KOMPLETNÍ INTERVIEW S TOMÁŠEM SATORANSKÝM PO ZISKU 6. KORUNY Po sezoně, již odpálila česká senzace na šampionátu v Číně, naprosto ovládl hlasování o nejlepšího českého hráče, kdy jej všichni basketbaloví experti dali na první místo, což se ještě nikomu nepovedlo. Nyní už šestinásobný český král Tomáš Satoranský ale ví, že ne všechno mělo poslední rok růžové barvy. Mega turnaj v Číně, kde prakticky neopustil hřiště, jej stál spousty sil, jež pak chyběly v novém angažmá u Chicago Bulls. Ti v nadlouho přerušené sezoně nenaplnili očekávání a byli jedním z osmi týmů, jichž se netýká aktuální restart ročníku ve floridském Orlandu. Únava prvního dirigenta ikonického klubu se navíc projevila ve zhoršení střelby, jíž se v létě hodně věnoval s rakouským střeleckým guru Stefanem Weissenböckem. Došlo ale i na rozsáhlejší péči o malou dcerku, soustředění s národním týmem v Mariánských Lázních, tenis se zrádným panem Pánvičkou nebo na originální talk show s modelkou, moderátorkou a nyní už i zpěvačkou Ivou Kubelkovou.

SE ČTYŘNÁSOBNOU KRÁLOVNOU KATEŘINOU ELHOTOVOU Rok od roku je krásnější a rok od roku jí také přibývají trofeje pro nejlepší hráčku země. Skoro už si na jejich pravidelný sběr začíná zvykat. „Budu-li upřímná, byla jsem letos dost neskromná a dívala se na ty, kteří zvítězili nejvíckrát po sobě. Být nejlepší třikrát v řadě je úžasný úspěch. A doufám, že tahle trofej není poslední,“ prohlásila při slavnostním vyhlášení v Mariánských Lázních nyní už čtyřnásobná česká vladařka Kateřina Elhotová, dvojciferná skórerka v Eurolize, kapitánka pražského USK, šéfka reprezentace i maminka tříapůlletého syna Daniela, která ve třiceti letech prožívá ne-li nejúžasnější, pak určitě nejbarvitější část své kariéry, v níž začíná dokonce ještě podřazovat. Pojďme se opět po roce podívat do jejího osobitého světa...

UDÁLOST Čtvrtý Čech v NBA Tomáš Satoranský, lídr šestého týmu loňského světového šampionátu a první rozehrávač ikonického klubu Chicago Bulls, opět obhájil prvenství a stal se Basketbalistou roku. Vytvořil dosud nepřekonaný rekord, kdy jej v tradiční anketě na první místo nominovali všichni hlasující. Šestou trofejí navíc vyrovnal dosavadního rekordmana Jiřího Welsche. Druhý mezi muži skončil Jaromír Bohačík a třetí místo obsadil národní kapitán Vojtěch Hruban. Mezi dámami obhájila trůn kapitánka pražského USK a šéfka reprezentace Kateřina Elhotová.

REPORT Z LÁZNÍ Byl to efekt, který měl nejvyšší hodnotu. Na vlastní oči ho však mohl sledovat jen jeden muž. Kouč mladších dorostenek a starších dorostenců Mariánských Lázní Roman Gezo. „Na tréninku se zvýšilo jak nasazení, tak docházka. Nároďák prostě táhne,“ ocenil basketbalový kormidelník z lázeňského města, který se trenérství věnuje už 22 let. Kdysi jako mladší žák se svým týmem porazil i Opavu vedenou rozehrávačem Petrem Czudkem, nyní asistentem u mužské reprezentace. Po spoustě let se setkali znovu, tentokrát už jako zkušení trenéři. A Gezo mohl během aktuálního „repre“ soustředění na vlastní kůži zažít odlesk fenomenálního úspěchu lvů na loňském světovém šampionátu.

S JANEM ZÍDKEM Už dříve naznačil, že nemá v úmyslu dosáhnout postavy bodybuildera, jakou si vypracoval táta Jiří ve svých raných univerzitních dobách. Přesto bylo znát, že mezi červnovým zápasem lvů U24 s Levicemi a nástupem do kempu dospělých na Janu Zídkovi opět nějaká hmota přibyla. „Jo, párkrát jsem to v posilovně přikrmil,“ usmál se po jednom z tréninků v Mariánských Lázních. Když však při hře pět na pět přišel čas sílu využít a zahrát naplno do prvního rozehrávače Chicago Bulls Tomáše Satoranského, byl power forward ze slavné basketbalové rodiny poněkud ostýchavý.

S ONDŘEJEM BALVÍNEM Několik posledních dní byl v mariánskolázeňských ulicích k nepřehlédnutí. Velký blondýn v černých brýlích se statným retrívrem po boku. Ondřej Balvín díky svému přelivu i obří 217 čísel vysoké postavě momentálně připomíná svítící maják, ať už se objeví kdekoli. „Vlasy až po ramena jsem nikdy neměl,“ přiznává. A onen do daleka zářící bílý odstín? „Prostě jen tak. Jednou ráno jsem se vzbudil a řekl si, proč ne?“ nemá po ruce žádný zásadní důvod pro svůj vlasový design majitel psa Charlieho, s nímž tvořil nerozlučnou dvojku i první dny soustředění národního týmu v lázeňském sídle.

S ONDŘEJEM DYGRÝNEM ZA SCÉNOU 3X3 Tým Humpolec Bernard je po roce opět nejlepší českou skvadrou domácí Chance 3x3 Tour, avšak ani letos se v ní nedočkal titulu. Zatímco loni skončil v semifinále na štítě bosenských Ecos Romari, v letošním finále jej závěrečným finišem zdolala polská reprezentace hrající pod hlavičkou Epufloor A 3x3. Velící důstojník Humpolce Ondřej Dygrýn tak po složitém půlroce, z nějž se ještě podařilo zachránit právě českou sérii v 3x3, už může částečně bilancovat. A také vyhlížet budoucnost. Českým mužům sice při zrušení kvalifikace a nedostatečném bodovém rankingu země unikne účast na zářijovém ME (pokud se vůbec uskuteční), ale v plánu je už i na zimní období halová Středoevropská liga a příští rok v květnu především kvalifikace na olympiádu v Rakousku, k níž se nyní upíná veškeré úsilí českého trojkového basketbalu.

S TOMÁŠEM SATORANSKÝM Mrzelo ho, že si loni po světovém šampionátu nemohl v Česku užít nastalou euforii a zájem fanoušků, protože se brzy vracel do zámoří na start NBA. Koronavirová pauza mu dodatečně mnohé z toho vynahradila. A dnešní otevřený trénink reprezentace se stovkou místních diváků ve skromném basketbalovém stánku v Mariánských Lázních rozhodně patřil mezi tyto příjemné zážitky. I proto Tomáš Satoranský během hry pět na pět neváhal, a když nastala vhodná chvíle, z protiútoku mocně zadunkoval, až se ozval z horní galerie hlasitý potlesk.

S HVĚZDOU 3x3 MICHAELEM HICKSEM Snad jedině že by ho svázal a zavřel v přilehlém baru. Až pak by mohl mít nejlepší českým tým ve hře 3 na 3 šanci. Čerstvě 37letý americký veterán Michael Hicks z nejlepšího polského celku Epufloor A 3x3 je totiž na hřišti nepolapitelný a neubranitelný. Ač byl z jedné strany svírán rohem hřiště a z druhé jedním a někdy i dvěma obránci naráz, dokázal se na mikroprostoru uvolnit nebývalou driblérskou fintou k úniku a ještě častěji k neřešitelné a většinou neomylné střele zpoza oblouku. Některými akcemi, kdy obráncům prohazoval míč mezi nohama, jako by se jim až vysmíval. A i když po něm Humpolec v pražském finále Chance 3x3 Tour na kurtech FTVS doslova šlapal, vytlačoval ho i ve zdvojeních z čar kurtu, nebylo to snad vyjma úvodu utkání nic platné. Američan ve službách polské reprezentace proměňoval jednu těžší dvojku než druhou a byl strůjcem rozhodujícího úniku v utkání na 21-15. A ač se nejednou zle rozčílil na sudí, když nechávali být některé tvrdší zákroky, spoluhráče stále uklidňoval - „To je OK, nic se neděje, to zvládneme!“ A tak se také i přes dlouho vyrovnaný průběh stalo.

ECHO FINÁLOVÉHO TURNAJE CHANCE 3x3 TOUR Velká bitva mezi dvěma hvězdnými týmy rozhodla o vítězi mužského finálového turnaje Chance 3x3 Tour, který se na kurtech pražské FTVS stal kořistí polské reprezentace. Jasným králem dne se stal z oblouku nezastavitelný Michael Hicks, který dovedl svou skvadru Epufloor A 3x3 k finálovému triumfu nad českými jedničkami Humpolec Bernard v poměru 21-15 a inkasoval tak s týmem prémii 40 tisíc korun. Humpolec bral 20 tisíc a třetí Prievidza s Janem Stehlíkem a Martinem Novákem v sestavě pak obdržela 10 tisíc korun.