel i dobrou pozvánkou na další ženské basketbalové akce, včetně červnového ME. „V televizním prostoru se na ženský basket moc nedostává a po dnešku by to možná mohli trochu přehodnotit, protože divácká kulisa i tenhle krásný zápas byly tou nejlepší pozvánka i na mistrovství Evropy.“

Oč větší radost měl Pruša, o to zklamanější byl jeho zkušenější protějšek Marian Svoboda, od nějž si hráčky za finálový výkon zřejmě ještě hodně vyslechnou. Mimo jiné neustály roli favoritek.  



„To, že jsme byli favority, je možná jedním z důvodů porážky. Dalším je, že jsme totálně propadli v prvním poločase v obraně. Dostali jsme 51 bodů, což je na nás strašně moc. Sami jsme se tím dostali pod tlak a úplně se nám rozsypal útok. Nehráli jsme pak to, co jsme chtěli. Bylo to hodně na náhodu. Na druhou stranu máme po Vánocích náročný program, kdy jsme na rozdíl od soupeře absolvovali hodně zápasů. I do finále poháru jsme se museli prokousat přes ne právě lehké protivníky. K tomu máme i CEWL a únava u nás narůstá. Byli jsme ale favority a finále jsme měli vyhrát,“ řekl kormidelník KP.

Jak si vysvětloval snadnost, s níž hráčky Handicapu procházely po celý první poločas obranou až do koše? „Pro mě to bylo úplně nepochopitelné. Handciap si dělal, co chtěl, najel si, kdo chtěl, a my ho tam pouštěli. Tomu vůbec nerozumím. Zkoušeli jsme různé sestavy, upozorňovali, co která hráčka soupeře dělá, ale stejně jsme je to nechali dělat,“ zlobil se Svoboda.

KP i přes zmíněné chyby dokázalo ještě ve čtvrté čtvrtině otočit, ale pak chybovaly i největší opory. „Už jsme se tam dostaly do křeče. Obrat nás stál strašně moc sil a pak tam přišly dvě tři úplně zbytečné ztráty. Chtěli jsme to zlomit co nejrychleji, nebyli jsme trpěliví a z toho pramenily ztráty. Soupeře to uklidnilo a pak jsme dostali trojky od nekryté Hausknechtové, o které jsme si říkali, že nesmí být volná….“.