Co se děje v garážích lvích reprezentací

21.02.2019 - red
počet přečtení: 592
vytvořeno 21.02.2019, upraveno 21.02.2019

S REPRE ŠÉFEM MICHALEM ŠOBEM Co tě nezabije, to tě posílí. Anebo – všechno zlé je k něčemu dobré. Generální manažer týmu lvů Michal Šob se před rokem a půl cítil na dně. Jako by nic nedávalo smysl. Oslabená reprezentace vybouchla na EuroBasketu a studnice optimismu byla dočasně vyprázdněná. Přesto právě v těch dnech se začal formovat zárodek nové éry, jež vyvrcholila senzačním postupem na světový šampionát. A právě zbabraná Evropa stála u kořenů toho všeho. Ovšem to hlavní se začalo odehrávat mimo palubovky. „I když jsem po EuroBasketu byl úplně bez energie, jednoho dne se to zlomilo a já si řekl – ne, tohle nás musí naopak ještě posílit a musíme o to víc napnout plachty, přinášet nové věci a především - být trpěliví,“ podotýká reprezentační šéf. A okamžitě přešel od slov a myšlenek k činům. Výsledkem pak bylo loňské léto, kdy mužské reprezentace U18 a U20 poznaly novou dobu na vlastní kůži. Začalo se jim dostávat servisu, jaký podle dostupných informací nemá srovnání ani na největších tuzemských sportovních planetách – té fotbalové a hokejové. Více už poví reprezentační generál v následujícím rozhovoru pod povrchem.

Michale, jak vznikla celá myšlenka všestranné podpory a servisu mužských národních týmů od dospělých po U16?
Hrál jsem si s ní delší dobu a popostrčilo mě to, že jsme se snažili reprezentantům přinášet lepší servis a více je ocenit, aby jako hráči národního týmu měli nadstandardní podmínky a zázemí. Je to věc, která nestojí téměř žádné peníze, protože k tomu je třeba hlavně úsilí a dobrá organizace. Dalo se to dohromady docela rychle, bylo to schválené generálním sekretářem federace a zatím jsme to rozjeli u mužských složek, kde já funguju. Pakliže bude ČBF chtít, může to rozšířit i dál. Musím říct, že nadšení tímhle nápadem byli i zúčastnění přednášející při seminářích - tedy ČABR, nutriční specialistka Zuzana Šafářová, kondiční specialista Michal Miřejovský a náš partner přes finance společnost Partners, což vše ještě urychlilo.

1645YWM.jpg

O co všechno jde?
Rozhodli jsme se, že reprezentanti by měli být vzděláváni i v oblastech, které na první pohled se sportem úplně nesouvisí. A chtěli jsme, aby se každé léto sešli na jednom místě a měli několik přednášek na různá témata. Loni jsme začali s kategoriemi U18 a U20, ale naším cílem do budoucna je zapojit i U16 a v modifikované podobě si umím představit i verzi pro mladší kategorie. V létě, kam je to vše směřované, proběhla zaprvé přednáška na téma výživa – co je dobré jíst a co naopak vůbec nejíst před zápasem, jak se starat o tělo a hlavně pochopit, že tělo hráče je nástrojem pro jeho živobytí a že o něj musí patřičně pečovat. Další přednáška byla z oblasti pravidel, jak se píská na evropských šampionátech, jak se to liší od našich soutěží, co si hráči můžou a nemůžou dovolit, jak se téměř každé léto upravuje výklad pravidel. Další oblastí byly finance, tedy jak s nimi od raného věku zacházet, k čemu je používat, aby si hráči uvědomili, že kariéra netrvá věčně, ale ekonomicky třeba jen 15 let. Hráči by taky měli zvažovat, co budou studovat, za co utrácet, a od začátku myslet i na to, co budou dělat, až s basketbalem skončí, nebo je potká vážné zranění. Padlo tam třeba jednoduché finanční pravidlo: každému hráči stačí jedno auto, jeden dům a jedna žena. A přes 60 procent hráčů z NBA končí bankrotem. To je jen trochu úsměvný příklad, co jsme tam řešili. Možná to vypadá banálně, ale pro ty náctileté kluky je důležité tohle říct, protože se k takovým informacím běžně nedostanou. V dorostu mají sen hrát ve Španělsku, ale už málokdo si uvědomuje, že v ACB se anglicky moc nemluví. Chceš tu být? Uč se španělsky. Do budoucna bychom chtěli přidávat i další témata. V U16 by se začínalo s určitým úvodem a postupně by se to rok od roku prohlubovalo. Předpokládá se totiž, že ti reprezentační hráči by měli procházet i dalšími kategoriemi a nebudou se až tolik měnit.

Přednáškový cyklus je vždy jednodenní akcí?
Většinou ano. V rámci pilotního projektu jsme chtěli jen 4 přednášející, v součtu na maximálně 4 hodiny, aby neklesala pozornost posluchačů. Myslím, že i podle ohlasů to hráče bavilo. Mimochodem, jedna z přednášek se týkala i chování v dnešním propojeném mediálním světě. Aby hráči věděli, že cokoli dají na sociální sítě, už odtamtud nikdy nezmizí.. A až budou jednou hledat nové angažmá, tak první, co si ten potenciální klub prověří, bude jejich chování na sociálních sítích. A nějaká běžná fotka z rodinné oslavy tam sice může na první pohled vypadat neškodně, ale později už se nikomu snadno nevysvětlí, že to byla jen rodinná akce. Hráči si taky vyzkoušeli simulovaný novinářský rozhovor a reakce na různá témata, včetně nepříjemných dotazů, nebo jak čelit kritice a podobně. Jde o to, aby si to užili a o to víc si toho zapamatovali. Chceme to dělat spíš jako workshop, kde jsou hráči aktivní, než jako „nalejvárnu“ do hlavy.

Vše se to bude týkat výhradně reprezentantů?
Ano. A každý národní výběr by absolvoval jeden takový seminář během přípravy na své letní akce, tedy mistrovství Evropy a další. Spojeno by to bylo i s mediálním dnem, kdy by se hráči nafotili a poskytnuli nějaké rozhovory.

1646MTc.jpg

Půjde především o předávání informací, nebo jsou ambice i vyšší?
Jak jsem už naznačil, měl jsem představu o jakémsi workshopu, kde by hráči jen neseděli, ale byli i aktivně zapojení, což se, myslím, podařilo. Nutriční specialistka Zuzana Šafářová s hráči mluví o tom, jak posílit imunitu sportovců, a ti mladá kluci si v praxi připraví třeba vitaminový koktejl, aby viděli, že to není nic složitého, ani zdlouhavého. Pavel Pumprla (šéf České basketbalové hráčské asociace a kapitán reprezentace mužů) zase vyprávěl z vlastní praxe, co musí hráči udělat předtím, než můžou jít hrát do zahraničí, že se na to musí dlouhodobě připravovat, studovat jazyky a nestačí si jen říct, že někam chci. Musí pro to něco udělat a často už je pozdě v momentě, kdy se rozhodnou.

Co by mělo následovat dál?
Po vyhodnocení loňského pilotního projektu, kdy jsme se s hráči i přednášejícími shodli, že to smysl má, bychom chtěli v těch věkových kategoriích jít ještě níž, kdy už by ta témata nebyla tak odborná. Smysl to ale určitě má, protože v dnešní rychlé, chaotické době se na tyto aspekty sportu moc nedostává. V klubech se pořád trénuje nebo hraje a na nic dalšího není čas. Zjednodušeně řečeno – nemůžeme si dovolit zahodit nějaký talent kvůli tomu, že bychom zanedbali nějakou maličkost. Inspirovala mě v tomhle směru i doba, která tu byla před pěti až deseti lety, kdy spousta mladých hráčů odešla do zahraničí, ale mnozí se vrátili s nepořízenou. A v rozhovorech pak přiznávali, že ten přechod odsud byl těžký. Odešli do cizí země, byli tam sami, v jiné škole, měli jazykové problémy, šli z prostředí, kde dominovali, měli všechno pod nosem a najednou se naopak museli ukázat a poprvé byli pod skutečným tlakem, a to všechno bez rodiny a blízkých. My bychom tohle všechno chtěli změnit, aby hráči byli dopředu připravení na takové situace a například věděli, co by mělo a nemělo být v profesionální smlouvě.

Už jste naznačil, že velký důraz zřejmě dáváte na jazykovou vybavenost.
Určitě. V tomhle směru měl výbornou přednášku Pavel Pumprla, který řekl: „Všichni byste chtěli jít hrát do španělské ACB, kde se ale prakticky nemluví anglicky.“ Hráči se musí naučit španělsky, ať chtějí, nebo ne. A čím dřív s tím začnou, tím líp budou připraveni. Pavel ukázal španělsky napsanou větu a vyzval hráče, aby mu na ni odpověděli. Samozřejmě všichni se smáli a nikdo tomu nerozuměl, ale Pavel jim na to řekl: „Takhle to ale bude! Než půjdete do prvního zápasu ve Španělsku, už musíte řeč umět, protože po utkání se vás na to někdo zeptá a vy musíte umět reagovat, dorozumět se se spoluhráči, zařídit si dopravu...“ A tohle si spousta mladých neuvědomuje. Všichni by chtěli hrát NBA a ty nejlepší soutěže, ale na tyhle věci je potřeba se nejdřív připravit.

Na co například upozorňovala výživová specialistka?
Je toho spousta. Hráči mají návyky běžných smrtelníků, hodně podléhají i marketingu a řadu věcí si neuvědomují. Třeba to, že energetický nápoj před zápasem jim paradoxně víc uškodí, než pomůže. Je v něm spousta látek, které do těla nepatří, anebo jen velmi nárazově a v omezeném množství. Hráči si neuvědomují, že v těchto drincích je neuvěřitelná spousta cukru, což tělu škodí, nebo netuší, kolik cukru je v pouhých třech deckách coly. A spousta mladých hráčů do sebe ty energetické drinky pere, aniž si uvědomují jejich škodlivost. Když je pijí pravidelně, organismus se stane vůči té látce už imunní. Stejně jako když jste zvyklý pít čtyři kafe denně, tak to páté už vás nenabudí. A to je hráčům potřeba vysvětlovat, aby si už v tom raném věku neškodili. My prostě chceme, aby hned za začátku své dlouhé basketbalové cesty neudělali nějakou „botu“. Jedna věc je totiž mít talent a sportovní štěstí, ale pak přicházejí i zranění, špatná rozhodnutí při výběru klubů, agenta nebo podpisu smlouvy a zbytečně se dostávají do slepých uliček. A my chceme, aby se do nich nedostávali a nemrhali jsme tak talenty, kterých v Česku nemáme tolik. To byla ta hlavní myšlenka.

1647YzI.jpg

Kde jste se nechal inspirovat?
Určitě například předsezonními semináři, které pořádá pro nováčky NBA. Tam přesně vědí, proč to dělají. Dá se tedy říct, že my teď doháníme svět, nebo se o to aspoň snažíme. Na druhou stranu nemáme informace, že by něco podobného probíhalo v jiných evropských zemích pro hráče právě nižších věkových kategorií.

A tušíte, jak na tomto poli postupují jiné české sportovní svazy?
Ještě to nemám zmapované, ale odezva z ČBF byla velice pozitivní, i proto, že podle dostupných informací se podobné aktivity v rámci jiných českých týmových sportů nevyvíjejí, ať už jde o fotbal, hokej nebo volejbal. Já se teď už těším na léto, že vyzpovídám Tomáše Satoranského, co všechno se probíralo na jeho nováčkovských seminářích před vstupem do NBA. A do budoucna bych byl rád, kdyby na naše semináře zavítali i zajímavé osobnosti a lektoři ze zahraničí.

Je tohle všechno zaměřené hlavně na mládežnické kategorie, nebo i na reprezentaci mužů?
Některé semináře budou mít i dospělí, což se týká například financí nebo tématu rekondice. Tyto semináře jsou ale jen jednou z částí toho nadstandardu, o kterém jsem mluvil. U všech mužských reprezentací je dalším prvkem angažování kondičního specialisty na plný úvazek Michala Miřejovského, který bude rovněž jedním z přednášejících. Navíc teď hledáme sportovního psychologa, což v Čechách není vůbec obvyklá pozice. Domlouváme i partnera na sportovní výživu, abychom měli částečně pod kontrolou i to, co hráči konzumují. Dál můžu zmínit benefity jako možnost půjčit si v létě auto od partnera Hyundai pro hráče působící v zahraničí a chceme to stále rozšiřovat, aby ty výhody reprezentanta byly do budoucna ještě atraktivnější. Už proto, že reprezentanti nedostávají vlastně žádnou finanční odměnu (kromě denního kalorného). Takže bychom byli rádi, aby dostávali celý tento servis. Když použiju příměr, a hráče vezmu jako pilota a jeho tělo jako závodní vůz, tak v rámci federace bychom chtěli vybudovat jakousi „garáž“, do které by reprezentant po sezoně mohl zaparkovat a nechat si „vůz“ v servisu seřídit a vyladit, aby po letním závodění v dresu národního týmu mohl vyrazit na další sezonu ještě posílenější. Nebo aby hráči, kteří během sezony zrovna nemají angažmá, měli někoho, kdo se o ně může postarat, a udržoval je v kondici. Tohle všechno bude chtít ještě čas, ale je strašně důležité, že ten první krok se udělal.